ODS, středopravice a piráti mají téměř 50 procent, Babiš přežívá jen kvůli likvidaci levice

27. 5. 2019 / Boris Cvek

 

Rád bych se ale zastavil podrobnější úvahou u české politiky a vnitropolitických důsledků těchto voleb. Příjemným překvapení je pro mne úspěch TOP09/STAN a zejména vysoký počet preferenčních hlasů pro pana Niedermayera. Stejně tak mile překvapen poměrně vysokou volební účastí. Před pěti lety byla volební účast 18,2%, letos o deset procent vyšší. Je jasné, že vzhledem ke sněmovním volbám je tato volební účast stále velmi nízká, nicméně jasný signál o silném protibabišovském elektorátu tyto volby dávají. Při sečtení hlasů TOP09/STAN a pirátů dostaneme výsledek o více než 4% lepší, než je ten Babišův (25,6% vs. 21,18%). Výrazně uspěla taky ODS a lidovcům se podařilo udržet o více než dvě procenta nad hranicí vstupu do Evropského parlamentu. Piráti, TOP09/STAN a lidovci mají dohromady téměř 33% (s ODS dokonce téměř 50%).

Babišova síla naprosto jasně spočívá v decimaci levice a levicového voličského potenciálu. Bankrot ČSSD a KSČM bije do oči. Bývalí voliči levice volí jako hráz proti pravici právě Babiše a je jim celkem jedno, když pravicové strany nebo piráti ukazují na to, jak je Babiš špatný politik. Pro bývalé levicové voliče se tím vnímání Babiše jako nepřítele pravice naopak upevňuje. Kritika Babiše jako asociálního velkokapitalisty zleva v ČR neexistuje. A už vůbec neexistuje stavění západního sociálního státu jako vzoru proti politice Hnutí Ano.

Česká levice se neumí chlubit výsledky socialistů ve Vídni nebo Curychu a Mnichově, naopak se rozhodla vsadit na xenofobii, protievropské nálady a nahnat část svých voličů dokonce do náruče Tomia Okamury. Komunisti před volbami vyloženě usilovali o elektorát krajní pravice. Paní Konečná zuřila nad tím, že její strana je obviňována z toho, co dělaly v Evropském parlamentu její sesterské strany z krajní levice. Pro krajní levici v Evropě je „vítání uprchlíků“ samozřejmost. Kdo má s migranty tak zásadní problém, jaký má KSČM, patří do krajní pravice.

(Pozn. red. Z celoevropských výsledků těchto voleb vyplývá, že flirtování s ultrapravicovou ideologií se politickým stranám zatraceně nevyplatilo. Platí to tedy i o ČR.)

Za současného stavu, kdy Hnutí Ano má proti sobě obrovskou sílu pravicového a středového elektorátu, který ovšem není sjednocený a čelí smrtelnému nebezpečí v příštích sněmovních volbách (v případě, že Babiš jasně sněmovní volby vyhraje a že KDU-ČSL, STAN a TOP09 skončí všechny na nějakých 4,8%, tak tyto hlasy jdou podle D'Hondtovy metody přednostně vítězi voleb), a kdy Hnutí ANO stojí na levicových voličích, o které nikdo na levici vážně neusiluje, může Andrej Babiš vykládat, jak jeho hnutí jasně vyhrálo volby. Dokud na něj nezaútočí nikdo zleva a dokud středopravé strany budou nejednotné, tak Ano zůstane jasným hegemonem české politické scény. Jde o to, o koho se bude opírat příště, až nebudou komunisté a socialisté třeba vůbec ve Sněmovně. Zbývat bude už možná jen Tomio Okamura.

Zajímavé bylo poslouchat Andreje Babiše na Radiožurnálu (komentoval tam výsledky voleb a situaci v Unii už před jednou ráno a pak před devátou). Jasně řekl, a v tom měl pravdu, že hlavní moc v EU je v rukou Evropské rady, tedy představitelů národních států. A on by chtěl tuto moc posílit. Nechápu, jak Ano v takovém případě může setrvávat ve frakci liberálů, která je jasně prointegrační. Babiš naopak patří někam k ODS. Jenže v objetí s ODS by na půdě Evropského parlamentu patřil k těm zcela bezvýznamným. Navíc by spojenectví Ano s ODS mohlo být vnitropoliticky začátkem Babišova konce.

Úsměvné bylo slyšet pana premiéra, jak si stěžuje na pana Zahradila, který by podle pana premiéra měl jako kandidát na předsedu Komise stát o jeho podporu. Jenže Zahradil nebyl samozřejmě žádný vážně míněný kandidát a jeho možnosti z kladné nuly padly na zápornou nulu s tím, jak se oslabila jeho frakce po bankrotu toryů.

Babiš stále chápe Evropskou radu jako hlavního hráče a je pravda, že tato instituce navrhuje členy komise, kteří jsou nominováni národními státy, Evropskému parlamentu. Jenže je to právě Evropský parlament, který musí tento návrh schválit. A tento parlament má naprosto jasný celoevropský mandát, jaký žádný národní politik nemůže mít. Evropská rada bude muset respektovat vůli Evropského parlamentu jako jediného demokraticky zvoleného tělesa na celoevropské úrovni.

Dokonce pokud někdo stále mlátí Unii o hlavu to, že má takzvaný demokratický deficit, což je zejména v ČR všeobecně oblíbená disciplína, tak jedinou cestou, jak tento deficit odstranit, je umožnit politickým stranám, aby sestavovaly Komisi přímo na základě mandátu, který získaly ve volbách, tedy úplně roli Evropské rady v tomto procesu eliminovat. Naši hejtmani na základě výsledků krajských voleb také nezasahují do sestavení vlády po sněmovních volbách. Představte si tu absurditu, kdy by kandidáti na ministry a předsedu vlády byli překládáni Sněmovně k vyslovení důvěry nějakým kolegiem hejtmanů.