14. 4. 2022
Tradičně je úkolem zpravodajců držet informace v tajnosti - ale když se blížila invaze do Ukrajiny, západní zpravodajští důstojníci učinili neobvyklé rozhodnutí sdělit světu, co vědí, napsal Gordon Corera, bezpečnostní analytik BBC.
Téměř tucet únorových dní chodila malá skupina zpravodajských důstojníků brzy spát.
Viděli zpravodajské informace předpovídající válku a věděli, že pokud by Rusko skutečně hodlalo napadnout Ukrajinu, zahájilo by invazi v časných ranních hodinách.
Ale když 24. února konečně přišla ona informace, stále se to zdálo jako něco neskutečného, vzpomíná jeden z nich: „Bylo těžké uvěřit, že se to skutečně děje, dokud jsem se brzy ráno neprobudil a nezapnul rádio.“
Celé měsíce bili na poplach.
„Ten den lidé přešli od otázky ‚Proč jste tak hysteričtí?‘ k otázce ‚Proč jste nebyli hysteričtější?‘,“ říká zmíněný důstojník.
Nebylo žádným zadostiučiněním, že se ukázalo, že máme pravdu, dodává další zpravodajský důstojník. Ale alespoň měli pocit, že se pokusili zastavit válku, před jejímž rozsahem varovali celé měsíce.
V období před vypuknutím války a v týdnech po jejím zahájení zveřejnily americké a britské zpravodajské služby v rámci bezprecedentní kampaně některá ze svých nejpřísněji střežených utajovaných informací.
Po celá desetiletí byly zpravodajské informace obvykle něčím, co se mělo sdílet s co nejmenším počtem osob. Teď už ne. Bylo rozhodnuto, že se o nich dozví celý svět.
To znamenalo nejen dramatickou změnu ve způsobu fungování západních zpravodajských služeb – znamenalo to také konfrontaci s bolestným dědictvím invaze do Iráku.
To se změnilo v polovině roku 2021. "Od léta jsme viděli malou skupinu vysoce postavených příslušníků, kteří plánovali plnou vojenskou invazi do celé země," vysvětluje jeden ze západních zpravodajských pracovníků
Zpravodajské informace a analýzy byly společnou záležitostí USA a Velké Británie, říkají zúčastnění - jeden z nich to nazývá "rodinnou" operací. Nenastal jeden okamžik pochopení, ale spíše obraz, který se postupem času stával stále jasnějším.
Přesný původ zpravodajských informací zůstává utajen - důstojníci naznačují, že pocházely z více zdrojů. Poskytly však obraz, který se stále vytvářel, když Londýn a Washington viděly, jak se dokončují plány invaze.
První náznaky ruských záměrů se objevily před rokem. Zpravodajské informace ze satelitních snímků ukazovaly na hromadění ruských vojsk v blízkosti Ukrajiny. Analytici však měli jen malé povědomí o skutečných záměrech Moskvy.
To se změnilo v polovině roku 2021. "Od léta jsme pozorovali malou skupinu vysoce postavených činitelů, kteří plánovali plnou vojenskou invazi do celé země," vysvětluje jeden ze západních zpravodajců.
Zpravodajské informace a analýzy byly společnou záležitostí USA a Velké Británie, říkají zúčastnění – jeden z nich to nazývá „rodinnou“ operací. Nenastal jeden okamžik pochopení, ale spíše obraz, který se postupem času stával stále jasnějším.
Přesný původ zpravodajských informací zůstává utajen – důstojníci naznačují, že pocházely z více zdrojů. V okamžiku, kdy Londýn a Washington sledovaly, jak se dokončují plány invaze, poskytly tyto informace stále se utvářející obraz dění.
Vladimir Putin se zřejmě domníval, že musí jednat rychle, aby naplnil své ambice vrátit Ukrajinu do ruské sféry vlivu. A domníval se, že jediným způsobem, jak toho dosáhnout, je použít sílu. „Měl pocit, že se mu zavírá okno příležitosti,“ říká jeden z lidí, který byl součástí zmíněného týmu.
