Orbanizace Slovinska

11. 5. 2021 / Fabiano Golgo

čas čtení 9 minut

V roce 2003 jsem byl pozván do jedné kanceláře bez identifikace u dveří. Byla umístěna v zelené budově v Bozděchově 7, hned u stanice metra Anděl. Mladý zrzavý muž stylu playboye mě pozval do své velké kanceláře. Popadl ze svého  stolu  s počítačem hromadu časopisů a náhle je přede mnou vyložill přes dlouhý konferenční stůl. „Vlastním všechny tyhle časopisy. Jsou to sračky.  Dokážeš je zachránit?“

Zmateně jsem si povšiml, že ty časopisy jsou mimo jiné tradiční a známé tituly Mateřídouška, Ohníček, Věda a technika a mládeži, Ikarie, Maminka. Těchto 11 časopisů patřilo společnosti Mladá fronta, a.s. Tím mužem byl Frantíšek Savov, neprohlášený vlastník těchto titulů a stejnojmenného vydavatelství knih. Brzy se také ukázalo, že vlastní Europrint, tiskárnu umístěnou ve stejné budově, která sloužila jako skutečné sídlo této slavné značky, o které si většina lidí neuvědomovala, že není spojena s novinami Mf Dnes. Ten deník  byly v roce 1990 zprivatizován v kontroverzní transakci, kterou mnozí považují za první čin „tunelování“, kteréžto slovo je českým příspěvkem ke slovníku korupce.

 
Nakladatelství dříve patřilo Fondu dětí a mládeže a prodal ho likvidátor Fondu Pavel Žák. Žák aktiva prodal hluboko pod cenou, která byla nejméně dvě stě milionů korun. V roce 2001 bylo vydavatelství MF prodáno ve veřejné dražbě neznámé skupině investorů za asi 22 milionů, i když jeho nominální hodnota byla 139 milionů korun. Prodej dokonce zakázal tehdejší ministr financí Jiří Rusnok, ale bezvýsledně.

Savov nebyl oficiálním vlastníkem, ale jednal jako takový. Všechna rozhodnutí činil on. Během toho roku jsem dělal při sanaci těchto časopisů také jeho investigaci. Když jsem měl připravenou už kompletní analýzu, někdo prolezl mým počítačem  a zjistil, že připravuji článek o majiteli, který bude publikován v jeho vlastním časopise, v titulu, který jsem ten rok vytvořil, týdeník Mladá Fronta Plus. Varoval mě přátelský bezpečák z  Europrintu, kterého jsem vozil domů svým autem, protože  bydlel jen pár metrů ode mne v ulici, že můj tajný plán byl odhalen a že jsem v opravdovém nebezpečí. Nebral jsem ho vážně, ale mého životního partnera, Slovince Tomaža, ten den oslovili tři Bulhaři (ten jazyk identifikoval, když si mezi sebou vyměnili pár slov) s dotazem, zda mě zná. Ze strachu mě přesvědčil, abych se kvůli bezpečnosti okamžitě přestěhoval do Slovinska.

Neplánovaně jsem musel strávit celý rok v té malé bývalé jugoslávské zemi. Nejprve jsem váhal, protože můj zájem byl výhradně o českou společnost a nebyl jsem ochoten odbočit do jiného slovanského jazyka a kultury. Ale brzy jsem byl závislý na jejich bezkonkurenční kuchyni, fyzicky aktivním životním stylu a úžasné přírodě.

Netrvalo dlouho, než jsem pochopil, že Slovinci jsou nejvýraznějším národem bývalé Jugoslávie.  Ostatní bývalí Jugoslávci navzájem rozumějí svému jazyku  a sdílejí  hodně ze své kultury, zatímco tento malý malý horský národ je považován a sám se považuje za  zvláštního bratrance. Slovinci mají určitou příbuznost se svými jugoslávskými sousedy, ale je to s výrazným vlivem rakouské a italské kultury, která se od ostatních bývalých Jugoslávců velmi silně distancuje. A Slovinci si dali záležet na tom, aby mě poučili tom, že se cítí mnohem vyspělejší a civilizovanější než jejich bývalí krajané.

Od svého roku pobytu v Ljubljaně a ve vesnici Žirí a kvůli svému dvacet let trvajícímu vztahu s Tomažem sleduji, co se děje ve Slovinsku. A nepřekvapuje mě, že se tato malá země s méně než dvěma miliony obyvatel stává maďarským satelitem.

Slovinsko bývalo vnímáno jako otevřenější země Balkánu, jako vzorný nový členský stát EU, avšak teď mu vládne skupina autoritářů.

Premiér Janez Janša, stejně jako většina populistů, během svého života zastával nejrůznější politická přesvědčení, v mládí začínal jako komunista a nyní se proměnil v pravicového zastánce tvrdé linie. Der Spiegel jej nazval „slovinským Trumpem“. Po volbách v USA v listopadu 2020 Janša prohlásil, že ve volbách zvítězil Trump,  a tweetoval celou řadu konspiračních teorií proti Joeu Bidenovi. Janšova rétorika je nacionalistická a xenofobní, otevřeně útočí na cizince,  zejména z ostatních bývalých jugoslávských států, a na komunisty.

