O nebezpečných úskalích „zdravého rozumu“

13. 8. 2019 / Daniel Veselý

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Když jsem před časem v Českém rozhlase s Alexandrem Vondrou debatoval o venezuelské krizi, dozvěděl jsem se, že "zdravý rozum" má na rozdíl od respektovaných institucí včetně OSN pravdu. Je to naprostý a nadto nebezpečný alibismus, jenž má posluchače, čtenáře nebo diváky uchlácholit a zároveň zdiskreditovat relevantní zdroje. Jedná se rovněž o svůdné zaklínadlo, jímž jinak racionálně diskutujícího názorového oponenta v jiném ohledu vykreslíme jako alarmistického a k náboženskému blouznění inklinujícího jedince.

Obdobné je to totiž s vědeckým poznáním zohledňujícím klimatickou krizi, kdy politická (z)vůle opírající se o „zdravý rozum“ distingovaných pánů v letech naopak nabádá k rozvaze a klidu, zatímco nesouhlas trestá, jak ostatně dokládá i úvodník zveřejněný 7. srpna v časopise Nature. Jenže rizika vyplývající z nezodpovědného lavírování, či přímo bagatelizace vědeckého bádání se nám mohou krutě vymstít. Jistěže, vědu nelze považovat za biblický kánon a není radno jí slepě věřit. Nicméně dávné prognózy klimatologů se nejen naplňují, ale je též zjevné, že nejedna z nich byla poněkud konzervativní.

Ti, kdo bagatelizují, či přímo popírají antropogenní globální oteplování, poskytují cennou argumentační munici ultrapravicovým populistům při jejich zkázonosném antiklimatickém tažení. Světoví lídři v čele s Donaldem Trumpem a Jairem Bolsonarem také vycházejí ze „zdravého rozumu“ popírajíce moderní vědecký výzkum. Počínají si přitom jako zběsilá demoliční četa. Časopis Nature líčí, kterak autoritářští politikové počínaje Bolsonarem a konče Erdoganem bezohledně útočí na vědeckou komunitu: někteří výzkumníci byli vyhozeni ze zaměstnání a jiní dokonce skončili za mřížemi. Trend by však měl směřovat opačným směrem. Vědecké aktivity už v dřívějších dobách stály u zrodu smluv garantujících regionální, jakož i globální bezpečnost, takže neexistuje žádný důvod, proč by se také v čase klimatické krize nemohly stát primární inspirací.

Nechť ti, kdo jsou vůči lidmi způsobené klimatické krizi skeptičtí, předloží pádné důkazy o tom, že nám žádné nebezpečí nehrozí. Mají snad eso schované v rukávu? Připomínám však, že častý argument klimaskeptiků o periodickém oteplování a ochlazování planety v minulosti byl nedávno vyvrácen. Tehdy totiž nedocházelo ke globálnímu oteplování ani ochlazování, jako spíš k regionálním změnám klimatu.

Nebylo by ale rozumnější debatovat o opatřeních na zmírnění klimatické krize? Může být přechod na obnovitelné zdroje – a obecně odvrácení našeho dosavadního destruktivní postoje vůči planetě – skutečně tak nevýhodný, jak zlé jazyky tvrdí? Chceme snad i nadále pokračovat v bezprecedentní destrukci a exploataci země, jako by se nechumelilo?

V americkém Kongresu byl v únoru představen Zelený nový úděl (GND), který počítá s masivní mobilizací celé společnosti; mobilizací nevídanou od konce druhé světové války. Zelený nový úděl je ještě radikálnějším opatřením než klimatická agenda Evropské unie, již tak statečně blokuje Babišova vláda. Pokud se do této čtrnácti stránkové rezoluce začteme, zjistíme, že jejím cílem je překonání historických rozkolů mezi americkými pracujícími a environmentálními skupinami. GND garantuje spoustu nových pracovních míst, benefity a ochranu pro běžné zaměstnance. Finanční ztráty způsobené ve Spojených státech pomalým klimatickým rozvratem drtivě přečíslí potenciální investice do Zeleného nového údělu.

Tento ambiciózní plán má přirozeně své mouchy a nepřináší odpověď na všechny otázky, nicméně jde o konkrétní opatření, o nichž je třeba záhodno vést racionální debatu. Nebo je snad lepší setrvávat na předem prohraných pozicích a tvářit se, jako by se nic tak závažného nedělo?

2
Vytisknout
5186

Diskuse

Obsah vydání | 15. 8. 2019