Šarlatánství a fake news mají stejný kořen

Nespokojenost, nejistota a zoufalství v digitálu skvěle vytěžují nevědomost a tendenci věřit

31. 5. 2018 / Bohumil Kartous

čas čtení 5 minut
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

S respektem ke všem známým faktům: žijeme v myšlenkových, emočních a sociálních konstrukcích. Náš svět je představa, jejíž platnost může být posuzována fakticky, ale mnohem obvykleji ji posuzujeme sociálně: platnost závisí na shodě s představami ostatních. Míra otevřenosti umožňuje rekonstrukci naší komplexní představy odpovídající se měnícím se podmínkám. Míra schopnosti posoudit shodu s fakty a jejich samotná dostupnost určují podíl "sociálně konstrukční iluze". To je takový tuze levně dostupný stavební materiál, který se povaluje všude okolo nás. Digitální prostor a naše přítomnost v něm způsobují informační přetlak, kterému musíme čelit. A nejen to: přispívá k rozpadu hierarchie tradičních autorit a umožňuje vytváření jejich "fake copies". Digitální prostor umožňuje snadný život "architektům", kteří nabízejí elementy či celé bloky, jež můžete pohodlně vestavět do svých gnozeologických konstrukcí. Výsledkem jsou obrovské vzdušné makrokomplexy, podobné "bludnému" obchodnímu centru, v němž je spousta nesourodých buněk, nabízejících každá jinou, často nepotřebnou, z informačního odpadu vytvořenou veteš. A to psychograficky, tedy na míru vašemu stávajícímu přesvědčení...

Odolávat tomu nelze zcela. Dovednost posuzovat faktickou bázi a předkládanou informaci ochraňuje před rizikem, že se naše konstrukce začne odchylovat od reality. Nezáleží ale jen na osobní rezistenci. Jako osamocený jedinec v komunitě, která uzná platnost bludu a v rámci potřeby sociální shody vyžaduje jeho akceptaci ostatními, můžete buď bojovat za změnu paradigmatu, nebo rezignovat. A rezignace má tu obrovskou výhodu, že je v prvním okamžiku bezbolestná a zajišťuje bezpečné pohodlí konformity.


Ve předdigitální společnosti bylo možné distribuci informací snadněji kontrolovat. Kontrola informací je pochopitelně dvousečná zbraň, umožňuje jak obranu před manipulací a dogmatem, tak jejich udržování při životě. Digitální dimenze umožnila naprostý rozpad původní struktury.  A také rozpad autorit, na jejichž statusu tato struktura stála. Ukazuje se, že víra v to, že naprostá informační entropie umožní vyšší rezistenci vůči dogmatům a v závislosti na tom vyšší svobodu, nebyla opodstatněná. Digitální dimenze nejprve vtáhla celou společnost, roztavila původní vazby, na nichž byla založena důvěryhodnost coby nejdůležitější pojivo společenského konsensu a následně vytvořila novou strukturu, která jednoduše vyjadřuje mnohost zájmů, jejichž regulace neprochází žádným jiným než mocenským a ekonomickým filtrem.

Jinými slovy, hierarchie a informační distribuce v sociálně a ekonomicky stabilním systému, v němž je zajištěna primární svoboda slova a vyjadřování a zároveň určitá míra regulace informačních toků umožňuje eliminaci extrémů a zjevného hochštaplerství. To ještě nemusí nutně znamenat, že se neprosadí nesmysly, je možno je ale snadněji izolovat a umístit je do sociálně infekční karantény. V digitálním prostoru, existuje-li dostatečně silný zájem, je možné nesmysl prosadit s použitím všech prostředků, které vytvářejí přesvědčení: dostatečně silný informační tok, představením posvěcujících autorit, akceptací dostatečně velkého množství sociálního okolí. To vše lze zjednodušit schopností psychograficky designovat sdělení tak, aby odpovídalo představám, tedy detekovat ty jednotlivce, do jejichž přesvědčení lze efektivně investovat.

Klíčem k úspěšnému šíření bludu, bez ohledu na to, zda jde o politickou fake news nebo o šíření šarlatánské metody či idiocie o placatosti Země, je dovednost identifikovat jednotlivce a skupiny, které jsou náchylné přijmout blud a vtělit ho do své konstrukce sociální reality. V jednom z předchozích článků jsem se snažil ukázat, proč se musíme smířit s tím, že lidská společnost zůstává v určitých ohledech velmi primitivní. Tvrdím znovu, stejně jako v předchozím článku, že jediným účinným prostředkem proti neudržitelné entropii společenského vědomí je snaha snižovat míru společenského rozvratu ve fyzickém prostoru, neboť náchylnost k tomu "vidět" svět jinak" je více méně projekcí nespokojenosti s etablovaným obrazem. Podíl společenské nespokojenosti, nejistoty či zoufalství vytěžuje neodbouratelnou nevědomost a stejně tak člověku vnitřně vlastní potřebu věřit. V totalitách či despociích je možné aplikovat prostředky dostatečné kontroly nad šířením informací i v digitálu, to je zjevně možné. V demokraciích, mají-li být udrženy, je nutné více než kdy jindy dosahovat dostatečného standardu a jistoty ve spodních patrech společnosti a udržovat snesitelnou míru socioekonomických rozdílů. Pravda, s šarlatány u moci to bude těžké...

0
Vytisknout
9747

Diskuse

Obsah vydání | 4. 6. 2018