Co jsou staré pořádky a co zdravá mysl?

14. 8. 2020 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 2 minuty

 

Pan profesor Čulík nedávno psal o lidech, kterým když docházejí argumenty, osočují své diskusní okolí termínem "komunisti" (dodal bych, že častou alternativou z úst jiných prázdnějších hlav je "přivolávači starých pořádků").

Nechci zobecňovat, to je vždycky ošidné, ale mám pocit, že docela často zní tyto názory ze strany lidí, pro které je velmi důležité náboženství. Tedy formální církevní postupy a doporučené či až možná povinné způsoby uvažování.

 

Za "náboženství" lze do jisté míry ale považovat více doktrín. Máme tu třeba "náboženství" komunistické nebo kapitalistické (pokud někdo dané myšlenky prosazuje dogmaticky a bez domýšlení důsledků různých rozhodnutí).

Komplikací pro konstruktivní diskusi je často i neschopnost rozlišovat tržní principy (platí od nepaměti a do nekonečna = 1/4 mamuta za 17 pazourků či auto za milion peněz) a kapitalismus - jako jen jednu z více možných forem společenského zřízení, které tyto principy využívají. Trhu lze nepochybně a dočasně naházet v nějakém hloupém politickém prostoru klacky pod nohy, to ale neznamená, že by mohl být zrušen. Je třeba ještě podotknout, že jeden zásadní vývoj tržní princip prodělal - když přestalo stačit měnit pazourky za mamuta, protože jeho vlastník chtěl pěknou mamutí kýtu někde o hodně dál od své jeskyně za cosi vyměnit a bál se, že se mu cestou zkazí - zcela logicky vznikla převoditelná hodnota (např. peníze), se kterou už lze pro zboží cestovat vcelku kamkoli. Jen si musí její uživatel zjistit, kolik jednotek stojí mamut a kolik třeba koza a zda na daném území je jeho konkrétní přenašeč hodnoty sdílen.

Opačně vzato – a k tomu je dobré diskutovat - tržní systém sám nikdy dobře nevyřeší rozsáhlé problémy sociální, zdravotnické, environmentální ap. K tomu je třeba volit funkční postupy, ať už se tváří jako "komunistické" nebo "kapitalistické" nebo chcete-li levicové / pravicové. Nějaký postup je přece v dané chvíli vždycky z pohledu vyššího principu mravního nejvhodnější.

Hlavní problém tedy mám s lidmi, kteří odmítají uvažovat napříč spektrem a vyhledávat dobrá řešení "bez ohledu na režim". Otevřená diskuse je pro ně komplikací až velkou nepříjemností a tak u nich často narazíte hlavou do zdi. Jak se mi valem blíží 57, tak mne to stejně znovu a znovu překvapuje. Od některých inteligentních a často i uznávaných lidí byste to fakt nečekali.

0
Vytisknout
7155

Diskuse

Obsah vydání | 18. 8. 2020