Milion chvilek v Přibyslavi

30. 5. 2019 / Albín Sybera

Ale nejsou to jenom Kostelecké uzeniny. Málokterý podnik, který se dostal do hledáčku podnikatele Andreje Babiše, dokázal odolat tlaku Agrofertu. Babišem vybudované podnikatelsko-politické impérium není jenom o zemědělství a potravinářství. To, co kdysi byl československý chemický průmysl – chemičky jako Lovochemie, Synthesia, DEZA, ty všechny jsou dnes pod kontrolou Agrofertu.

Vliv, který se Agrofertu podařilo získat nad českou ekonomikou a Andreji Babišovi nad českou politikou se v mnohém podobá konstelaci moci, kterou před rokem 1989 disponovala Komunistická strana Československa, anebo s vlivem, který má nad Pražským hradem uskupení PPF Petra Kellnera. Ve všech případech už nelze rozeznat, co je politika - a co je něčí byznys, něčí zájem, nebo něčí kariéra.

Zatímco před rokem 1989 se KSČ skládala z mnoha lidí – schopných či neschopných a v některých případech z lidí věřících v politické přesvědčení – tak dnes se Agrofert a ANO skládá především z lidí loajálních svému šéfovi a jeho plánům. Není proto divu, že v situaci, kdy policie ČR navrhla Andreje Babiše obvinit, tak šéf-premiér zareagoval - a na post ministryně spravedlnosti dosadil Marii Benešovou, která dlouhodobě loajalitu metodám Andreje Babiše vykazuje.

Bohužel, tímto vystupováním se Česká republika blíží zemím jako je Maďarsko ovládané rodinou Viktora Orbána nebo putinovskými oligarchy ovládané Rusko. Jsou to země, kde několik málo vyvolených ultra-bohatých vlastní téměř celou ekonomiku a kontroluje média a politické dění. Tváří se přitom jako velcí dobrodinci, kteří svým občanům dávají práci, koblihy a další vymoženosti, které si naši předci mnohdy ani nemohli dopřát.

Srovnávání dnešních životních standardů s těmi minulými však jen odvádí pozornost od problémů současnosti. Díky takovým srovnáním nejeví politici jako Andrej Babiš nebo Viktor Orbán žádnou snahu čelit problémům jako jsou klimatické změny či robotizace výrobního průmyslu, která povede k rušení pracovních míst.

Proto se Babišova vláda nerozpakuje škrtat výdaje na sociální projekty v obcích, jak dobře minulé úterý na Václavském náměstí popsala pražská radní Milena Johnová, a namísto toho vymýšlejí, jak utratit co nejvíce veřejných peněz na megalomanské projekty jako je budování plavebních kanálů rychleji odvádějících vodu ze suchem sužované krajiny kolem nás.

Samozřejmě, že je nezbytné držet si dnes svou práci a snažit se dnes uživit svou rodinu. Všichni rodiče by ale zároveň měli žít tak, aby práci měly i jejich děti a děti jejich dětí.

Na menším městě je mnohem více vidět, jak žili naši rodiče a naši prarodiče. A jak jsem řekl na úvod, Přibyslav je krásně místo k životu. Proto by současným Přibyslavákům, kterým toto město a jeho okolí přenechali jejich rodiče a jejich prarodiče, nemělo být jedno, jak budou žít jejich děti a jejich potomci.

Už teď vidíme, že nevyrostou v lesích, v jakých jsme tady mohli vyrůstat my. A je velkou otázkou, zda budou mít takové pracovní příležitosti, jaké máme teď.  Proto bychom se neměli nechat ukolébat chvilkovým okamžikem a sladkostí koblih zdarma.

Svět, ve kterém žijeme, je díky současným technologiím mnohem menší než ten, do kterého se narodili naši rodiče. A stejně tak i změny v něm se odehrávají mnohem rychleji. Už v něm není místo, aby si majitelé svěřeneckých fondů, Agrofertů nebo bank uzpůsobovali politiku pro svoje soukromé potřeby. Svět založený na byznysu, ve kterém platí právo silnějšího, je destrukcí nás všech.

Tomuto destruktivnímu chování se dá čelit jedině společně – společně s našimi bližními, společně jako Přibyslaváci, společně jako Češi a Moravané, a především společně jako Evropané. Naši předci by určitě nechtěli, aby si tento svět zotročovala malá skupinka oligarchů. Je to svět našich dětí. Nedovolte, aby Vám z dětí dělali idioty něčí privatizace. Vy jste jejich rodiče a vy nejvíce zodpovídáte za jejich výchovu. Žijte pro ně!