AUKUS aneb Nebezpečné hrátky s jaderným ohněm a klimatickou katastrofou
21. 9. 2021
/
Daniel Veselý
čas čtení
5 minut
V souvislosti
s vytvořením nového „defenzivního“ paktu proti Číně, jehož členy jsou
Spojené státy, Velká Británie a Austrálie, se v médiích nejvíce hovoří o
novém rozkolu mezi západními spojenci, a to nedlouho po unilaterálním stažení
Bílého domu z Afghánistánu. Jenže tento rozkol charakterizovaný zuřivou
reakcí Francie není zdaleka tak nebezpečný, jako militarizace geopolitického
problému v neuralgické části světa.
Je pravda, že si Čína
navzdory rozhodnutí mezinárodního soudu nárokuje strategické trasy
v Jihočínském moří, buduje vojenské instalace na uměle vytvořených
ostrovech v regionu Spratlyho a Paracelových ostrovů – zkrátka se ve svém
blízkém zahraničí chová jako klasická velmoc. V sázce jsou totiž
naleziště surové ropy a zemního plynu, jakož i klíčové námořní trasy, které si
nárokují i další státy v regionu. Čínské teritoriální nároky však nejsou
vynálezem komunistického vedení země, neboť sahají až do doby,
kdy v zemi středu vládli prozápadní nacionalisté z Kuomintangu.
V uplynulých letech
roste napětí kolem Tchaj-wanu. Tamní politická reprezentace hledá cesty, jak
získat na Pekingu nezávislost, na což přirozeně čínská vláda hledí
s nelibostí. Ostatně, jak by reagovaly USA, kdyby se dejme tomu Portoriko
hodlalo osamostatnit? A zde se nabízí příhodná otázka: měla by Čína právo toto
úsilí podporovat vytvářením protiamerických aliancí? Měla by právo do Mexického
zálivu posílat letadlové lodě, špionážní letouny a bombardéry? Samozřejmě, že
nikoliv, a to nejen vzhledem k předpokládané reakci Bílého domu.
Předchozí americká
administrativa nabourala
oficiální doktrínu Pekingu (jedna Čína), když schválila prodej zbraní
Tchaj-wanu za 1,8 miliardy dolarů
a když ostrov navštívili dva přední američtí činitelé. Bidenův kabinet navázal
na protchaj-wanskou agendu Trumpovy vlády, když autorizoval prodej první
várky zbraní a munice za 750 milionů dolarů, aby posílil
bezpečnost ostrova a odradil Peking od případné invaze. Nicméně Tchaj-wan by se
případné čínské invazi sám neubránil, takže by do hry musely vstoupit Spojené
státy. A to by znamenalo válečný konflikt mezi Washingtonem a Pekingem. Spojené
státy navíc do Jihočínského moře pravidelně posílají letadlové lodě a
bombardéry. Co se Tchaj-wanu a dalších lidskoprávních otázek týče, západní
společenství v čele se Spojenými státy může autoritářskému Pekingu sotva
co vyčítat: zvláště nyní, kdy si připomínáme 20. výročí války proti teroru,
která na Blízkém východě zasela chaos a zmar.
Obavy americké politické
reprezentace z ekonomického a částečně vojenského rozmachu Číny se
zhmotnily v souvislosti s Obamovým „návratem
do Asie“, eskalovaly nesmyslnou Trumpovou obchodní
válkou a nyní pokračují Bidenovým trilaterálním bezpečnostním paktem AUKUS –
což je akronym jeho tří členských států (Austrálie, USA, Velká Británie). Nenechme
se ale mýlit – nejedná se o první protičínskou alianci iniciovanou Bílým domem;
jde o poslední pakt, kam byla poprvé pozvána Velká Británie. Washington a
Londýn budou Austrálii pomáhat s vybudováním flotily ponorek na jaderný
pohon; všechny tři země chtějí spolupracovat na modernizaci vojenských kapacit,
rozvíjet kybernetickou bezpečnost a umělou inteligenci. Součástí dohody je rovněž
signifikantní navýšení
početního stavu amerických lodí, bombardérů a vojenského personálu v regionu.
Není vůbec divu, že tato agresivní
strategie v Pekingu posílí mentalitu obležené pevnosti, a to právě v době,
kdy je nesmírně důležité s Čínou spolupracovat na řešení palčivých otázek,
jako je klimatická krize (podle klimatických expertů může
AUKUS zhatit klíčové snižování čínských emisí), riziko nových pandemií či
zmírnění jaderné tenze (AUKUS je ranou
uštědřenou neproliferačnímu režimu). Naopak hrozí, že západní iniciativa povede k novému závodu ve zbrojení a k
potenciálním vojenským krizím, jež se v důsledku nedorozumění či selhání
lidského faktoru mohou vymknout kontrole. Vyloučit proto nelze ani atomový
konflikt, neboť jak Spojené státy a Velká Británie, tak Čína disponují
jadernými zbraněmi.
Nadto Čína není jediným
státem, který nový pakt vnímá jako hrozbu – či přinejmenším komplikaci pro
region. Jestliže Francie zuří kvůli odpískanému prodeji svých ponorek
Austrálii, Nový Zéland zakazuje
přítomnost jaderných ponorek ve svých výsostných vodách (což lze chápat jako
další známku rozkolu mezi západními spojenci) a Indonésie a Malajsie
se obávají dalšího závodu ve zbrojení a zbytečných provokací.
V ideálním světě by
Bidenova administrativa navrhla vytvoření inkluzivní aliance, kam by přizvala i
Čínu – nikoliv jako přítele, nýbrž jako partnera, jehož nelze izolovat
“bezpečnostními“ pakty, s nímž by se zaměřila na reálná rizika a hrozby: v první
řadě na klimatickou nouzi.
11189
Diskuse