Váhání německé vlády ohledně války rozčiluje spojence

13. 4. 2022

čas čtení 17 minut
  • Berlín odmítl souhlas s plynovým embargem proti Rusku a s dodávky zbraní pro Ukrajinu postupují pomalu. Zvěrstva v Buče vytvářejí další tlak na německou vládu, aby jednala, uvádí redakční komentář mezinárodního vydání Spiegelu.

Státní tajemství. Je k vidění za bezpečnostní bránou budovy Marie Elisabeth Lüdersové, jedné z mnoha kanceláří německého parlamentu, Bundestagu, v Berlíně. Mobilní telefony a digitální hodinky jsou v parlamentní jednotce ochrany utajovaných dokumentů zakázány. Každý, kdo zde chce číst důvěrné dokumenty, musí po přečtení odevzdat své poznámky. Jsou zamčené až do příští návštěvy.

Poslanci často posílají do místnosti své zaměstnance, pokud mají příslušnou bezpečnostní prověrku. Ale dokument aktuálně zobrazený v červené složce je spolkovou vládou klasifikován jako natolik tajný, že jej mohou číst pouze samotní poslanci.

Za žádných okolností by nemělo být zveřejněno, jaké zbraně a vybavení Německo dosud Ukrajině dodalo. Seznam byl naposledy aktualizován ve čtvrtek. Výběr z uvedených věcí zahrnuje: 500 protiletadlových střel Stinger, 2 700 střel země-vzduch Strela z bývalých východoněmeckých zásob, 3 000 protitankových střel, 100 kulometů MG 3, 16 milionů nábojů pro různé typy ručních zbraní a stovky protitankových min.

Dále: 80 obrněných terénních vozidel, 50 zdravotnických kamionů Unimog, 14 palet zdravotnického materiálu, půl milionu balíčků potravin pro jediného vojáka, čtyři obranné systémy proti dronům, plus vybavení pro noční vidění a dalekohledy.

"Pokud nebudeme veřejně mluvit o typu a počtu dodávaných zbraní, je pro to dobrý důvod," řekla ve středu německá ministryně obrany Christine Lambrechtová ze středolevých sociálních demokratů (SPD), čímž odůvodnila utajení. "Konkrétně o to Ukrajina požádala. A my se toho držíme."

Mohla tušit, že jí Andrij Melnyk bude odporovat. "To není pravda," řekl ukrajinský velvyslanec v Německu téhož večera v populární politické talk show na veřejnoprávní stanici ARD. A bohužel, dodal, neexistuje "žádný otevřený dialog o tom, co potřebujeme".

Melnyk ví, jak postavit Němce do defenzívy. Zdroje z ministerstva ale svou šéfku hájily s tím, že ukrajinský náměstek ministra obrany výslovně varoval před zprávami o dodávkách zbraní na konci března. Takové informace by ostatně mohly Kremlu pomoci "přesněji zaměřit své vojenské akce".

Masivní tlak na Berlín

Ale to už bylo pozdě. Německá vláda se opět stala terčem hluboké kritiky. Ruská válka proti Ukrajině nyní vstupuje do sedmého týdne a podepsala se také na Berlíně. Pro německého kancléře Olafa Scholze a jeho ministryni obrany se věci nevyvíjejí dobře.

Na začátku války byl Scholz mezinárodně oslavován za svůj projev, ve kterém prohlásil, že invaze byla "předělem" – a za to, že zcela přeorientoval německou obrannou a zahraniční politiku. Dramatický posun také vyvolal naděje mezi německými spojenci. Dodávky zbraní na Ukrajinu a masivní program přezbrojení Bundeswehru – konečně to vypadalo, jako by Němci pro sebe žádali vedoucí roli v evropské bezpečnostní politice.

O šest týdnů později však toto nadšení téměř vyprchalo. Na Scholze a jeho vládu se mezinárodně pohlíží tak, že stojí v cestě proaktivnějším krokům.

Hrůzné obrazy z Buče, zprávy o znásilňování, vraždách a rabování ruskými vojáky, ale také stále fašističtější tóny vycházející z Moskvy opět zvýšily tlak na Německo.

"Je jasné, že Německo může udělat víc," řekl ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba na čtvrtečním zasedání ministrů zahraničí NATO v Bruselu. "Už nebudou žádné Buče," řekl a dodal, že jeho země potřebuje "zbraně, zbraně, zbraně". Bez těžké techniky se podle něj bude utrpení Ukrajiny jen prodlužovat.

