20. 8. 2019 / Daniel Veselý
Zní to možná neuvěřitelně, ale Trumpova administrativa hodlá brzy zveřejnit smlouvu s Tálibánem, která by mohla ukončit 18 let trvající konflikt v Afghánistánu. Podle dohody by se americká armáda z Afghánistánu postupně stahovala a Tálibán by naopak zajistil, aby se tato země nestala základnou pro extrémisty plánující útoky proti Spojeným státům a jejich spojencům v Kábulu. Je zcela zbytečné debatovat o tom, zda Spojené státy válku prohrály, či vyhrály: po letech zbytečného krveprolití je nutno akcentovat mírové inciativy. A to se bytostně týká i české diplomacie.
Tuzemská média řadu znepokojujících zpráv o této zapomenuté válce buďto ignorují, nebo zveřejňují jen kusé informace postrádající celistvý rámec. Jestliže panuje důvodné podezření, že čeští vojáci usmrtili afghánského zajatce, který byl obviněn ze zastřelení rotného Tomáše Procházky a že se armáda pokusila zamést stopy po tomto zločinu, měli bychom konečně uznat, že se i my podílíme na nekonečné afghánské mizérii. Vždyť válka plodí jenom cyklus bezmezného násilí a zahraniční jednotky jsou navíc lákavým terčem pro afghánské povstalce a extrémisty.
Všichni aktéři afghánského konfliktu, kteří snad v blízké budoucnosti složí své zbraně, mají ruce namočené v krvi nevinných civilistů. Je proto naprosto zavádějící líčit válku v této nešťastné zemi jako zápas spravedlivých proti tyranům. Podle zprávy Asistenční mise OSN v Afghánistánu afghánská vláda a mezinárodní vojenské síly v průběhu první poloviny letošního roku způsobily více civilních úmrtí než Tálibán a Daeš dohromady. Při leteckých operacích NATO přišlo letos o život více civilistů než loni, takže je zcela očividné, že bezbřehé válčení nikam nevede.
Afghánistán se pravidelně stává terčem otřesných teroristických útoků: v sobotu bylo při atentátu, k němuž se přihlásil Daeš, usmrceno 63 lidí. Jedná se o zatím nejhorší teroristický útok letošního roku. Zkraje týdne městem Džalálábád otřásla série explozí. A v těchto smutných dnech si Afghánistán připomíná sté výročí nezávislosti.
Mezinárodní trestní soud (ICC) dospěl k důvodnému podezření, že všechny strany afghánského konfliktu se dopustily válečných zločinů, včetně americké armády a CIA. Nicméně ICC zjevně kvůli tlaku a zastrašování ze strany Trumpovy vlády nakonec od stíhání amerických představitelů upustil. Ministerstvo zahraničí USA týden předtím zrušilo vízum pro žalobkyni ICC Fatou Bensouda, jež soudu doporučila, aby zahájil vyšetřování válečných zločinů, jichž se v Afghánistánu měly dopustit americké jednotky. Šéf americké diplomacie Mike Pompeo ICC otevřeně vyhrožoval, když zvažoval uvalení ekonomických sankcí na tuto instituci, pokud nezmění názor. Jinými slovy – pokud se nepodvolí vůli Trumpova Bílého domu a nebude trvat na něčem tak neslušném, jako je vyšetřování amerických válečných zločinů.
Spojené státy tradičně házejí spravedlnosti klacky pod nohy, neboť vyšetřování svých zvěrstev prostě nepovolí. Washington se snaží ututlat svůj podíl na destrukci Afghánistánu, ale zároveň chce dospět k „dealu“ s démonizovanými táliby. Půjde samozřejmě o zdlouhavý a trnitý proces, přičemž nelze opomenout diplomatický diletantismus Trumpova týmu a úskočnost tálibů. I když Bílý dům a Tálibán nakonec fungující dohodu uzavřou, bude zapotřebí vyřešit celou řadu komplikovaných otázek, například podmínky příměří, dialog mezi afghánskou vládou a Tálibánem, který paštunští radikálové až do nedávna bojkotovali, a v neposlední řadě vytvoření nové vlády, potažmo nového politického systému. To už je ale na Afgháncích samotných. Nám nezbývá nic jiného, než uznat porážku (či podle libosti vítězství), s hlubokou pokorou z Afghánistánu odejít a držet palce obtížnému mírovému procesu.
Diskuse