Jaké to je - být znova terčem?

7. 8. 2019 / Karel Dolejší

Západní armády se postupně reorientují z Bushovy "války proti terorismu", která byla považována za hlavní bezpečnostní problém od 11. září 2001, na obnovené velmocenské soupeření, v prvé řadě s Ruskem a Čínou ZDE. Tato změna spolu se změnou klimatu ZDE představuje větší bezpečnostní hrozbu než dlouhá léta za "bezkonkureční" ohrožení označovaný terorismus ZDE ZDE (pdf) ZDE ZDE.
   

Český bezpečnostní diskurs, který je masivně ovlivněn na jedné straně (většinou) proruskými/pročínskými islamofoby, v menší míře pak islamofobními lobbisty "protiteroristických" teroristických uskupení jako kurdská PKK/YPG a "mírovými aktivisty", kteří se nehodlají seriózně zabývat reálnými příčinami a možným průběhem velmocenského soupeření ZDE, tuto změnu priorit zatím odráží nedostatečně nebo vůbec.


Počátkem srpna zanikla klíčová Smlouva o střelách středního a kratšího doletu v Evropě (INF Treaty) zavazující USA a Ruskou federaci ZDE. Ruské střely porušující tuto dohodu již několik let ZDE tak nyní na Evropu míří zcela "oficiálně". Jinak řečeno, nelze již obejít fakt, že náš kontinent je opět terčem ruských jaderných zbraní strategického určení. Přičemž Rusko ve své vojenské doktríně kalkuluje s možností napadnout NATO v Evropě jadernými zbraněmi a vyhnout se adekvátní odpovědi protistrany ZDE ZDE.

Zmíněná ruská strategická kalkulace je jen v překvapivě malé míře ovlivněna dávno existující a dále stupňovanou nerovnováhou v některých kategoriích jaderných zbraní, která jednoznačně hovoří ve prospěch Kremlu ZDE (pdf). Její základ je totiž primárně politický: Moskva jednoduše nevěří, že by "prohnilý Západ" na "lokalizované" jaderné napadení dokázal reagovat stejnou mincí. "Postmoderní" západní politici (včetně žen na postech ministrů obrany) a "dekadentní" veřejnost podle názoru Moskvy nejsou s to dostatečně rozhodně řešit otázky vojenské obrany. Naproti tomu Rusko dává všemi možnými i nemožnými prostředky najevo, že na vojenskou konfrontaci, včetně jaderné, připraveno rozhodně je - a že na rozdíl od sovětských dob už jadernou válku nepovažuje za nesmyslnou ani nevyhratelnou ZDE.

Proti ruským raketám s pseudobalistickou trajektorií, novým prostředkům s plochou dráhou letu a zejména proti hypersonickým zbraním nepředstavuje problematický americký projekt protiraketové obrany nikterak efektivní řešení ZDE. (Ve skutečnosti by nikdy nemohl být plně efektivní ani proti klasickým strategickým mezikontinentálním raketám, zejména při masovém nasazení, takže hlasitě prezentované ruské "obavy" z protiraketového systému NATO v Evropě byly vždy spíše vítanou záminkou ke vměšování v bývalých sovětských koloniích.)

Pentagon prozatím řeší vážné zastarávání vlastních nosičů zvýšenými nákupy leteckých střel s plochou dráhou letu kategorie stealth - a plánuje také vývoj vlastních hypersonických prostředků, které by čelily novým ruským a čínským zbraním této průlomové kategorie ZDE ZDE. Zatím není nic podstatného známo o možnosti vývoje nových klasických pozemních prostředků středního doletu, která byla Američany pouze naznačena ZDE. Pokud jde o obranu před hypersonickým útokem, zatím je k dispozici, ehm, určitá teorie o tom, na jakých fyzikálních principech by snad jednou mohla být založena.

Evropa neschopná se dosud systémově vypořádat ani s migrační krizí z roku 2015 se při řešení (staro)nových otázek vlastní obrany ocitá zcela na vedlejší koleji. Dochází k tomu jednak proto, že technické prostředky umožňující vypořádat se s novou érou velmocenského soupeření sama vlastní jen v omezené míře a otázka jejich společné kontroly není dodnes spolehlivě vyřešena. Avšak ještě více jí fakticky znevýhodňují překážky kulturní a mentální. Evropa jakožto ekonomická velmoc tak dlouho bezpracně těžila z globalizace a volného obchodu, až si zcela přestala uvědomovat, že takový svět není samozřejmý a stále existují velmi nepříjemné alternativy k mezinárodnímu pořádku, na nějž vše vsadila. Ne tak dávno bylo například možno pročítat vážně míněné úvahy západoevropských bezpečnostních analytiků, podle kterých již neexistuje vojenský úkol zajišťovat volnost mezinárodní plavby, poněvadž v globalizovaném světě "si prostě nikdo nedovolí" vážně ohrozit mezinárodní lodní dopravu. Po íránských útocích na tankery v Ománském zálivu ZDE a v Hormuzském průlivu ZDE podobné úvahy tiše vymizely.

Podobně je vtištěno velmi hluboko v technokratické bruselské mentalitě, že reálná vojenská konfrontace mezi velmocemi je údajně již "nemožná" a "jednou provždy překonaná", takže dnes máme přece důležitější, modernější problémy k řešení. Toto zkreslené vnímání historických trendů navíc doprovází arogantní víra, že nakonec přesvědčíme protistranu, která vidí věci zcela jinak, aby se "zase začala chovat normálně". Chybná a neudržitelná myšlenka "nevratného pokroku", která sehrála tak strašlivou roli již během nástupu nacismu ZDE (pdf), jako by se vrátila v plné síle - a sehrávala znova zhoubnou roli otupujícího anestetika, jehož účinky nakonec přehluší až smrtící úder ZDE ZDE.

Fakta jsou následující: V České republice je nebezpečí vážné radikalizace muslimů minimální a pravděpodobnost teroristického útoku spáchaného islamisty v zásadě mizivá. (Jediný český teroristický útok za mnoho let spáchal v roce 2017 příznivce ultrapravicové strany SPD Jaromír Balda s cílem podnítit nenávist vůči muslimům ZDE. K předchozím pokusům došlo ještě v roce 1990, přičemž pachatele se tehdy vypátrat nepodařilo ZDE.) Naproti tomu se celé území ČR bude nacházet v dosahu ruských jaderných systémů typu Iskander-K s dostřelem 1 000 km ZDE, pokud dojde k jejich rozmístění v Kaliningradské oblasti ZDE, kde se v danou chvíli již nacházejí méně výkonné verze této zbraně.

V lecjakých situacích lze klást všelijaké otázky. Například pokud vám někdo drží dýku u krční tepny, můžete se ptát, proč by vás vlastně zrovna on - a ne někdo jiný, do koho byste to byli řekli mnohem spíše - měl chtít podříznout.

Řešit otázky národní bezpečnosti právě popsaným způsobem se ovšem silně nedoporučuje.

0
Vytisknout
3856

Diskuse

Obsah vydání | 12. 8. 2019