Hloupnutí pod tlakem moci
31. 12. 2020 / David Marenčák
Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous
Hloupost lidská není binární veličina,
každý jsme někdy hloupý – někdo více, někdo méně; hloupost není závislá na
statusu, vzdělání, funkci ani ničem jiném.
Nepřestává mne tak fascinovat masové zhloupnutí davů, kdy z do jisté míry oprávněného zklamání institucemi, autoritami se lidé přimknou ke stokrát horším „omylným“ lidem a skupinám, které lžou profesionálně a zcela otevřeně jen pro získání bulvární popularity (nejrůznější hoaxy a tolik propírané dezinfo a infotainment weby, statusy na sociálních sítích, kde lež má desítky tisíc sdílení a uvedení na pravou míru jen ty desítky apod.).
Neméně fascinující je doprovodný
sociologický fenomén, že zblbý člověk má ostatní za hlupáky a puzen misijním
komplexem své hluboké poznání pravdy šířit okolo přinejmenším stejně zarputile,
jako když tvrdí, že jsou ostatní manipulováni.
Z větší části je to důsledek
(ne)zvládání vlastních psychických pochodů. Velmi také záleží na typu vztahu k
pravdě, míře sobectví/altruismu a pár dalších věcech.
Pokud člověka pravda znejišťuje,
otravuje, kazí sny, pocitečky, onu příslovečnou blahoslavenou bublinu
nevědomosti, snáze si pomocí konfirmačního biasu vybere z nadbytku informací
ty, které medí, bez ohledu na to, jaký mají vztah k realitě.
Člověk s upřímným vztahem k pravdě musí
totiž být připraven na těžké zkoušky, které takové poznání přináší. Ale tíha
zodpovědnosti neleží jen na jednotlivci. Společnost, ve které toto poznání je
poukázkou k depresím, melancholii, cynismu, apatii či tekutému hněvu, je
společností špatnou, dysfunkční a zblbnutí v ní není (jen) osobním selháním
jednotlivců, jejich mentální, vzdělanostní či materiální nedostatečnosti,
deprivace a neschopnosti.
V takové společnosti nestačí
kosmetické oprašování, umírněný reformismus v mezích zákona a lineárního
mýtu pokroku. Taková společnost je zralá na revoluci. Sebeumnější lži a bludné
ideologie už nejsou s to udržet společenskou smlouvu, ani rozsáhlá korupce
většiny příslušníků střední třídy existujícími zdánlivými privilegii, kteří se
pak ve strachu o své pohodlí a toustovač upínají ke konzervativnímu bojkotu
jakýchkoli myslitelných pokusů o zlepšení stavu světa.
Tato revoluce už léta plíživě probíhá, pro někoho viditelněji, pro mnohé, kteří se teprve včera probudili do zlého snu, je to nesmírné překvapení, stejně jako skutečnost, že revoluce nebude ani rudá, ani zelená, ani vědeckotechnická, či jiných barev, ale výhradně hnědá.
Diskuse