Skutečnost, že Německo i nadále posílá do Ruska každý den částky v tříciferných milionech za dodávky plynu, lze možná jen stěží ospravedlnit. Okamžité zastavení dovozu ruského plynu po desetiletích závislosti by pravděpodobně způsobilo vážné škody německé ekonomice s nedozírnými důsledky i pro další evropské země. Mnoho spojenců má určité pochopení pro neochotu Německa uvalit radikální energetické sankce, i když je pro ně toto uznání bolestivé.

Zdrženlivost by mohla být poněkud kompenzována, kdyby Německo bylo v popředí dodávek zbraní, ale i tam Scholzova vláda šlape na brzdu.

Ale proč? Obává se vláda v Berlíně, že by se Putin mohl sám pohnout, aby odřízl Německo od ruských zásob plynu? Úředníci v kancléřství se chovají vyhýbavě. Tamní zdroje říkají, že takové obavy nejsou rozšířené. Za prvé, nemůžete okamžitě vypnout plyn. Odklonit jej také není snadné a jeho spálení by ohrozilo plynová pole.

Proč tedy Berlín váhá? Je to proto, že vláda na rozdíl od Britů, Východoevropanů a Američanů s úplným vítězstvím Ukrajinců vůbec nepočítá? Protože předpokládají, že Putin zůstane u moci a Berlín s ním bude muset v budoucnu dál jednat? Protože Scholz, člen sociálních demokratů, se nedokázal zcela odpoutat od katastrofálního milostného vztahu své strany k Rusku, jak tuší konzervativní křesťanští demokraté?

Je také možné, že existuje mnohem jednodušší vysvětlení. Že pomalost berlínských dodávek zbraní je produktem německé byrokracie. Protože administrativa nemá ráda, když jí někdo říká, jak rychle má jednat, a to ani tváří v tvář útočné válce. Protože každá jednotlivá dodávka musí být před vydáním nejprve pečlivě zkontrolována.

Návštěva Armina Pappergera v Düsseldorfu poskytuje více informací. Inženýr je generálním ředitelem obranné společnosti Rheinmetall. Když bezprostředně po ruské invazi ministerstvo obrany požádalo německé obranné společnosti, aby laskavě nahlásily, co by mohlo být rychle dodáno na Ukrajinu, Papperger okamžitě zareagoval.

Polovina produktů na takto sestaveném seznamu byla od Pappergerovy firmy – od digitalizovaných 40milimetrových granátometů a pozemních radarů až po protiletadlové systémy a polní nemocnice.

Papperger by ale rád dodal i systémy těžkých zbraní. Například bojové vozidlo pěchoty Marder, které v současnosti vyřazuje z provozu německá armáda, Bundeswehr. Stará vozidla jsou zaparkována na pozemku jeho firmy. Prvních 20 Marderů by mohlo být dodáno během šesti až osmi týdnů, říká šéf Rheinmetall, přičemž dalších 50 bude připraveno během pěti až šesti měsíců. Ale v kancléřství jsou věci zřejmě zabržděny.

"Musíte se rozhodnout, zda Ukrajině bezpodmínečně pomoci, nebo ne," říká Papperger. "Máme naprosté pochopení pro to, že NATO nechce zasáhnout a vyvolat třetí světovou válku," říká. "Ale když vidím ty snímky přicházející z Ukrajiny, chce se mi zvracet. Tohle je katastrofa přímo uprostřed Evropy."

Pro vedoucí pracovníky obrany, jako je Papperger, se problém zdá docela jednoduchý. Ukrajina je ve velké nouzi a jeho zbraně by posílily zemi, tak v čem je problém? Necháme na chvíli stranou, že by to bylo dobré i pro byznys.

Zrovna nedávno generální ředitel řekl, že mluvil s australským ministrem obrany, který vyslal na Ukrajinu pět dopravních letadel. Pokud Němci zaváhají, vzdorovitě signalizuje Papperger, mohl by zkusit projít přes Australany. Obrněné vozy, protitankové zbraně, Marder – Rheinmetall má všechno.

Nikoliv bez problémů

Kdyby věci byly tak jednoduché, říkají zdroje z kancléřství. A i kdyby Rheinmetall chtěl dodávky přes Australany, stejně by je musela předem schválit německá vláda. A takové schválení vyžaduje čas.

Příklad Marder může znít dobře, ale také to není bez problémů. I přes svůj pokročilý věk je systém poměrně složitý. Jak by Ukrajinci získali potřebný výcvik? Jak by byly dodávány náhradní díly? Kdo by se staral o údržbu?

