Třetí z výtvarné generace Neugebauerů

14. 4. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 11 minut


Ocitnete-li se při svých cestách za poznáním v malebné obci Žleby, která se nachází v okrese Kutná Hora, určitě nezapomeňte navštívit i zdejší stejnojmenný zámek, jehož historie sahá až do roku 1289. I když to byl původně gotický hrad, který byl koncem 16.století přestavěn na renesanční zámek, došlo k jeho velké proměně a přeměně exteriérů i interiérů až v průběhu mezi 18. a 19. stoletím, kdy byl ve vlastnictví rakouského hraběcího a knížecího rodu Auerspergů, kteří provedli jeho barokní přestavbu, takže výsledkem jejich snažení, je do dnešních dob zachovalá romantická přestavba v novogotickém slohu. A protože byli i velkými milovníky umění, vybavili ho i množstvím různorodých sbírek od zbraní, kožených tapet, nábytku, luxusního nádobí, vitráží, knih, rukopisů až po obrazy, z nichž autorem některých byl významný portrétista Vídeňského dvora Joseph Neugebauer, jehož vnuk Rudolph byl též malířem. Jejich následovnicí z třetí výtvarné generace, je světově uznávaná česká malířka a grafička, jejíž tvorba je ověnčena nejen Cenou mezinárodní poroty OSN z Mexico City, ale je zastoupena i v mnoha domácích a zahraničních sbírkách všech milovníků výtvarného umění, Alice Neugebauerová.

  

Paní Neugebauerová, jaký je to pro vás pocit mít tak významné malířské předky?


Pocit? Že to tam je jako dědictví přítomné ve mně a neztratilo se v průběhu času. :-) Navazuji na své předky, zvláště Josepha Neugebauera, který byl především portrétista, ale jdu svou vlastní cestou.


Ovlivnila vás jejich tvorba ve vašem rozhodnutí stát se malířkou?


Jelikož kreslení patří k mým přirozenostem od útlého věku, tak jedině, že to bylo v genech neb již ve čtyřech letech jsem věděla, co budu dělat až budu velká: Ilustrovat knihy (což se mi podařilo např. ilustracemi pro zdravotnické knihy či o bezpečnosti práce).

První setkání s předky, coby malíři, bylo objevení fotografie mého prastrýce Rudolpha Neugebauera sedícího u malířského stojanu. Toto foto je dnes součástí mého domova.

Zmínila jste svůj domov. Tvoříte raději doma nebo ve svém ateliéru?


Tvoření není tolik o místě jako o stavu mysli. Tvořím kdekoliv a kdykoliv. Součástí mé kabelky je skicák a různé tužky. Někdy vyrazím tvořit do plenéru, kde je spoluautorem i příroda – nenadálý déšť, vítr, mušky...


Vzhledem k tomu, že se neživíte jako malířka na volné noze, je vaše tvorba rozdělena na volnou a užitou počítačovou grafiku. Cítíte se být více malířkou nebo kreativní grafičkou?


Těžká otázka. Volná tvorba je o svobodě. To jsem já, v daném okamžiku, náladě, vnímání světa, rozpoložení. Prosadit se a uživit se uměním je závislé na marketingu a na ochotě i schopnosti se přizpůsobit prostoru, který mu dává společnost. Ale pokud chcete svobodně tvořit, tak jenom volnou tvorbou se uživit je opravdu pro výjimečné.

A grafika je pro mne ideálním doplněním. V grafice mne baví hledání jak co nejlépe využít prostor v rámci omezení účelem, klientem a korporátními pravidly. To i člověka posouvá.

Své obrazy, na nichž zachycujete vzácné chvilky bytí protkané nejen přírodními, květinovými, ptačími, zvířecími a mnoha dalšími motivy, ale také i motivy aktů, tvoříte převážně pastelem. Čím si vás právě tato výtvarná technika na pomezí malby a kresby získala?


