Česko: Co zbylo z prosperity

31. 8. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty

68 %  spoluobčanů  vnímá jako bezpečnostní hrozbu uprchlíky, ačkoliv do České republiky se téměř nikdo stěhovat nechce - a o problematiku migrace se zajímá výrazně více českých občanů, než o války na Ukrajině nebo v Sýrii (přičemž druhý zmíněný konflikt patří k hlavním příčinám evropské migrační krize). Jejich obraz světa a hodnotové priority se tedy výrazně liší od těch, které by umožnily pružnou reakci na nadcházející vodní krizi v České republice.

Vřelé díky za destrukci principu reality patří především "alternativním médiím" žijícím z instinktivní paniky mediálně negramotných

Podle Světové zdravotnické organizace dnes, na samém počátku rapidní změny globálního klimatu, až 2,1 miliardy obyvatel planety chybí doma přístup k hygienicky bezpečné pitné vodě. Ještě více než dvakrát tolik jich postrádá bezpečnou kanalizaci ZDE. 600 milionů lidí sdílí toaletu nebo latrínu s jinou domácností ZDE. 892 milionů lidí ovšem nemá zajištěn přístup ani k takovémuto minimálnímu hygienickému standardu ZDE. Není tedy divu, že například Alžírsko se právě po mnoha letech znova potýká s epidemií cholery - bakteriální infekce typicky přenášené vodou nedostatečně zabezpečenou před lidskými výkaly ZDE.


Poté co český stát po dekády mizerně hospodařil s vodou v unikátní krajině na evropském rozvodí, a poté co na něj začaly dopadat první důsledky dlouhodobého sucha, vyhrožuje nyní vláda i omezením odběru vody k pití. Některé obce ostatně již musely přejít na úsporný režim a jejich vodojemy jsou centrálně zásobovány cisternami, když lokální zdroje přestaly fungovat ZDE. Jinými slovy, ze zabezpečeného přístupu ke kvalitní pitné vodě se v Česku pomalu stává luxus, který si rozhodně všichni nemohou dovolit. Ministr životního prostředí ovšem odmítá vodu zdražit, nepočítá se dosud ani s odděleným zásobováním užitkovou a pitnou vodou (skutečně nadále musíme splachovat vodou vhodnou k pití?), MŽP sice podporuje využití dešťovky, o "grey water" (vodu použitou a částečně znečištěnou, stále však vhodnou např. ke splachování, zalévání zahrady atp.) nicméně zájem nemá. Hovoří se o nových přehradách, za něž se jako o život dere betonářská lobby, avšak o zvýšení retenční schopnosti zemědělské krajiny se zatím diskutuje pouze akademicky.

Namísto porevolučního snu o "dohnání a předehnání" západních sousedů se tedy opět, jako za minulého režimu, rýsuje svébytný model ekonomiky nedostatku - ještě výrazně zhoršovaného byznysem politicky dominantního monopolisty s řepkou, za nímž zůstávají zásoby spodní vody kontaminované jedovatými, karcinogenními agrochemikáliemi.

Sen o tom, jak se vaše děti budou mít lépe, střídá starost o to, aby se neměly o mnoho hůře - například pokud jde o bezproblémový a dostatečný přístup k pitné a užitkové vodě, nebo o cenově dostupné potraviny vyžadující v podmínkách sucha stále častěji sofistikované zavlažovací systémy, jejichž provoz něco stojí.

68 % přitom spoluobčanů dál vnímá jako bezpečnostní hrozbu uprchlíky, ačkoliv do České republiky se téměř nikdo stěhovat nechce - a o problematiku migrace se zajímá výrazně více českých občanů, než o války na Ukrajině nebo v Sýrii (přičemž druhý zmíněný konflikt patří k hlavním příčinám evropské migrační krize) ZDE. Jejich obraz světa a hodnotové priority se tedy výrazně liší od těch, které by umožnily pružnou reakci na nadcházející vodní krizi v České republice.

Vřelé díky za destrukci principu reality patří především "alternativním médiím" žijícím z instinktivní paniky mediálně negramotných - a také populistickým demagogům vymýšlejícím blbouny nejapné na Madagaskaru či operujícím imaginárními citáty národních klasiků.

0
Vytisknout
12797

Diskuse

Obsah vydání | 4. 9. 2018