Nejen to, ale pravděpodobně by trvalo měsíce, než by byly připraveny k nasazení. Pokud by ukrajinští vojáci nakonec umírali, protože Němci dodávali harampádí, pravděpodobně by to nebyl problém Rheinmetallu. Odpovědnost by musela nést vláda v Berlíně.

Vzkaz z kancléřství je jasný: "Proč ten spěch?" Oněch 100 vozidel přece není pro výsledek války rozhodující. Říkají, že dotaz ohledně Marderů poprvé přišel předminulý pátek a že ho nyní pečlivě prověřují. Už teď je ale předvídatelné, jak toto řízení pravděpodobně skončí, a pro Pappergera to nevypadá dobře.

Scholzovi blízcí spolupracovníci vyvolávají dojem, že kancléř nemá zájem zúčastnit se závodu o to, kdo nejrychleji dodá nejvíce zbraní. Německo stejně nemůže vyhrát, říkají. A to, co dělá Německo, se stále docela dobře vyrovná tomu, čím přispěly země jako Francie a Británie.

Budou ale němečtí spojenci spokojeni? Náměstek polského ministra zahraničí Szymon Szynkowski vel Sęk v úterý stanul před ministerstvem zahraničí v Berlíně a učinil prohlášení.

Řekl, že německá politika vůči Rusku byla naivní. Již několik let a znovu v posledních dnech, pokračoval, Německo znovu a znovu projevovalo váhavost. "Snímky z Buče jsou výsledkem tohoto zpoždění," řekl.

Žádná jiná vláda neformuluje své výhrady k berlínské politice tak otevřeně jako Varšava. To ale neznamená, že Polsko je ve své kritice osamocené. Další země mají také otázky ohledně postoje Berlína.

Estonsko se diví, jak může malá pobaltská republika poskytnout Ukrajině více obranného materiálu než velké Německo. Tuuli Duneton, státní náměstek ministra obrany, používá dvoustránkový seznam k výčtu toho, co Estonci dosud dodali: Protitankové zbraně Javelin, protitankové miny, ruční zbraně a nemálo houfnic. K tomu munice, ochranné prostředky, 13 vozidel a 50 000 potravinových balíčků pro vojáky a polní nemocnice hrazená Německem. Materiál v hodnotě 222 milionů eur. "Většinou smrtící," říká Duneton s úsměvem.

Dodává se "v podstatě všechno", a to je motto dnešních dnů, říká. Estonská vláda je znepokojena skutečností, že tomu tak není v Berlíně. Při nedávné návštěvě Berlína se prý dozvěděla, že před vydáním povolení je nutných celkem osmnáct mezikroků. V Estonsku jsou pouze dva.

Ti, kteří žijí jen pár kilometrů od ruských hranic, mají jen malé pochopení pro německou byrokracii a problémy s dodávkami. "Každé euro pro Ukrajinu nás také chrání," říká Duneton.

Nedávno, když musela být do válečné zóny dodána polní nemocnice, Estoncům chyběly dopravní prostředky. Nebyl to Berlín, kdo přispěchal na pomoc, ale místní dopravní společnost Bolt, která také pronajímá e-skútry v německých městech. Společnost v krátké době obstarala osm kamionů, které by jely na Ukrajinu a zůstaly tam. Vláda v Tallinnu říká, že mezitím pomoc dorazila bez problémů.

Váhavost Německa oslabuje pozici Berlína v Evropské unii. Ve své koaliční dohodě tři strany ve spolkové vládě – SPD, Zelení a podnikatelům vstřícní Svobodní demokraté (FDP) – tvrdí, že Německo by mělo mít v Evropě vedoucí roli. Ale v tuto chvíli má Berlín k tomu daleko. Na summitu EU před dvěma týdny byl Scholz opět v roli brzdiče. Nesouhlasil by s ropným embargem nebo rychlým opuštěním ruského plynu.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij, který se setkání zúčastnil prostřednictvím videokonference, si nenechal ujít příležitost ohodnotit Scholzovu politiku před shromážděnými lídry EU. Posteskl si, že německé rozhodnutí zastavit plynovod Nord Stream 2 z Ruska bylo "trochu opožděné". Poté vyzval, aby se jeho země rychle stala členem EU. Německý kancléř to krátce předtím vyloučil. Scholz mohl být vděčný, že americký prezident Joe Biden byl hostem summitu a většina pozornosti byla upřena k němu.

