Z revolucionáře silovikem: Jak se Daniel Ortega stal tyranem

27. 8. 2018

Během posledních čtyř měsíců bylo zabito nejméně 317 lidí, více než 2 000 zraněno a stovky dalších uvězněny. Police a polovijenské oddíly každodenně občany zatýkají na základě pouhé libovůle. Jsou mučeni, obviňováni z terorismu, organizovaného zločinu, ilegálního vlastnictví zbraní a spousty dalších zločinů. Po ulicích se pohybují maskovaní a po zuby vyzbrojení příslušníci nepravidelných jednotek, kteří střílejí po libosti. Po 18. hodině většina měst vypadá vylidněná. Nikaragujská vláda, podobně jako za Somozy, vyhlásila svému lidu válku.

Narodila jsem se a téměř do třicítky žila v Somozově režimu. Spolu s mnoha muži a ženami mé generace, k nimž patří i Ortega a Murillová, jsem se stala členkou Sandinovské fronty národního osvobození (FSLN), do níž jsem vstoupila v roce 1970.

Ještě jako malé dítě jsem se dozvěděla o členech rodiny zbitých na shromážděních Somozovou Národní gardou, nebo po nichž stříleli, jako po mém bratru Eduardovi, jehož ruka byla na demonstraci v roce 1967 poznamenána kulkou. Být sandinistou tehdy znamenalo zvolit ozbojený boj proti zfalšovaným volbám, armádě, která fungovala jako pretoriánská garda a politickým stranám, které byly jen loutkami režimu.

Sandinisté, kteří začali jako guerilla v horách, získali a postupně posilovali podporu ve městech. Koncem 70. let se odvážné útoky FSLN na armádní stanoviště, organizování zdola a rostoucí znechucení obyčejných lidí režimem zkombinovaly ve vážnou hrozbu vůči diktatuře.

Podrobnosti v angličtině: ZDE