Na podzim se Washington rozhodl, že musí s tím, co mu říkají jeho rozvědčíci, něco udělat. Toto rozhodnutí, jak říkají zúčastnění, bylo přijato na nejvyšší úrovni Bílého domu prezidentem Bidenem.
Klíčový okamžik nastal počátkem listopadu, kdy do Moskvy odcestoval ředitel CIA William Burns, aby přítomné varoval, že Washington ví, co se chystá. Cesta nebyla utajovaná. Někteří ruští představitelé se podle jednoho z důstojníků poprvé dozvěděli o tom, že jejich země možná vážně zamýšlí zasáhnout proti Ukrajině, až od ředitele CIA.
Další fází bylo zveřejnění některých zpravodajských informací. Jeden z přímých účastníků jednání, který s námi stejně jako ostatní hovořil pod podmínkou anonymity, si vzpomíná na chvíli, kdy byl dotázán: „Jaký smysl má všechny ty informace vědět, když s nimi nemůžeme nic udělat?“.
Ve Washingtonu se o zveřejnění materiálů zasloužili ředitelka National Security (zastřešující instituce pro sedmnáct amerických zpravodajských služeb) Avril Hainesová – která o chystané ruské invazi v listopadu informovala spojence v NATO – a poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan. Odborníci na odtajňování informací, vyškolení v identifikaci rizik, začali nepřetržitě pracovat, aby zjistili, které informace je možné sdílet.
„Zpravodajská komunita výrazně navýšila počet pracovníků a prostředků a podpořila tak přezkum utajovaných informací a umožnila tak rozšířit jejich sdílení se spojenci a partnery, stejně jako přezkum odtajnění informací pro případné zveřejnění a využila tak svůj zavedený proces odtajnění, který je určen k ochraně zdrojů a metod,“ uvedla Nicole de Haayová, mluvčí americké zpravodajské komunity.
Jednou z výhod tohoto kroku bylo, že se pro danou věc mohly použít komerčně dostupné satelitní snímky. Začátkem prosince se ve Washington Post objevily podrobnosti o ruských plánech na invazi 175 000 vojáků.
V Londýně se zpravodajské informace - pocházející od britských bezpečnostních institucí GCHQ a MI6 - setkaly v některých kruzích téměř s nedůvěrou. Běžným problémem uvnitř i vně vlády bylo, že lidé prostě nemohli uvěřit, že by v 21. století mohla v Evropě vypuknout velká pozemní válka.
Teprve koncem roku - poté, co materiály prošly oficiálním posouzením a Společný výbor zpravodajských služeb vydal své kvalifikované stanovisko, že invaze je nyní "vysoce pravděpodobná" - si všichni začali uvědomovat, že jde o skutečnost.
Důkladnost tohoto procesu byla přímým důsledkem zkušeností získaných před téměř dvaceti lety, kdy byly zpravodajské informace použity k veřejnému zdůvodnění války v Iráku náhodným, improvizovaným způsobem. V roce 2003 byla uprostřed obvinění z politizace poškozena pověst amerických a britských špionů - zejména poté, co se ukázalo, že zpravodajské informace byly chybné.
Přízrak Iráku od té doby pronásleduje diskuse o využívání zpravodajských služeb na veřejnosti - Ukrajina však nabídla příležitost pokusit se toto dědictví odstranit. Byly zavedeny nové postupy, které měly zajistit, aby tajné informace prošly přísným procesem posuzování, který by upravoval způsob jejich využití.
Ostatní spojenci byli rovněž informováni. Mnozí však zůstali skeptičtí. Protože zdroje zpravodajských informací nemohly být zveřejněny, bylo někdy těžké tuto nedůvěru překonat, říká jeden z důstojníků.
