Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Pravda o Emmanuelu Macronovi: To on pomohl vytvořit toto ultrapravicové monstrum, Le Penovou

12. 4. 2022

čas čtení 4 minuty

V předvečer prvního kola voleb Macron přiznal, že se mu "nepodařilo zvládnout" vzestup krajní pravice. Upřímnější by bylo přiznat, že udělal jen velmi málo pro to, aby mu zabránil, píše francouzská novinářka Pauline Bock.

Za pět let se Francie okázale posunula doprava do té míry, že krajně pravicové teorie, jako je spiknutí o "velké výměně", podle něhož je bílá evropská populace nahrazována "neevropskými" lidmi, vyslovil nejen Zemmour, ale i Pécresseová, která se později snažil aod svých původních výroků distancovat.

Nemalou měrou jsou za to zodpovědná média, která nechala v éteru bujet protiislámskou rétoriku a živila chorobnou fascinaci Zemmourovými názory, jež jeho kandidaturu značně zvýhodnila. Macron však namísto toho, aby se od krajní pravice distancoval, si nebezpečně zahrával na jejím hřišti, když zaujal tvrdý postoj k imigraci, v jehož rámci policisté ničili stany uprchlíků v Calais, v Národním shromáždění se dovolával jazyka zakladatele krajně pravicové skupiny Action Française, vzdával hold "velkému vojákovi" maršálu Pétainovi, francouzskému vůdci ze čtyřicátých let, který kolaboroval s nacisty, a poskytoval rozhovory krajně pravicovým časopisům.

Pozn. red. Opakovaně upozorňují mnozí, například mediální ředitel organizace Human Rights Watch Andrew Stroehlein, že přejímání ultrapravicových postojů mainstreamovými politiky nepomáhá jim, ale ultrapravicovým extremistům.

Během kampaně Macron Zemmourovy názory odsuzoval, ale ještě loni Zemmour prozradil, že ho prezident požádal o stručnou informaci o imigračních opatřeních, která by rád uplatnil. Tváří v tvář Le Penové v televizním pořadu v únoru 2021 Macronův ministr vnitra Gérald Darmanin prohlásil, že je "příliš měkká vůči imigraci". V roce 2020, kdy byl Zemmour na ulicích slovně urážen, mu Macron osobně zavolal, aby mu vyjádřil podporu; avšak v roce 2021, kdy se terčem výhrůžek smrtí stali levicoví extremisté včetně Mélenchona, kteří ve videu vyzývali k "odstřelu levičáků", prezident mlčel. Jeho vláda neodsoudila rostoucí počet útoků krajně pravicových skupin v Paříži, Lyonu, Štrasburku a Nantes. Jak to má přesvědčit levicové voliče, že volba Macrona 24. dubna pomůže omezit hrozbu krajní pravice?

Prezident si pět let fakticky udržoval krajní pravici jako jediného věrohodného soupeře pro rok 2022, ale jedna věc se od roku 2017 změnila: Le Penová má tentokrát reálnou šanci vyhrát. Průzkumy veřejného mínění v současné době ukazují extrémně těsný souboj: Macron má ve druhém kole 54 % ku 46 % Le Penové - což je mnohem menší rozdíl než v roce 2017, kdy ji Macron porazil poměrem 66 % ku 34 %. Vítězství Le Penové by mělo vyděsit každého, komu záleží na demokracii a míru. Deník Le Monde varoval, že "změny, které Le Penová plánuje v ústavě, směřují k zavedení autoritářského systému"; a ona sama několikrát deklarovala svůj "obdiv" k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi.

Mélenchon ve svém včerejším projevu uvedl, že Francie si nyní musí "vybrat mezi dvěma zly", a vyzval voliče, aby "nedali Le Penové ani jeden hlas". Jedno z těchto dvou zel je rozhodně větší než to druhé, ale volba je to pro francouzskou levici přesto bolestná. Mnozí se cítí zrazeni po pěti letech Macronových liberálních pravicových reforem, které prohloubily propast mezi bohatými a chudými, daly větší pravomoci policii (která během krize žlutých vest reagovala na protestujícínásilím) a nepodařilo se jim zavést žádné skutečné opatření na omezení emisí.

Macron má nyní dva týdny na to, aby změnil kurz a ukázal levici, že mu záleží na klimatu a sociální spravedlnosti. Mohl by se například konečně zavázat k realizaci 100 ekologických opatření, o jejichž návrh požádal francouzské občany, než je téměř všechna v roce 2021 zavrhl. Mohl by ustoupit od své všeobecně nenáviděné důchodové reformy. Mohl by oznámit skutečný plán na záchranu značně podfinancovaných veřejných nemocnic a školského systému. To by "sjednotilo a usmířilo" mnohem více voličů, než kdy dokáže hra na hřišti krajní pravice. Možná už je pozdě, ale za pokus to stojí.

Zdroj ZDE

Francie