Masový posun v německé vojenské a bezpečnostní politice, ke kterému se Scholz zavázal, je v Bruselu přinejmenším oceněn. Německá vláda však oslabuje svou důvěryhodnost u svých partnerů tím, že trvá na tom, že před vypuknutím války neudělala žádné chyby. Zdroje blízké Scholzovi říkají, že pro kancléře bylo odmítnutí dodat zbraně před ruskou invazí a její váhání ohledně prvních sankcí správné a součástí dobře promyšlené strategie. Scholz i ministryně zahraničí Annalena Baerbocková však zjevně nemají odvahu přiznat vlastní chybné úsudky způsobem, který by mohl posílit pozici Německa v Bruselu.

V současné krizi prokazuje sílu vůdcovství zejména jeden politik z Německa. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová již několikrát zveřejnila svůj postoj k otázce sankcí, než členské státy zformulovaly společný postoj. Na rozdíl od vlády v Berlíně tím vyvíjela tlak na členské státy, které s rozhodnutím otálely.

Ministr hospodářství Robert Habeck oznámil, že Německo chce být do konce roku prakticky nezávislé na ruské ropě. Ale nemohl Berlín tuto myšlenku navrhnout pro celou EU? To by na věci pravděpodobně moc nezměnilo, ale určitě by to posunulo vnímání role Německa.

Váhavost Berlína také poškozuje image Německa v jihozápadní Evropě, kde se ruská hrozba zdá vzdálenější než v Polsku nebo Litvě. Bruno Maçães jednal s Němci během eurokrize jako portugalský státní tajemník pro evropské záležitosti. Nyní působí jako autor a konzultant.

Berlín tehdy donutil jižní Evropu k přísné politice úsporných opatření, která vedla k masové nezaměstnanosti. "Tehdy jsem se od svých německých kolegů naučil jedno rčení," říká Maçães SPIEGELu. "Lepší hrozný konec, nežli hrůza bez konce. Co se s ním stalo?"

Maçães říká, že Německo musí být nyní připraveno provést takové úpravy, jaké byli v té době nuceni provést Portugalci. Říká, že jsou potřeba bolestivé reformy a také bojkot plynu. A to do letošního léta - a ne za dva tři roky. "Do té doby by mohly být mrtvé desetitisíce nebo statisíce Ukrajinců."

Právě teď, říká Maçães, německá vláda vypadá opravdu hrozně. Tvrdí, že Berlín neustále stvrzuje svou svou zranitelnost vůči Moskvě, a to je to poslední, co Evropa právě teď potřebuje. "Německo má jednu politiku, pokud jde o jiné země – a úplně jinou politiku, pokud jde o jeho vlastní zájmy," říká.

V zemích, které byly zasaženy tvrdým postojem Němců během krize eura, se vyskytuje stěží skrývaná škodolibost nad obtížnou pozicí, do které se Berlín dostal. V Řecku je v těchto dnech často citován bývalý ministr zahraničí Theodoros Pangalos. Asi před třemi desetiletími se jednou vysmíval, že Německo "má sílu obra a mysl dítěte". Později se za to musel omluvit.

V Aténách bylo zdůrazněno, že Německo ve svých vztazích s Ruskem upřednostnilo ekonomické zájmy před vlastními zásadami. A Evropa za to nyní platí.

Německá vláda přitom není v otázce energetických sankcí tak izolovaná, jak ji někteří partneři rádi vykreslují. V Berlíně se objevují stížnosti, že některé země EU nabádají Němce za zavřenými dveřmi, aby se nepohnuli s otázkou ropného a plynového embarga. Ale ve svém vlastním domácím tisku požadují tvrdý postup proti Rusku.

Ropné embargo veřejně podporuje například francouzský prezident Emmanuel Macron. Během důvěrného setkání se svými protějšky z ostatních zemí EU ale ministr financí Bruno Le Maire podle účastníků krátce poté varoval před růstem cen ropy. Řekl, že by to bylo nebezpečné kvůli nelibosti, kterou by vývoj pravděpodobně vyvolal mezi veřejností.

V mnoha zemích existují výhrady k zákazu dovozu energie z Ruska. Maďarsko, Slovensko a Bulharsko by nebyly schopny v krátké době nahradit dodávky z Ruska. Itálie pokrývá 42 procent své celkové poptávky po plynu z Ruska, přičemž každý rok do země přichází kolem 30 miliard metrů krychlových.

Přesto volání ohledně ostatních za jejich nesrovnalosti Německu v Bruselu ve skutečnosti moc nepomůže. Pokud chcete vést, nestěžujte si na ostatní, kteří se za vás schovávají.

Celý text v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
5468

Diskuse

Obsah vydání | 19. 4. 2022