Někteří evropští partneři neuvěřili analýze, že ruské hromadění sil bylo něčím víc než blufováním. Skepse vůči angloamerickým zpravodajským informacím byla také dalším dědictvím neexistujících iráckých zbraní hromadného ničení. Francie nedávno odvolala ředitele své vojenské rozvědky, protože nedokázal vyhodnotit, co Rusko plánovalo.
Obava špionů při zveřejňování materiálů spočívá v tom, že tím druhé straně dají najevo, že došlo k úniku informací, a potenciálně si tak uzavřou přístup k tomuto zdroji. To byl důvod, proč Velká Británie za druhé světové války tak přísně tajila Bletchley Park. Od Iráku se vyskytly i jiné případy, kdy byly zveřejněny zpravodajské informace, například v souvislosti s použitím chemických zbraní v Sýrii, ale nikdy ne v takovém rozsahu jako v případě Ukrajiny.
Součástí zveřejnění bylo i to, že Velká Británie sdílela podrobnosti o ruských plánech na dosazení konkrétních osob do loutkové vlády v Kyjevě - a Washington odhalil plány Moskvy na zinscenování záminek k válce, tzv. operací pod falešnou vlajkou (false flags), jejichž součástí by byla mrtvá těla, o nichž by se nepravdivě tvrdilo, že je zabili Ukrajinci.
Jeden ze špionů o dnech před invazí říká, že nic podobného nezažil - jeden den měl na stole přísně utajované materiály a druhý den se objevily na veřejnosti.
Bezprecedentní příliv zpravodajských informací však k zastavení invaze nestačil.
Jejich zveřejnění Moskvu neodradilo. To možná ani nikdy nebylo možné, ale úředníci se domnívají, že to narušilo ruské plány. A znamenalo to, že reakce napříč Západem byla rychlejší a jednotnější, než by jinak mohla být, tvrdí.
Tvrdí, že pro ostatní země tak bylo mnohem snazší zmobilizovat se kolem tvrdších opatření, než kdyby existoval zmatený a sporný obraz o tom, kdo je skutečným agresorem.
Zveřejňování informací pokračovalo i po invazi v projevech, prohlášeních a brífincích - šéf britské kybernetické agentury GCHQ před týdnem prohlásil, že Putin stále nedostává kompletní informace od svých vlastních představitelů, a objevila se i varování před možným použitím chemických zbraní pod „falešnou vlajkou“.
Rovněž se začíná uznávat nový svět, v němž takzvané zpravodajství z otevřených zdrojů (tzv. OSINT) - věci jako komerční satelitní snímky a data - umožnilo lépe ověřit nebo podpořit tvrzení a že vedení informační války - včetně zpravodajství - je nyní klíčové, částečně i pro boj proti ruským tvrzením.
Na jedné straně byla většina zpravodajských informací přesná. Jak se předpokládalo, došlo k plnohodnotné invazi z více směrů s cílem svrhnout a nahradit Zelenského vládu.
Západní špioni také správně předpověděli, že si Moskva špatně vsugerovala, s jakým přijetím se setká. "Skutečně věřili, že je budou v ulicích vítat vlajky," říká jeden ze západních zpravodajských důstojníků.
Jeden předpoklad se však ukázal jako mylný - že moskevská armáda zvítězí během několika týdnů. Místo toho válka nakonec nedopadla tak, jak mnozí očekávali: Ukrajina si z vojenského hlediska zatím vede lépe a Rusko hůře.
To je připomínka toho, že zpravodajské služby mají své limity - zejména pokud jde o předvídání některých složitostí války a nejistoty ohledně morálky a reakcí lidí. A navzdory všem svým úspěchům před vypuknutím války západní špioni připouštějí, že ani zpravodajské služby nemohou s jistotou říci, co se bude dít dál.
https://www.bbc.com/news/world-europe-61044063
Připravil František Marčík
Diskuse