Evropa se musí postavit za Turecko, proti ruským válečným zločinům v Sýrii

6. 3. 2020

Od počátku své intervence v Sýrii v září 2015 Rusko usilovalo nejen o udržení svého nejvěrnějšího arabského spojence, syrského prezidenta Bašára Asada. Chtělo také znova získat regionální a globální vliv, který ztratilo po pádu Sovětského svazu, napsal George Soros.

Vladimir Putin se snažil využít zmatku na Blízkém východě ke zrušení mezinárodních norem a pokroku v mezinárodním humanitárním právu, k němuž došlo od 2. světové války. Ve skutečnosti vyvolání humanitární katastrofy, která změnila takřka šest milionů Syřanů v uprchlíky, nebylo vedlejším produktem strategie ruského prezidenta v Sýrii. Šlo o jeden z jeho hlavních cílů.

Jsem přesvědčen, že pan Asad je nejbarbarštější lídr, jakého svět viděl od Josifa Stalina. Když jeho vlastní lidé proti němu povstali, vyvinul vojenskou strategii určenou k vyvolání co největších možných škod u jeho civilních oponentů. Záměrně se zaměřil na nemocnice, školy a školky a snažil se zabít nebo zmrzačit ty, kdo pečují. Během konfliktu, který si vyžádal více než půlmilion mrtvých, použil otravný plyn a chemické útoky. Pan Putin mu mezitím poskytl letectvo, bez nějž by Asad tuto strategii nemohl provádět.

V květnu 2019 Rusko během 12 hodin bombardovalo čtyři nemocnice, jak detailně doložilo vyšetřování New York Times. Ještě 26. února 2020 se podle OSN během jediného dne stalo terčem deset škol a školek. Místní zdravotníci tvrdí, že od té doby, co syrský režim a jeho ruský spojenec v dubnu 2019 zahájili tažení s cílem znova obsadit Idlíb, terčem se stalo nejméně 49 zdravotnických zařízení. Další vyšetřování naznačuje, že tento počet může dosahovat až 60.

Rusko také během konfliktu útočilo nejméně na čtrnáct táborů s běženci (internally dispalced persons, "vnitřně přemístěné osoby"). V posledních týdnech útoků na tábory u turecké hranice přibylo a přinutily stovky tisíc lidí utéci k turecké hranici. To v Ankaře vyvolalo paniku a přimělo ji to motivovat uprchlíky nacházející se již na jejím území, aby zamířili do Evropy. To zase vyvolalo uprchlickou krizi na turecké hranici s Řeckem.

Syrská občanská společnost a mezinárodní lidskoprávní organizace opakovaně poukazují na tyto systematické útoky proti civilistům a základní civiliní infrastruktuře. Ale k ničemu to nevedlo.

Protože je Rusko stálým členem Rady bezpečnosti OSN, využilo opakovaně svého veta - od počátku války v Sýrii čtrnáctkrát - k zablokování úsilí volat je k odpovědnosti. To zahrnuje i veto rezoluce podporované 65 státy a zbytkem Rady bezpečnosti s výjimkou Číny, která by předala válečné zločiny spáchané v Sýrii Mezinárodnímu trestnímu tribunálu.

Jediná vláda nasadila vojenské síly, aby bránila civilisty uvězněné v Idlíbu Asadem a Putinem - je to Turecko. Nálety ruských letounů (Moskva svou roli popírá) koncem minulého měsíce zabily 34 tureckých vojáků.

Avšak Turecko si netroufalo zaútočit přímo na Rusko, protože ruské letectvo je silnější než turecké. Rusko má jaderné zbraně a Turecko ne. Turecko se místo tohoto rozhodlo pro odvetu vůči Asadovým silám s použitím vojenských bezpilotních prostředků. Tak Putinovi vražda prošla bez trestu.

Evropa, která se snaží omezit příliv uprchlíků, si musí připustit, že Turecko již nese převážnou část břemene přijetí milionů Syřanů vysídlených z vlastní země. Turecko již na vlastním území ubytovalo 3,5 milionu syrských uprchlíků. Nemůže absorbovat další milion, který Asad a Putin ženou k jeho hranicím.

Evropa by se tedy měla snažit posílit vyjednávací pozici tureckého prezidenta Erdogana ve vztahu k Putinovi, když se snaží dosáhnout zastavení palby, jež by zachovalo "bezpečnou zónu" pro syrské uprchlíky v Idlíbu. Doufám, že to také posune do centra evropské rozpravy Putinovy válečné zločiny.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
17751

Diskuse

Obsah vydání | 10. 3. 2020