Svět nepřijímá afghánské uprchlíky tak, jak by měl
17. 9. 2021
čas čtení
4 minuty
Přestože mezinárodní společenství vyjadřuje
sympatie Afgháncům, kteří uprchli ze své země po převzetí moci Talibanem, není
vůbec jisté, zda se jim dostane útočiště, na které mají podle mezinárodního práva
nárok.
Rakousko, Polsko, Slovinsko, Švýcarsko a Rusko
kategoricky prohlásily, že nové příchozí Afghánce nepřijmou. Slovinský ministr
zahraničí dokonce údajně vydal pobuřující varování před "teroristickými útoky
na evropské půdě", píše Rashmee Roshan
Lall.
Ve Spojených státech, kam mají být přesídleny desítky
tisíc Afghánců, využívají někteří trumpovštější členové Republikánské strany
nové uprchlíky jako politickou zbraň v kulturní válce před volbami do Kongresu,
které se budou konat příští rok.
Některé blízkovýchodní země, včetně SAE a Bahrajnu,
naznačily, že hodlají být pro Afghánce pouze dočasnými hostiteli.
Šest bezprostředních afghánských sousedů - Pákistán,
Tádžikistán, Írán, Turkmenistán, Uzbekistán a Čína (v sestupném pořadí podle délky
společné hranice s Afghánistánem) - se také nezachovalo nijak zvlášť vstřícně.
Jde o únavu ze soucitu, anebo je třeba přehodnotit
postoj k uprchlíkům a diskurz kolem nich?
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, který v
posledních měsících posílil pohraniční opevnění, prohlásil, že se Turecko necítí
být "skladištěm uprchlíků v Evropě".
Úředníci v Řecku, které rozšířilo svou hraniční zeď
s Tureckem, trvají na tom, že se nebude opakovat situace z roku 2015, kdy se na
řecké ostrovy dostaly na člunech z Turecka statisíce migrantů.
V době, kdy se německá kancléřka Angela Merkelová
chystá odstoupit z úřadu, se pozornost soustředí na postoj jejího
pravděpodobného nástupce Armina Lascheta. Laschet kategoricky prohlásil, že by
se "neměla opakovat situace z roku 2015", kdy Německo otevřelo své
dveře téměř milionu uprchlíků, především ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu. Německá
krajně pravicová strana Alternativa pro Německo (AfD) varovala před "novou
uprchlickou vlnou".
Francouzský prezident Emmanuel Macron se zavázal, že
se pokusí zajistit odchod několika tisíc lidí z Afghánistánu, včetně soudců a významných
žen, ale varoval, že "Evropa nemůže sama převzít důsledky" pádu Afghánistánu
do rukou Tálibánu. Někteří francouzští starostové, v neposlední řadě Christian
Estrosi v Nice, otevřeně prohlásili, že jejich města jsou pro uprchlíky
uzavřena.
A to i přesto, že podle údajů UNHCR z konce roku
2019 činí podíl uprchlíků v Evropské unii pouhých 0,6 % z celkového počtu
obyvatel. UNHCR konstatuje, že "rozvojové země hostí 86 % světových uprchlíků
a Venezuelanů vysídlených do zahraničí", přičemž v čele tohoto seznamu
stojí od konce roku 2020 Turecko, Kolumbie, Pákistán a Uganda.
Ve Spojeném království, kam dorazilo prvních 5 000
z pouhých 20 000 afghánských uprchlíků, které zde během pěti let přesídlí,
rostou obavy, kde budou ubytováni.
Dokonce i USA přiznaly, že si nejsou jisté, co se
stane anebo by se mělo stát s Afghánci, kteří v současné době čekají na
bezpečnostní prověrku ve třetích zemích, pokud neprojdou testem a nebudou moci
vstoupit do země.
Myšlenka azylu a útočiště byla vždy podmíněna
ochotou jednotlivých států dodržovat Ženevskou úmluvu z roku 1951, která
definuje status uprchlíků, stanoví práva osob, jimž byl azyl udělen, jakož i povinnosti
států. V roce 1967 úmluva zahrnula širší definici "uprchlíka" než jen
Evropany, vysídlené v důsledku konfliktů a násilí před 1. lednem 1951. Ačkoli
je mezinárodní konsensus o azylu a útočišti, který vznikl po druhé světové válce,
pro signatářské státy právně závazný, jeho dodržování není ze strany Vysokého
komisaře OSN pro uprchlíky vymahatelné.
Celý článek v angličtině
ZDE
7295
Diskuse