Vyzkoušela jsem mnoho technik, ale pastel mne zaujal, že jim lze dle nálady kreslit, ale i malovat. Malujete prsty – spontánní, kontakt, dotyk, blízkost bez nějakých štětců,tužek... Obraz zachytí náladu motivu i mou. Kresba pastelem je rychlá impulzivní a nelze moc opravovat. Při malbě lze využít velkou škálu odstínů barev. A možná i proto, že technika pastelů je spjata s obdobím impresionismu, mým oblíbeným obdobím.


Ano. To mne právě zaujalo na vašich obrazech, které jsou plné nádherných přírodních motivů, zrovna tak jako obrazy Paula Cézanna, Clauda Moneta, Paula Gaugina, Antonína Slavíčka, Františka Kupky či Antonína Chittussiho. Je mezi nimi ten, o němž byste mohla říci, že je váš nejmilovanější malíř?

Nemohu říci, každý z jmenovaných je jiný, každý je pro mne inspirací, každý má své nej...jsou věci, okamžiky, které se nedají nebo nemají srovnávat. I když možná nejbližší mi je Claude Monet svými lekníny, mlžnými krajinami...kdysi jsem ve Francii navštívila jeho dům a zahradu v Giverny, kde se „procházíte Monetovými obrazy“. Vidíte jeho inspiraci, kterou přenesl na plátno.

Ale miluji i například Kupkovy „Klávesy piana“, jeho abstraktní obrazy inspirované pohledem do mikroskopu a jeho přesah do užitého umění (dívku s patentkou v oku – symbol Koh-i-noor). Obdivuji nádherné krajiny Antonína Slavíčka, ale třeba i Otakara Lebedy... Ale těch které mám ráda by byl dlouhý výčet od pravěku až do dnes.


O Vincentu van Goghovi je známo, že byl ve své tvorbě ovlivněn díly Paula Cézanna a Paula Gaugina a proto modře maloval stromy, které stojí ve stínu.

Vzhledem k tomu, že na mnoha vašich obrazech převažuje zvláště tato barva, nedá mi to, abych se vás nezeptala, zda vás tento malíř inspiroval nebo je to vaše oblíbená barva, která kromě jiné, slouží i k otevírání ducha nejen malířova ale také potencionálních obdivovatelů vašich obrazů?


Gogha mám ráda, ale ucho si řezat nebudu. :-) Gogh mne možná inspiroval k barevné kombinaci modrá a žlutá, která je nádherná. Žlutá modrou podtrhuje, zvýrazní, prozáří a rozjasní. Je to barva slunce a energie.

Ale modrá, barva snílků, je moje oblíbená barva od narození. Je to barva, pro kterou mám největší cit, cítím její valéry (odstíny). A pokud bych hledala inspiraci modrou, tak mne určitě ovlivnil V +W +J, na kterých jsem, byť zprostředkovaně, vyrůstala. Konkrétně mám na mysli nádherný a smutný „Tmavomodrý svět“ Jaroslava Ježka.


To jste určitě nevynechala ani návštěvu Ježkova Modrého pokoje v pražské Kaprově ulici?

Byla. Je to místo se zvláštní atmosférou – modrého ticha. Místo přes které člověk může Jaroslava Ježka ještě více pochopit. Tento prostor, v kterém žil, dokáže vyprávět příběh člověka, který jej obýval. Silný příběh, který najdete v těch obyčejných věcech - například silné tužce, která mu pomáhala při skládání a psaní. I z výtvarného hlediska je prostor zajímavý neb je zachovaný v původní podobě, kterou vytvořil Ježkův kolega z divadla, scénograf František Zelenka ve stylu funkcionalismu.



Velmi mne zaujal i váš obraz Souboj orlů, z nichž jeden je červený a ten druhý je modrý, takže to ve mně evokuje boj vědomí s nevědomím, či reality se snem. Je to tak?


