Poctivý novinář by nikdy neměl brát tvrzení tajných služeb za bernou minci

8. 2. 2022 / Daniel Veselý

Karel Dolejší ve svém článku Od čerta k arciďáblu. Proč si místo lži vybrat ještě větší lež? soudí, že Američané sice lžou, nicméně Rusové lžou také a neustále, takže se s nimi nelze na ničem dohodnout. Jejich slovo či parafa zjevně nic neznamenají a platí na ně pouze hrubá síla. Leč skutečnost, jak už to tak bývá, je poněkud složitější.

Je naprosto lhostejné, co říká ten či onen politik, důležitá jsou reálná fakta. Putinův režim kupříkladu dodržoval přelomovou dohodu o omezení systémů antibalistických raket (ABM) a Novou dohodu START. Naopak Spojené státy v době, kdy v Bílém domě úřadoval G. W. Bush ABM vypověděly, a Trumpova vláda nechtěla prodloužit Novou dohodu START, již poté na Putinovu žádost prodloužil prezident Biden. Trumpův kabinet navíc odstoupil od Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF), přestože ji patrně porušovalo jak Rusko, tak USA. Díky těmto zásadním dokumentům se v Evropě dlouhá léta dařilo povážlivě redukovat riziko jaderné konfrontace.

Ale vraťme se zpět k hodnocení amerických tajných služeb varujícím před ruskou invazí na Ukrajinu (Johnsonova vláda, která také není etalonem pravdomluvnosti, přišla v lednu s tvrzením, že Kreml kuje plány na dosazení proruského lídra na Ukrajině). Mám věru za to, že žádný poctivý a nezávislý novinář by neměl brát hodnocení zpravodajců za bernou minci, a už vůbec ne po irácké blamáži. Zdá se totiž, že veškeré informace o hrozícím ruském vpádu na území suverénního státu pocházejí výlučně od západních tajných služeb, aniž by veřejnost byla seznámena s pádnými důkazy. Věci dospěly až to takového stádia, že vrcholní ukrajinští politikové museli mírnit víření válečných bubnů v amerických médiích a na americké politické scéně, neboť tyto alarmistické zvěsti poškozovaly ukrajinskou ekonomiku.

Bidenova administrativa v uplynulých dnech zveřejnila aktuální hodnocení svých operativců, podle nějž Rusko chystá operaci pod falešnou vlajkou, aby získalo záminku k invazi. A opět: drtivá většina sdělovacích prostředků nepochybuje o správném úsudku tajných služeb, aniž by po Bílém domu vyžadovala důkaz k tak silnému tvrzení. Naštěstí ale existují mainstreamoví novináři, kteří pochopili smysl svého řemesla a kteří nechtějí být pouhými stenografy tajných služeb, jichž je jako máku.

Matt Lee z Associated Press během nedávné tiskové konference nekompromisně griloval mluvčího americké diplomacie Neda Price, aby Bílý dům zveřejnil konkrétní důkaz o tom, že Kreml plánuje operaci pod falešnou vlajkou. Price lakonicky prohlásil, že tuto informaci má k dispozici americká vláda, jež ji poskytuje novinářům a široké veřejnosti. Lee opáčil, že administrativa s žádným důkazem nepřichází a že je na nás, abychom jí věřili, či nikoliv. Price – zjevně zahnaný do kouta – novináři odpověděl následovně: "Pokud pochybujete o informacích, které vydáváme my nebo britská vláda, a hledáte útěchu v tom, co vydávají Rusové..."

Ach ano: zpravodajské služby mohou kdykoliv přijít s jakýmkoliv soudem a my jim máme bezmezně věřit.  Hlavně nesmíme požadovat důkazy. Kdyby Price s tuto pozoruhodnou myšlenkou přišel někdy v 90. letech, možná by mu věřil i Lee. Tajné služby, jak známo, hrají s veřejností nečisté a cynické hry – a nejde jen o Irák či ukrajinskou krizi – jak uznává také Karel Dolejší poukazem na konflikt v Kosovu. Ba co více, běží o nezodpovědné a velice riskantní jednání, jež může neutralizovat diplomatické řešení toho či onoho problému nebo krize. Totéž přirozeně platí i pro země, s nimiž je Západ na kordy.