Roste vám politický konkurent? Slaďte politický marketing s dezinfo scénou

Digikracie: Svěrací kazajka trestající za nedostatečnou společenskou suverenitu

23. 9. 2021 / Bohumil Kartous

čas čtení 7 minut

Výsledek voleb v Rusku je řízen z centra moci a nebýt komické ruské upřímnosti některých snaživců připomínajících scény z Gogolova Revizora, neměli bychom žádný hmatatelný důkaz o tom, že dochází k falšování voleb. Na to i na další obscénnosti potěmkinovského způsobu demokracie, který se v Rusku odehrává, upozorňuje politický geograf Michael Romancov v našem společném rozhovoru o výsledku voleb, který bylo možné dopředu odhadnout s přesností na procenta: Jednotné Rusko vyhrálo, udrželo si dostatek mandátů k případným změnám ústavy, ostatní dostali dle zásluh a perspektivy pro klidné vládnutí proputinovské "strany moci". V České republice to tak jednoduché pochopitelně není, máme skutečně svobodné volby, v nichž nejsou předem vylučováni z kandidatur nepohodlní, nikdo nechodí s balíky hlasů a nehází je postupně do uren, v nichž není možné, aby se následně, bez ohledu na skutečnou volbu, stanovovaly výsledky od vládcova stolu. Přesto ale není možné mluvit o demokracii v pojetí 20. století, ale spíše o digikracii, v níž je možné politického konkurenta vcelku jednoduše natolik manipulativně zdiskreditovat, že pro podstatnou část veřejnosti, hledající menší zlo, je toto "zlo" příliš velké. A zbývá jí tak, iluzorně, pouze to, co nabízí vyžadovaný sentiment. 

Čím hlubší je politické dno, tím méně ohledů, méně etických a intelektuálních zábran a tím horší situace ve společenském dialogu. Tím níže je také politický standard v dané společnosti a tedy tím méně se lze spolehnout na to, že existují nepřekročitelné hranice, kterými si jedinec i společnost mohou být jisti.


V prostředí české společnosti 21. století se jeví být standard jednání, standard společenského dialogu a tedy i standard politického jednání, politického soupeření, významně ohrožen. Dochází v něm k prolamování hranic, které nelze stanovit pevně, nelze je efektivně vymáhat a závisí tak pouze na aktérech a jejich rozhodování v tom, kam až ve svém jednání zajdou. 

"Na sociální síti Facebook se objevují sponzorované příspěvky, které podporují či kritizují politické strany. Podle českého zákona jde o volební kampaň, která se musí evidovat. Plátci těchto příspěvků jsou však anonymní. Tímto způsobem lze obcházet stanovený 90milionový limit, který strany na kampaň mají. Dohledový úřad proto žádá Facebook, ať mu prozradí, kdo za příspěvky stojí. Zatím neúspěšně," dokumentuje článek Aktuálně.cz stav v předvolební kampani, ve které faktická neschopnost kontrolovat dodržování pravidel vede ke zneužívání digitálních děr k útokům na politické konkurenty prostřednictvím falešných profilů na sociálních sítích.

Je to jen část celkové mozaiky, jejímž výsledkem je ovlivňování veřejného mínění před volbami a s vysokou mírou pravděpodobnosti ovlivnění celkového výsledku voleb. Na základě kontinuálního sběru dat o šíření dezinformačních obsahů se podařilo Českým elfům vytvořit přehled o tom, jak dezinformace - mimochodem zneužívané právě v placených příspěvcích šířených na Facebooku - mohou ovlivnit vývoj politických preferencí, respektive jaká je statistická souvislost mezi šířením dezinformací přímo vytěžujících předvolební kampaň a oblibou jednotlivých stran. 

Tato analýza bude publikována v nejbližších dnech a poměrně přesně ukazuje, jak se kryje masivní nástup dezinformací šířených prostřednictvím digitálních kanálů a pohyb předpokládaných procentuálních zisků ve volbách. 

