23. 6. 2021
Americké vyšetřování, které vedlo k usvědčení a odsouzení manželů Rosenbergových, bylo založeno na zachycených sovětských depeších, které oba manžele identifikují jako jaderné špiony.
Tento zdroj naopak uvádí, že z tzv. Venona Papers vyplývá, že zatímco byl Rosenberg pro Sověty vojensko-průmyslovým špionem, neposkytl jaderné informace, protože jim nerozuměl. Z Venona Papers také vyplývá, že Ethel Rosenbergová vůbec špionkou nebyla. Naopak velmi aktivní jako špioni byli David Greenglas a jeho manželka Ruth.
PS. K níže uvedené poznámce od Karla Dolejšího. Výše uvedené informace jsou především z knihy Anny Sebba o Ethel Rosenbergové. Článek v Guardianu netvrdí, že Julius Rosenberg nebyl prosovětský špion, ale - a z řady zdrojů to vtyplývá - že Rusům atomovou technologii nepředal, protože věci technicky nerozuměl. Ne, že by jí předat nechtěl, ale posílal nesmysly. Venona Papers neobsahují žádné kódy pro Ethel Rosenbergovou, jaké obsahují pro skutečné špiony Rosenberga a Greenglassovi. Článek v Guardianu netvrdí, že prvním špionem byl Greenglas, je klidně možné, že ho naverboval Julius Rosenberg. Uvádí jen, stejně jako kniha Sebbové, že Greenglass sobě a manželce zachránil život, protože Rosenbergovy udal, kdežto Rosenbergovi kohokoliv udat odmítli.(JČ)
Pozn. KD: Kdyby Ethel Rosenbergová nebyla sovětskou špionkou, neexistoval by vůbec žádný důvod, proč by se o ní sovětské materiály z programu Venona kdekoliv zmiňovaly. Greenglass byl naverbován Rosenbergem, stal se součástí jím řízené zpravodajské sítě - a hovořit o tom, že "Greenglass sice ano, ale Rosenberg ne", proto nedává naprosto žádný smysl. Rosenberg, který Greenglasse řídil, nesl hlavní odpovědnost za všechno, co Greenglass udělal. Proto dostal R. vyšší trest než G. - Bohužel jsme opakovaně svědky toho, že britský Guardian v oblasti bezpečnostní problematiky publikuje mimořádně nekvalitní texty, které sice zřejmě komusi potvrzují jeho apriorní ideologické názory, ale prestiž listu jimi velmi trpí - ať už se to týkalo bizarní debaty o WikiLeaks, ještě bizarnější argumentace kolem britského programu Trident, nesmyslů kolem nedávného zveřejnění tzv. Integrated Review britské vlády nebo nyní kauzy Rosenbergových, ze kterých někteří potřebují neustále vyrábět mučedníky, vem kde vem.
Existují ovšem i zastánci názoru, že Země je "ve skutečnosti" placatá, a je otázkou, nakolik by měli být ve veřejném prostoru slyšeni. Vědecký konsensus je nicméně někde úplně jinde. Podobně mohou existovat jednotlivci tvrdící, že z materiálů programu Venona vyplývá něco, co 99,99 % zpravodajské komunity a jejích analytiků v těchto materiálech nevidí, a naopak nevyplývá z nich to, co tam experti vidí. To je případ "autoritativních" názorů publikovaných Guardianem v kauze Rosenbergových, o jejichž vině panují dokonce daleko menší pochybnosti, než např. o aktivním spojení Edwarda Snowdena s ruskou zpravodajskou službou.
