Válka na Ukrajině nastoluje nový globální jaderný (ne)řád

7. 4. 2022

Tato událost sama o sobě zasadila velkou ránu jadernému řádu, který byl již předtím pod silným a rostoucím tlakem. Kromě porušení Budapešťského memoranda došlo v období po skončení studené války k rozšíření jaderných zbraní nejméně do tří států: Indie, Pákistán a Severní Korea. Indie a Pákistán stejně jako Izrael nikdy nepodepsaly smlouvu o nešíření jaderných zbraní, ale Severní Korea, která byla členem smlouvy od roku 1985, oznámila v roce 2003 odstoupení od této smlouvy a od roku 2006, kdy otestovala své první zařízení, se stala státem vlastnícím jaderné zbraně.

Navíc navzdory pokroku ve snižování arzenálu jaderných zbraní od dob studené války se počet hlavic v celosvětových vojenských zásobách opět zvyšuje. Zatímco Spojené státy své jaderné zásoby stále snižují a Francie a Izrael mají relativně stabilní zásoby, předpokládá se, že Čína, Indie, Severní Korea, Pákistán a Spojené království, případně i Rusko, své jaderné zásoby zvyšují. Režim NPT tedy nezabránil šíření jaderných zbraní v období po skončení studené války.

Za druhé se zdá, že státy jako Severní Korea a Írán se poučily ze zemí, zejména Iráku a Libye, které se vzdaly svých programů jaderných zbraní a jejichž režimy byly později svrženy USA a jejich spojenci. I když se zatím neobjevily žádné důkazy o tom, že by Írán hodlal vyrobit jadernou zbraň, jeho jaderný program pokročil natolik, že by se mohl rychle stát hraničním státem, pokud by se k takovému rozhodnutí rozhodl. Pchjongjang mezitím provádí nové testy balistických raket schopných nést jadernou hlavici.

Za třetí, současné bezpečnostní prostředí se zhoršuje v důsledku rostoucího vnímání velmocenského přeskupení, které staví stávající "liberální" mezinárodní řád pod vedením USA proti revizionistickým mocnostem vedeným Pekingem a Moskvou. V této souvislosti obě jaderné velmoci, Spojené státy a Rusko, v podstatě zvrátily svůj předchozí pokrok v budování dvoustranných dohod a dalších opatření, jejichž cílem bylo omezit a snížit jejich jaderný arzenál.

Kvůli vzájemnému obviňování se v srpnu 2019 zhroutila Smlouva o jaderných zbraních středního doletu (INF), která byla oslavována spíše pro odstranění celé kategorie jaderných zbraní než pro jejich prosté omezení. Od té doby začaly obě strany vyvíjet zbraně, které byly podle smlouvy INF zakázány. Vzhledem k absenci dohodnutých omezení nyní nic nebrání tomu, aby došlo k závodům ve zbrojení, jejichž nejpravděpodobnějším dějištěm bude Evropa.

V důsledku toho zůstává nová smlouva START jedinou platnou dohodou o jaderném odzbrojení mezi Spojenými státy a Ruskem. Po jejím prodloužení v únoru 2021 však její platnost vyprší v roce 2026. Pokud nedojde k obnovení détente mezi Washingtonem a Moskvou, může být i ona ohrožena, zejména pokud se rusko-ukrajinský konflikt zhorší nebo bude přetrvávat.

Za čtvrté, zatímco rizika šíření jaderných zbraní se vzhledem k nejisté mezinárodní bezpečnostní situaci v této nové éře pravděpodobně zvýší, očekávání pokroku na mnohostranné úrovni jsou nízká, a to včetně desáté hodnotící konference o NPT, která byla již dvakrát odložena kvůli pandemii a nyní se má konat v srpnu.

Konkrétně se jedná o překážky, které v minulosti ztěžovaly dosažení dohody o klíčových otázkách, k nimž patří neschopnost států dohodnout se: 1) rychlého vstupu Smlouvy o úplném zákazu jaderných zkoušek v platnost; 2) mnohostranných jednání na Konferenci o odzbrojení směřujících k podpisu a ratifikaci smlouvy o omezení štěpného materiálu; a 3) zřízení zóny bez zbraní hromadného ničení na Blízkém východě a jejich nosičů. Kromě toho je Smlouva o zákazu jaderných zbraní symbolicky důležitá, ale pokud se k ní nepřipojí státy vlastnící jaderné zbraně a členové NATO, zůstane jako nástroj k odstranění jaderných zbraní neúčinná.

Za páté, v referendu 27. února 2022 se Bělorusové vzdali znění článku 18 své ústavy, který zaručoval jadernou neutralitu země od její nezávislosti na Sovětském svazu v srpnu 1991. V důsledku toho se rozšířil počet zemí, které by mohly hostit jaderné zbraně, čímž se zvýšilo riziko jejich rozmístění v Evropě. Krok Běloruska zároveň zpochybňuje strategickou stabilitu mezi NATO a Ruskem, a co je důležitější, podkopává účinnost režimu Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.

Jakému jadernému řádu tedy svět nyní čelí? Rusko-ukrajinská válka fakticky potvrdila nástup nového jaderného nepořádku. Za prvé, režim NPT byl zasažen vertikálním i horizontálním šířením. Zadruhé, z precedentů Iráku, Libye a nyní Ukrajiny mohou mít nejisté státy nebo režimy nový podnět k vývoji jaderných zbraní. Za třetí, došlo ke zmrazení americko-ruských dohod o kontrole jaderných zbraní a odzbrojení. Za čtvrté, navzdory úsilí o prosazení stigmatizace, zákazu a odstranění jaderných zbraní v rámci TPNW se jednání o odzbrojení zasekla na mnohostranné úrovni.

Dalším důsledkem je pravděpodobnost jaderné války. Zvýšil se počet konfliktů tohoto typu, ať už mezi dvěma jadernými mocnostmi, nebo mezi jednou jadernou mocností a nejadernou mocností s jakýmkoli druhem bezpečnostního deštníku. To je asi nejzřetelnější důsledek rusko-ukrajinské války. Známí odborníci na jadernou problematiku, jako jsou Francesca Giovannini, Caitlin Talmadge a Joe Cirincione, mimo jiné nedávno varovali před možností, že Rusko použije taktické jaderné zbraně k odstrašení a v případě potřeby i k zvrácení průběhu rozsáhlé konvenční války na Ukrajině. Pravděpodobnost této události by narušila nejodolnější normy - nepoužití jaderných zbraní od dob Hirošimy a Nagasaki. Konec jaderného tabu by v této souvislosti mohl normalizovat použití jaderných zbraní proti nejaderným státům.

Po zvážení všech okolností se zdá, že pokud nedojde k náhlému zvratu v nebezpečném paradigmatu "Západ versus Rusko/Čína", a to brzy, jaderný nepořádek bude přetrvávat a zhoršovat se.

Celý článek v angličtině ZDE