Paradox tsunami nových dat

15. 9. 2021 / Boris Cvek

čas čtení 5 minut
  



Paul Nurse, vlivný nobelista v oblasti biomedicíny, šéf Institutu Francise Cricka, bývalý prezident Rockefellerovy univerzity a Královské společnosti, varuje v Nature před tím, že máme v biologii příliš mnoho dat a příliš málo teorií, které by dávaly těm datům smysl. Připomíná tam i svého kolegu Sydney Brennera, který si na totéž stěžoval už před mnoha lety.

Představte si situaci, kdy je něčeho málo a kdy je naprosto zřejmé, že zvýšená produkce bude pomáhat. Třeba škrob v bílé mouce. Úžasný zdroj energie z pohledu 19. nebo začátku 20. století. Výsledek dnes? Už i v třetím světě se obezita stává masovou nemocí chudých lidí. Prostě je toho příliš moc. Navíc škrob kromě energie nepřináší žádnou pořádnou nutrici, takže můžete být obézní, a přitom fatálně podvyživení. Podobně je tomu dnes s vědeckými daty: Nurse jistě není proti generování nových dat, nicméně samotná data mohou nabobtnat tak, že budou vědu ničit. Nurse mluví o tom, že cítí, jak se topí v datech, a že někteří vědci si myslí, že cílem jejich úsilí je spustit tsunami dat. Tsunami s celým svým destruktivním potenciálem je dokonalá metafora.


Data sama totiž vědu nedělají a nikdy nedělala. Nurse se dovolává Darwina. Darwin popsal zajímavou specializaci pěnkav na Galapágách. Bylo by to ale hrozně málo, kdyby to bylo všechno, co by udělal. On přišel s velkou teorií – a k tomu mu pozorování pěnkav rozhodně nestačilo – přírodního výběru. To je Darwinův vědecký výkon. Věda jsou na prvním místě myšlenky, které dávají smysl datům. Data bez teorií nemají žádný smysl, nevedou proto ani k žádnému poznání.

Nurse doufá, že když vědci najdou odvahu vytvářet zase nové teorie, data dostanou konečně smysl. Nicméně já bych tak optimistický nebyl. Jednak, jak jsem už napsal, stížnost na to, že dat je příliš mnoho, je stará už deset i více let… a výsledek je ten, že dat máme ještě více, mnohonásobně více. Máme totiž nové technologie, velké týmy, výkonné přístroje, takže můžeme a budeme generovat dat stále více a více. Když Nurse vzpomíná na Darwina, vrací se do úplně jiné doby, do úplně jiné sociologie i psychologie vědy. Dat bude prostě stále více a bude jedno, že z nich není generováno zásadní poznání. Takové je totiž zadání a smysl dnešní vědy.

Kromě toho Nurse ignoruje otázku kvality dat. Například v oblasti výzkumu medicínského využití antabusu se pomocí generování nových dat blížíme situaci, kdy na základě vědeckých poznatků bude lze tvrdit, že se jedná o všelék. Zatím vědci ukázali ve svých datech, že umí léčit rakovinu, tuberkulózu, sepsi, Alzheimerovu nemoc, obezitu, covid-19, lymskou boreliózu (na Facebooku existuje dokonce skupina pacientů s lymskou boreliózou, kteří antabus užívají). Téměř všechno je to založeno na balastních, absurdních datech z laboratoře. Člověku z toho jde hrůza po zádech, ale taková je dnešní věda. Jakou asi darwinskou hypotézu může udělat člověk na takových haldách balastních dat o antabusu?

V oblasti léčby rakoviny antabusem je populární teorie, založená na obrovském množství balastních dat, že antabus léčí rakovinu pomocí stejného mechanismu, jaký pomáhá proti alkoholismu. Nikdo ze zastánců této teorie se pořádně nezabývá tím, aby ji ve svých pracích tvrdě ověřil. Například je dobře známo, jaké látky, které z antabusu vznikají v těle, způsobují protialkoholní efekt – označme je jako inhibitory ALDH. Tyto látky ovšem nejsou předmětem zastánců zmíněné teorie. Oni dají na buňky ve zkumavce přímo antabus (disulfiram) a po nějaké době vidí, že v nich nefunguje ALDH, což je fakticky způsobeno nikoli tím, že by antabus přímo zastavil ALDH, ale tím, že buňky zemřou a jsou dost dlouho mrtvé. Když mí kolegové chtěli teorii o antabusu, který prý léčí rakovinu tím, že zastavuje ALDH, pořádně otestovat, zjistili, že ta teorie se bortí ve všech směrech. Je naprosto absurdní. Mimo jiné se ukázalo, že inhibitory ALDH nedokážou zabít nádorové buňky. Článek opublikovali ve vědeckém časopise Oncogene v roce 2019. Myslíte, že to mělo nějaký vliv? Jaký vliv může mít taková kapka v tsunami dat?

Rád bych třeba viděl od zástupů těch vědců, kteří publikují o tom, jak disulfiram ve zkumavce léčí ty či ony nemoci, aby ukázali, že disulfiram existuje také v těle, že existuje třeba právě v nádoru. Samozřejmě neexistuje, protože hned po požití se metabolizuje. Když ho dáte do krve, je za 4 minuty rozložen. Myslíte, že to tvůrce dat zajímá? V Nature nedávno vyšel článek, který ukazuje, jak krásně se molekula disulfiramu váže do viru covidu. A máme nový lék! Je přece jedno, že ta molekula nikdy nebude existovat v lidském těle v reálné, účinné koncentraci.



Paul Nurse: Biology must generate new ideas as well as data

 

0
Vytisknout
6207

Diskuse

Obsah vydání | 21. 9. 2021