V řádech týdnů, v podstatě od prvních průzkumů, které do role favorita voleb stavěly koalici Pirátů a STAN, tedy na začátku roku 2021, mnohonásobně vzrostlo množství dezinformací útočících právě na toto politické seskupení. Jde o směsici domnělých politických cílů, které mají omezovat a zatěžovat zejména seniory, přes snahu o diskreditaci konkrétních osob, zejména předsedy Pirátské strany Ivana Bartoše (podle dezinformátorů útočích na hodnotové založení starších lidí je to "narkoman a anarchista"), až pod doporučování konkrétních politických seskupení, jež mají být údajně oporou starších lidí, lépe řečenou jejich záchranou před fabulovaným nebezpečím. Toto, i okamžitou reakci dezinformační scény na velmi citelnou kontroverzi mezi Babišem starším a jeho synem Andrejem, který obviňuje otce z manipulace jeho života a jeho psychického zdraví ve vlastní politický prospěch, popisuje článek Seznam Zprávy, v němž situaci a vývoj dezinformací komentuju. 

Zároveň poukazuju na další zcela zjevný a nijak nezastíraný fakt, že konkrétní figury politického života, konkrétní politické entity, jsou dezifnformační scénou přímo či nepřímo podporovány a - opět - zejména starší lidé jsou motivováni k tomu, aby tyto strany volili "v jejich vlastním zájmu". Mezi tyto figury patří zdaleka nejčastěji Andrej Babiš, Po něm Miloš Zeman a významně také Tomio Okamura, čehož se všímá Deník N. Babiš i Okamura přitom do svého politického marketingu otevřeně integrují dezinformační obsahy, respektive jejich apely. Je to levné (není třeba trápit nájemné komunikační síly s vymýšlením témat a hesel), je to účinné (potvrzení lze velmi rychle ověřit počtem sdílen í na sociálních sítích), dá se velmi dobře ověřit, kdo takové manipulace akceptuje a zda je potenciální volič. 

Proč se tento propad společenské diskurzu odehrává? Odehrává se nepochybně i kvůli zmatení proporčně významné části české společnosti v informačním prostoru, v němž ztrácí orientaci a v němž nerozhoduje věrohodnost, ale právě sentiment. Na besedě s lidmi v Přibyslavi, v místní hospodě, jsem měl před pár dny možnost setkat se s lidmi, kteří věří, že španělskou chřipku "vynalezl" a rozšířil otec Billa Gatese. Mimo mnohé další, co se odehrálo jinak než jsme doposud soudili. během debaty vytáhl jeden z členů této skupiny informaci diskreditující jednoho českého aktivního politika. Když jsem se zeptal, za jakého zdroje čerpá, nedokázal mi to sdělit. Naprosto běžný případ, dokumentující stav věci.

Ale nejde jen o to. V rozhovoru s Janem Hartlem, zakladatelem agentury STEM, jsme se dotkli i otázky mělkosti rozhodování voličů. Významné, v konečném důsledku rozhodující procento voličů se na své volbě usnese často až těsně před volbami, což znamená, že jejich rozhodnutí lze změnit právě na poslední chvíli, pokud se k nim dostane taková informace, jež je k tomu přiměje. A to se bude dít prostřednictvím dezinformací, jejichž kořen nelze odhalit, a prostřednictvím sociálních sítí a řetězových e-mailů, nad kterými nemá Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí žádnou kontrolu.

Suverenita společnosti ve 21. století musí nutně počítat s touto hrozbou. Proti ní je možná stavět jen vnitřně soudržnou společnost, která je dostatečně imunní jak proti snahám destruovat diskurz zevně, tak proti vnitřním tendencím prolamovat etické a intelektuální hranice ve prospěch parazitů na veřejném zájmu. Byť na tom české společnost, ve srovnání s jinými zeměmi střední a východní Evropy není vůbec špatně, z hlediska stavu věcí "teď a tady" je ohrožena permanentním stavem, v němž paraziti vítězí digitálně šířenou lží nad prostou skutečností.

-1
Vytisknout
3158

Diskuse

Obsah vydání | 27. 9. 2021