Brno vzor?

6. 6. 2020 / Libor Prudký

V počátcích Občanského fóra vznikaly nejrůznější spory, napětí, konflikty. Protože jsme se učili diskusi a učili jsme se naslouchání druhému. A ne vždy jsme to uměli. Nebo naši soupeři to neuměli třeba vůbec. Nebo to nechtěli umět. První zásadní spor byl v Brně – Šabata versus Cibulka. Nebo také umírněný a věcně argumentující proud proti proudu hysterického zatětí a krajní nesmlouvavosti vůči čemukoliv, co nabízelo možnost domluvy. Oblékal se ten spor do nejrůznějších kalhot, ale v podstatě šlo o to jak založit novou skutečnost , která má odstartovat dobu PO REÁLSOCIALIZMU.

Jestli převážila ta či ona varianta je dnes důležité stále, ale stále ne řešené.

Nemohu si dovolit řešit, ale mohu ukázat na jednu stránku tohoto sporu. Totiž tu, že šlo o spor v Brně. Pak se ještě několikrát podobně se utvářející spory v Brně objevily.

Vždycky ale šlo o to, že nastávající situace, nastávající problémy se objevovaly nejdřív vždycky jako spory v Brně. Byla to jako ukázka budoucnosti: to, co začalo v Brně, bylo předzvěstí témat a problémů, které nastaly v celé společnosti této země. Nemusely být vždy přesně viditelné z brněnské situace. Ale vždycky šlo o signál, že se něco semele v celé společnosti, v politice celého státu. A Brno působilo jako lakmusový papír.

Inu a teď je situace zase podobná. Při koronovirové krizi vystoupil spor uvnitř brněnské organizace strany ANO: první velký spor uvnitř této marketingové partaje pro potřeby Anderej Babiše a jeho nejbližších kumpánů. Nebo přesněji –jeho přístupu ke společnosti a vládnutí!

Že by zase Brno bylo předzvěstí budoucích následujících situací? Že by zase šlo o ukázku toho, co se dřív či později ve společnosti a politice této země stane?

Že by se ty rvačky o kost v Brně zřetelně a neoddiskutovatelně ukázaly jako symptom platný pro celé hnutí ANO?

To, že je toto hnutí založeno právě na úmluvách a ujednáních o dělení kořisti, se dlouhodobě ví. Neví to ale většina voličů. Naopak – většina voličů fandí postupům opřeným o jednoduchá řešení a vidění, jaká dosud ANO nabízí.

Ale i tady může jít o situaci do času – protože k tomu brněnskému sporu se musí nějak postavit i sám táta Andrej...A on je teď asi tím zas...ným koronovirem unavený a nesoustředěný.

Kdo ví, jak se to projeví v jeho krocích? Kdo ví, zda stále bude schopen držet notu, která podporuje jeho marketingovou politiku? Kdo ví, zda se trefí?

Podívejme, jaká to poučení mohou dokonce z této situace nastat. Třeba i ta, že se náčelník vládnoucí partaje prokecne. Že ztratí glanc neohroženého zastánce těch, kteří si nevědí rady. Třeba si také nebude vědět rady.