Ano, podstatu jste vystihla. Je to „Souboj duše s duchem“. Inspirací pro tento obraz byla četba historie alchymie, kde duch vyjadřuje nadpřirozenou část člověka - spojení s bohem. A duše část pozemskou. Na vernisáži výstavy „Známá/neznámá“, v galerii Nora, tento obraz způsobil diskuzi, někdo jej vnímal jako souboj např. ženy a muže, oheň a led, duše a ega, noc a den... A vyvolal další otázku: Který dravec souboj vyhrává a proč? A to mne těší, že má práce zaujme a vede k zamyšlení. (dát foto Souboj ducha s duší)


Jak jsem se doslechla, nezůstane jen u této výstavy. Prý v této prestižní galerii chystáte další...?


Ano. Na příští rok v únoru připravuji další výstavu v galerii Nora.


Modrá je nádherná barva, která vyvolává pocit klidu, harmonie, bezpečí, uvolnění, spokojenosti a současně symbolizuje volání dálek, hloubek, touhy po svobodě, víry, ale hlavně je to barva všech milovníků, kteří dokáží popustit uzdu své fantazii a ponořit se při tvorbě do její říše. Myslím, že vám se to prostřednictvím vašich děl daří skvěle...Co říkáte..?


Děkuji, byla bych ráda, kdyby tomu tak bylo. Víte, že modrá je „moderní“ barva? Objevila se cca před 6000 lety – pigment byl velmi vzácný vznikl jako jeden z posledních. V Evropě se vyráběl z kamene, ale Mayové jej dělali z rostliny a mnohem dříve. A nejnovější odstín, „pravé modré“, byl nalezen v roce 2009.

Modrá je důležitá barva pro vnímání přírody, a i samotného života. Je to barva oblohy, moře, planety... Ač paradoxně v přírodě to není běžná barva (nebe může být bílé, voda zelená – záleží na úhlu pohledu).


Ano. To máte pravdu. Každý ji vnímá jinak…

Světle modrý odstín podporuje otevřenost, kdežto hluboký modrý je spjat s introverzí. Cítíte se být na veřejnosti více introvertem nebo extrovertem?


Introvert :-) A tak když hovořím na vernisážích před lidmi je to pro mne výzva, kdy musím vystoupit ze své komfortní zóny. Vždy říkám, že za mne hovoří mé obrazy... :-)


Své obrazy vystavujete, jak v prestižních galeriích tak i v divadlech. Jsou právě ona pro vás jednou, z těch mnoha tvůrčích inspirací?


Divadlo je pro mne velkou celoživotní láskou a inspirací. Díky tomu jsem uvítala příležitost připravit výstavu na míru pro Divadlo na Jezerce, kde jsme s panem Janem Hrušínským připravili projekt do foyer divadla: „Jezerní zrcadlení“ - obrazy inspirované repertoárem divadla.


Divadlo, ale není jedinou inspirací. Inspirací se mi stávají všední okamžiky života, hudba, literatura, historie, cestování, hra světla a stínů... A výsledek je prolínání reality s vnitřním světem tedy snová vize, kterou můžete zhlédnout v mých dílech na www.neugebauerova.cz


Ve vašem celkovém díle je znát, že přemýšlíte nad otázkami, nad nimiž hloubal prostřednictvím své tvorby i Paul Gaugin, a to: Odkud přicházíme?, Co jsme?, Kam jdeme?...Je to tak?

Svým dílem bych ráda tuto myšlenku vyjádřila. :-) Jak vzácná je každá chvíle, i když se zdá banální a všední.


Když se v současné přetechnizované době a světě plném chaosu, ponoříte do svých myšlenek, vidíte nebo cítíte tam námět, který byste co nejrychleji chtěla zhmotnit prostřednictvím svého dalšího díla?


Mé obrazy samozřejmě ovlivňuje doba ve které žijeme, ale spíše jsou v protikladu. Byla bych ráda kdyby mé obrazy přinášeli radost a pohodu. Lidé mají snít, aby kompenzovali každodenní střet s realitou.

I když s covidovými roky jsem se taky ve svém díle popasovala a to především obrazem „Ještě voní růže?“ a hned v prvém období: „Good night, and good luck!“

Děkuji za rozhovor.


Já, děkuji.





0
Vytisknout
3017

Diskuse

Obsah vydání | 19. 4. 2022