Češi a občanské nectnosti

5. 8. 2019 / Karel Dolejší

V roce 1992 - tedy ještě ve svém modrém období - vydal Václav Bělohradský knihu nazvanou Kapitalismus a občanské ctnosti. Doba však mezitím "pokročila" natolik, že kdyby dnes autor vrhl na trh dílo stejného názvu, již jen kvůli titulu, bez ohledu na obsah, by byl automaticky řazen mezi "sluníčkáře".

Hovořit v národě smějících se bestií o ctnostech zdá se býti poněkud nešťastné. Ctnosti přece oprašují "elitářští" havlisté, kdežto zemanisté a klausisté oceňují zejména charakteristickou českou vyčůranost, kterou tak rádi chápou coby mazanost - či dokonce nepřekonatelnou lidovou moudrost.

Další oceňovanou atrapu kvality pak představuje "nezávislost" úsudku - ovšem chápaná tak, že zprávy veřejnoprávních médií mechanicky obrátíte o 180 stupňů a "odvážně" šíříte ruské nebo čínské dezinformace.

O občanských ctnostech se před mnoha a mnoha lety nehovořilo zbůhdarma. Demokracie mohou dlouhodobě fungovat pouze s občany, kterým na svobodě a občanských ctnostech doopravdy záleží a kteří na sobě pracují. Kteří se snaží odlišovat fakta od (nepodložených) názorů. Kteří se nenechají opít koblihou ani podkuřováním demagoga objíždějícího za státní peníze všechny Dolní Kotěhůlky. Kteří při každé možné i nemožné příležitosti nekňučí, že chudému je prý politická svoboda k ničemu, pokud nemůže trávit dovolenou na Kanárech.

Proto tradiční vzdělávací modely demokratických zemí kladly takový důraz na tradici řecké polis nebo římské republiky - historicky prvních známých zřízení vyžadujících politicky aktivní občany, občany uvažující a jednající v prvé řadě za účelem prospěchu společenského celku.

Tyto "zastaralé" příklady jsou ještě o to důležitější v zemích, jež nedisponují žádnou vlastní demokratickou tradicí, která by stála za řeč.

Nelze jinak, než právě ve zmíněném kontextu hovořit o občanských ctnostech dál - bez ohledu na nálepky, které takový přístup sebou nese. A bez ohledu na křiklouny vyřvávající, jak je prý nesmírně mazané a dokonce nezbytné vyměnit svobodu za mísu čočovice.

Poněvadž hlavním trikem populistů je koneckonců přesvědčit veřejnost, že nejvyšší ctností a ambicí, největším dobrem, které kdy kdo může udělat pro svou vlast, je zůstat tím nedůtklivým, zlomyslným, xenofobním, ignorantským a zaručeně českou dírou do pozadí se pyšnícím vidlákem, kterým v té či oné míře už každý z nás dávno je.

3
Vytisknout
4053

Diskuse

Obsah vydání | 8. 8. 2019