Protesty a petice se ve Slovinsku v posledních několika měsících staly běžným jevem, a to proti silnému ovládání médií vládou, což mělo za následek pokles Slovinska v indexu svobody tisku z 32. místa v roce 2020 na 36. místo v roce 2021.

V dubnu 2021 vypracoval Janša dokument, jímž požaduje  „mírové rozpuštění“ Bosny a Hercegoviny a připojení částí Černé Hory a Severní Makedonie k Velkému Srbsku a Velkému Chorvatsku, dále požaduje spojení Albánie a Kosova. Janšův dokument získala a prozradila slovinská onlinová platforma  Necenzurirano. jeho zveřejnění způsobilo obrovský politický rozruch. Necenzurirano uvádí, že části materiálu byly napsány v Budapešti.

Slovinský předseda vlády Janša se z Orbánových a Trumpových metod naučil, jak pomalu  zlivkdidovat svobodný tisk a právní stát. Janša dokonce zveřejnil svůj plán jak bojovat proti médiím v amteriálu na vládním webu. Jeho název „Válka s médii“ mluví za vše (https://www.gov.si/en/news/2020-05-11-war-with-the-media/).

Janša a jeho vláda takoé odebrali finance Slovinské tiskové kanceláři (STA) a navrhli reformu mediální legislativy, která by mohla vážně ohrozit nezávislost  televizního vysílání RTV Slovinsko a slovinské ČTK, STA.
 
Ve Slovinsku koloval otevřený dopis, který byl zveřejněn 17. listopadu a v současné době má více než tisíc podpisů. Tento dopis odsuzuje opakované pokusy vlády o omezení kulturních svobod v zemi. Dopis kritizuje vládu za nahrazení dvou významných ředitelů muzeí v Lublani, Zdenky Badovinac, ředitelky Moderna Galerija od roku 1993, a Matevze Celika, ředitele Muzea architektury a designu od roku 2010. Byli odstraněni navzdory jejich vynikající mezinárodní pověsti.

Po rozpadu bývalé Jugoslávie se Slovinsko proslavilo v globální kultuře prostřednictvím politického uměleckého kolektivu Neue Slowenische Kunst (NSK), industriálně rapové kapely Laibach a filozofa a kulturního kritika Slavoje Žižka.

Otevřený dopis rovněž kritizuje projekt vybudování Muzea slovinské nezávislosti, „propagandistické instituce na šíření  nacionalistického narativu o minulosti zaměřeného zejména na podporu ideologické agendy vládnoucí slovinské Demokratické strany“.

Pandemie Covid-19, rostoucí ruský a čínský vliv v regionu, pokusy o destabilizaci v Černé Hoře a Severní Makedonii a vzestup nacionalismu, populismu a krajně pravicového extremismu opět dostaly tento region do velmi složité situace. Síť krajně pravicových aktérů, jmenovitě Orbán, ovládla  veřejný prostor a politický diskurz v celém regionu.

Krajně pravicové ideologie a populismus na Balkáně mají nebezpečnou tradici. Nyní jsme dospěli do fáze, kdy byly xenofobie, rasismus a krajně pravicové ideologie znovu zcela normalizovány. Bosna a Hercegovina se jeví jako první na seznamu terčů.

Viktor Orbán prohlásil, že spojení mezi ním a Janšou je největším maďarsko-slovinským projektem posledních desetiletí. Orbán uvedl, že se to dostane do historie, která bude psána  o desetiletí let 2020 - 2030, „o navázání spojení mezi dvěma důležitými zeměmi v důležitém časovém okamžiku“. Orbán říká, že „EU již dávno není jen o německo-francouzské ose“, tvrdí, že „vztah mezi západními a středoevropskými zeměmi je nyní stejně důležitý jako vztah mezi Německem a Francií“.

To, co Jugoslávcům po desetiletí bránilo, aby se navzájem zabíjeli, bylo charisma a železný postoj maršála Josipa Broze Tita. Po jeho smrti staletá nepřátelství rozdmychali političtí předáci, a tak jsme byli svědky těch hrozných  scén krutosti, které svět sledoval bezmocně. V této éře extremistických populistů u moci, kdy pandemie maří schopnost velkých mocností jednat, zaznamenáváme geopolitické pohyby, které byly donedávna tabu,  nestydaté čínské zrušení nezávislosti a svobod Hongkongu, čínskou hrozbu převzetí Tchaj-wanu, vojenský puč provedený v Myanmaru vojenskými hromadnými vrahy, aniž by to kohokoliv zajímalo, pokračující pokrok ofenzívy Ruska na Ukrajině a dokonce i evropské ignorování  základních lidských práv tisíců uprchlíků. Vzhledem k tomuto děsivému vývoji není nová válka na Balkáně  jen fiktivní konspirační teorie.

 

3
Vytisknout
8954

Diskuse

Obsah vydání | 13. 5. 2021