Intelektuální úroveň obhájců rasismu popírá jejich teorii o rasové nadřazenosti

6. 1. 2022 / Bohumil Kartous

čas čtení 3 minuty

Po vydání komentáře k rozhodnutí Ústavního soudu ČR o tom, že není možné šířit rasismus a podněcovat k nenávisti na základě rasové xenofobie, se mi sešlo několik osobních reakcí obhájců rasismu. Jejich společným jmenovatelem je politováníhodná míra hlouposti. Ne všichni rasisté mají problém se základní právní gramotností či racionálním úsudkem, ale je zřejmé, že ti kognitivně způsobilejší se zřejmě chytře drží toho, co udržuje společnost pohromadě: svůj rasismus prožívají intimně....

Níže uvádím reakci pána, jenž sám sebe hrdě označuje za rasistu a je s tím tak ztotožněn, že se podpisuje občanským jménem (jeho skutečné jméno nicméně s ohledem na něj neuvádím). 

Při čtení je potřeba si uvědomit jednu důležitou skutečnost. Určitě se ve škole učil taxonomii zvířecích druhů a typy přívlastků, nicméně o tom, v jaké společnosti žije a co to vlastně je společnost se dozvěděl minimálně. Tedy on se dozvěděl zřejmě pouze propagandu a je třeba brát v potaz, že to nemohl vzhledem k jeho věku ovlivnit, jenže v současnosti je to s proporcí vzdělávání o našem životě ve společnosti (sem spadá občanská, právní, ekonomická i informační gramotnost) pořád plus minus podobné. Takže se těšme i na budoucí rasisty, nacionalisty a sparťany... 

“Vás bych taky chtěl mít doma,
přečetl jsem si Váš komentář na Seznamu..on asi kromě alarmu by to nikdo neotiskl........podle Vašeho přesvědčení a výroků všemožných úplatných a poplatných soudců by se nesměl vyjadřovat nikdo, každým názorem se někoho dotkneme....ony totiž zákony nejsou spravedlivý ani smysluplný, jsou jen vůli silnějšího k ovládání společnosti.
Šála Venoušek Čech
rasista, nacionalista a sparťan.”

Na dalším nesouhlasném názoru je pozoruhodná absence toho, co pán požaduje (logiku) a sugeruje bludy (rasismus). 

To je mimochodem velmi častý typ vymezení se proti čemukoliv, ve smyslu “jsem mimo, je mi to fuk, ale potřebuju vám to sdělit”, něco jako obtěžovat svou vlastní blbostí, když už k tomu mám příležitost. 

U malých dětí nebo dospívajících indikuje nutkavá potřeba upozorňovat na sebe nedostatek zájmu okolí. Dovolím si usuzovat, že v těchto případech je to velmi podobné: 

“Nezlob se na mě příteli, ale pokud je zde někdo rasista jsi to ty.
Čteš si vůbec po sobě co píšeš?
Zda to má logiku?
Nebo zda jen papouškuješ názory které jsou dnes přijatelné?”

Být přesvědčeným rasistou - a pro tyhle apoštoly je to většino otázka osobní cti, alespoň ose to tak tváří - hodně bych se zamyslel nad tím, jak nedopouštět, aby soukmenovci vlastními projevy přímo popírali základní tezi rasismu o rasové nadřazenosti. Ale že jím nejsem, fakt opakovaného vyvracení rasismus z vlastních řad mě uklidňuje.

0
Vytisknout
9096

Diskuse

Obsah vydání | 11. 1. 2022