Vedení letiště ignoruje preventivní opatření

27. 1. 2020 / Petr Komers

čas čtení 5 minut


Na pražském letišti v Ruzyni dodnes nejsou ani bezpečnostní rámy, jimiž většina odpovědných letiště reagovala už dávno na sílící mezinárodní hrozbu terorismu. Možná až v odletové hale jednou vybuchne bomba, začne se i zavádět i prevence. Po odletové a příletové hale se občas pohybují volně i feťáci. Při tomto přístupu vedení letiště ani nemůže překvapit způsob, jakým jeho šéf Václav Řehoř a jeho kolegové lehkomyslně podceňují situaci spojenou s hrozbou koronaviru.


Nejnovější zprávy z Číny hovoří k dnešku (27.1.2019) o identifikovaných téměř 2800 případech nakažení nebezpečným koronavirem. I kdyby čínské úřady tyto nezkreslovaly (což se v zájmu nešíření paniky v Číně dá očekávat), tento počet zdaleka nemůže být definitivní: můžeme se ptát, kolik nakažených zatím nebylo odhaleno, anebo kolik dalších nosičů se nachází teprve v inkubačním stadiu, kdy už jsou sami nakažliví, ačkoli zatím nepociťují žádné příznaky. Každopádně rychlost a snadnost, s nimiž se koronavirus rozšiřuje, budí velké znepokojení nejen pro Čínu samotnou.

Do Prahy v současnosti přilétá 10 letadel přímo z Číny týdně: z Pekingu, z Šanghaje, z Čcheng-tu a ze Si-anu. (Pekingské lety budou s koncem února zrušeny, čínská strana sama začíná omezovat rovněž lety ze Šanghaje.) Kdyby v každém letadle sedělo 200 lidí, znamená to 2 tisíce osob přilétajících přímo z Číny každý týden. To je ovšem jen zlomek z počtu Číňanů (a dalších cestujících), kteří z Číny do ČR přilétají, neboť mnozí cestují s přestupem přes Dubaj, Dauhá, Istanbul a jiná mezinárodní letiště. V roce 2018 tak činil počet čínských občanů přijezších do naší země 620 tisíc, v roce 2019 měla cifra ještě narůst. Nejde samozřejmě jen o Číňany – pokud se koronavirus šíří tak rychle, jak znějí poslední zprávy, je zcela jisté, že masové globální cestování jej již přepravilo do řady jiných zemí světa, a virus už nejspíš nevědomky šíří i někteří cizí občané.

Jistě, není třeba propadat panice. Ovšem nejisté a zcela banalisující výroky předsedy představenstva pražského letiště Václava Řehoře svědčí o tom, že on a vedení letiště vůbec nemá zájem chránit ani své zaměstnance, ani cestující, ani české občany. Ani dnes ráno nebylo na Letišti Václava Havla vidět mnoho zaměstnanců, kteří by nosili roušky – dosud je nemusí nosit povinně. Informace, že byly u dvou výstupů z čínských příletů umístěny „stojánky“ s výzvou, aby se sami cestující, kteří mají podezření na koronavirus, hlásili a dali vyšetřit, působí jako špatný vtip. Stačí se vžít do kůže někoho, kdo přilétá: každý spěchá vylézt z letiště a samozřejmě nemá čas číst nějaké nevýrazné cedule. V cizí zemi navíc nikdo nechce strávit svůj drahý čas tím, že bude umístěn do karantény.

Před několika dny probleskla médii zpráva z Paříže, že jistá Číňanka původem z epicentra epidemie, Wu-chanu, se na sociální síti WeChat chlubila veřejně, jak přelstila letištní kontroly tím, že si srazila teplotu léky. Kdyby nic jiného, už tento případ jasně ukazuje, že spoléhat na dobrovolné přihlášení každého, kdo cítí nějaké příznaky, je vrcholně naivní, a v případě Číňanů, u nichž zatajování vážných nemocí v případech, kdy by to mohlo poškodit jejich momentální cíl (například obchodní zájmy nebo turistickou návštěvu), je poměrně běžné. Není třeba podcenit ani čínský sklon zachovat si tvář – kdo by chtěl přiznat, že má podezřelé příznaky? A co víc: kdo by si sám připustil, že on sám může takovou nemoc chytit? (Sám jsem při tlumočení Vietnamcům zažil člověka, který si ani v pokročilém stadiu syfilidy nebyl ochoten připustit, že by mohl být nakažen, a odmítal se léčit.)

Váhá-li s důslednými preventivními opatřeními Pražská hygienická stanice, pak by mělo reagovat pražské letiště samo aktivněji. Kdo jiný než jeho zaměstnanci by měli vědět, jakému risiku jsou vystaveni? I kdyby screening teploty odchytil mezi mnohými jinými jediného nakaženého koronavirem, má takové opatření smysl: vždyť jeden člověk může nakazit dalších několik osob, které zase vzápětí mohou nakazit další jedince, a tato neblahá řada může pak rychle narůstat exponenciálně. Samozřejmostí by měly být dotazníky, kde by všichni cestující museli vyplnit jasné informace o výchozí destinaci a letech, jimiž letěli, což by při nejmenším mohlo vytřídit risikovější pasažéry a sledovat jejich pohyb zpětně i v dalších dnech, a také by umožnilo jejich akutní poučení, aby se sami hlásili, kdyby jakékoli příznaky přeci jen pocítili. Takový apel je důležitý, protože čínská média dosud o celé věci neinformují dostatečně naléhavě.

Navzdory prohlášením hlavní hygieničky ČR, že „na koronavirus z Číny jsme připraveni“, lze tedy bohužel zatím konstatovat jediné: připraven je pouze ten, kdo zavádí prevenci. A pražské letiště připraveno rozhodně není.

 




0
Vytisknout
12938

Diskuse

Obsah vydání | 29. 1. 2020