Již vzhůru, hroši této země

1. 5. 2021 / Karel Dolejší

Grafika: Pixabay

Dnešní volno, zapsané v kalendáři jako "Svátek práce", představuje jeden z řady anachronismů, jichž se česká společnost prodělávající rychlé změny ze setrvačnosti drží.


Připomínám, že starodávný svátek dělníků byl opakovaně krutě znevážen. Poprvé, když se jej pro vlastní demagogické účely chopili nacisté, podruhé, když se stal jedním z pilířů politického kultu vládnoucího v sovětském impériu.

Po pádu komunistických režimů dostaly levicové organizace a strany šanci původní tradici očistit a zbavit nánosů, které na ní ulpěly. Jedním z nich je třeba oslavování tupé rabské práce jako ctnosti - toho typu práce z pouhé povinnosti, jakou de facto omlouvali nacisté před soudem své masové zločiny. "Plnil jsem povinnost, dělal jsem prostě svou práci" - tím se přece neoháněl zdaleka jen Adolf Eichmann. Stejná výmluva plně zasahuje tupé a nereflektující levicové pojetí "práce jako novodobého spasitele", které ještě před válkou rozcupoval Walter Benjamin. Práce, která se nestará, zda staví školu nebo koncentrák. Že za ní zůstává hromada radioaktivního odpadu, vyschlá a zničená odvodněná krajina, tisíce kilometrů silnic spojujících čerpací stanice se sklady a chátrajícími montovnami ve městech k nežití, pole rychle se měnící v polopoušť.

Nutkavá a neurotická práce pro práci, která mává nárokem na spasitelskou funkci, zatímco ve skutečnosti jen ničí svět.

Přesně ten typ odcizené a odlidšťující práce, který chtěli původní levicoví aktivisté vzděláváním "dělnických mas" a jejich osvobozením navždy odstranit.

Tehdy rozhodně nebylo cílem strhnout celou společnost na úroveň pologramotného nádeníka. O to jde některým "levičákům" až dnes.

Jenže v případě 1. máje už nejde ani o svátek zaměstnanců české montovny - protože nějakých 90 % z nich tento den nijak neoslavuje a nepovažuje za svůj o nic více, než řekněme kult slovanského boha Svantovíta se svatyní na Rujáně.

Hovoříme proto především o svátku dvou skupin "levicových" veteránů, KSČ(M) a SPOZ 2 alias ČSSD. A obě politické smečky se nacházejí na pokraji vypadnutí z parlamentu, protože zbylí lidé práce už tyto strany nepovažují za vlastní.

Co se týče odborů coby legitimních sdružení zaměstnanců, s ohledem na budoucnost by nejspíš měly zvážit, zda se od zprofanované minulosti a skomírajících "dělnických" stran nedistancovat obdobně, jako to vidíme v USA a Kanadě. Tamní Labor Day je slaven první pondělí v září, v zásadě jako svátek odborových svazů. V ČR by se jako svátek nezávislých odborů nabízel například 7. duben - den, kdy rakouský parlament v roce 1870 legalizoval sdružování dělníků v odborových organizacích.

Namísto "psanců této země" se v ČR i po pádu starého režimu kdysi ctihodné tradice prvních májů zmocnila tlupa otylých aparátnických hrochů, kteří na barbecue u bazénku na oko nostalgicky roní slzy nad historickými obětmi dělnické třídy, s níž sotva mají něco společného.

Zda tradici oslavenou Janem Nerudou ještě někdy někdo v příští generaci oživí zůstává krajně pochybné.

0
Vytisknout
3977

Diskuse

Obsah vydání | 4. 5. 2021