Když umíráte a v dnešní krizi nemáte peníze. Jak jsou na tom asi tito lidé v České republice

10. 6. 2022

 

Nicméně jsem ještě tady, takže čelím nynější situaci.

Ano, přímo se mě to dotýká. Nemohu chodit příliš daleko, takže chůze kamkoli pěšky je vyloučena. Autobusy nejezdí tam, kam potřebuji, a taxíky jsou už tak příšerně drahé. Při státním důchodu jsou velmi drahé.
Co to ale znamená? Chodíte do nemocnice na kontrolu? 


Nechodím. Jediné místo, kam chodím, je můj praktický lékař, protože ten je místní, to zvládnu.

Nemocnice a specializovaná centra. Tam nechodím, je to příliš drahé.

Je to beznadějné. Jsem nevyléčitelně nemocný pacient, což neznamená, že hned zemřete. Znamená to, že vás čeká velmi dlouhé nepříjemné umírání, a to je to, co vás tak rozčiluje. Potřebuji více tepla než normální osoby, aby mi to pomohlo odvrátit další nemoci, pokud nemám teplo doma, musím doslova ulehnout do postele. Co se týče situace s benzínem, znamená to, že musím takříkajíc omezit své cesty do města. jezdím  jen na nezbytně nutné cesty, jako je lékárna a návštěva lékaře.
Návštěvy nemocnice jsem zrušila.  Už jsem s nimi skončila. Musím teď omezit i své cesty za nákupy na jednou za deset dní.


Takže jste kvůli cenám pohonných hmot ukončila jakoukoli léčbu a berete jen léky proti bolesti?
Ano, přestala jsem s veškerou léčbou, protože se zdálo, že můj stav zhoršuje.

Nepomáhá to.


Zmínila jste se, že kvůli svému stavu potřebujete být v teple. Co to znamená pro vaše rozhodnutí o tom, zda si doma zapnete topení?
Ano, nemám moc na výběr, ale plynové ústřední topení jsem vypnula v lednu.

A balím se do dek. Jsem nemocná a topení je nezbytné.

Mám totiž narušený imunitní systém. Kdybych nastydla, mohlo by se to velmi snadno změnit v zápal plic.

Hlavní problém je nemám žádný další příjem, o který bych se mohla opřít, mám velmi malé úspory.


Dobré odpoledne, paní doktorko Holmesová.

Helenin případ se zdá být extrémní. Slyšela jste o dalších podobných případech?


Jen před několika měsíci jsem za někým přišla na návštěvu, vyšla jsem ven v kabátě, sedla si, abych si s ním promluvila, sundala si kabát a během několika minut jsem si ho musela zase obléct, protože v domě byla hrozná zima.

Mám další pacienty, kteří si vybrali, že ke mně přijdou přes poledne, protože vědí, že dostanou oběd, až přijdou, a nebo lidi, kteří si nemohou dovolit přijít ke mně v určitou denní dobu, protože to znamená, že by museli zajistit hlídání dětí. Takže se to děje.

Už nějakou dobu to víme z výzkumu z poskytování péče, z podpory lidí po dlouhou dobu. Na konci jejich života, že když žijete s nevyléčitelnou nemocí, je s tím spojena nákladová zátěž, a tak s touto krizí životních nákladů, kdy se k tomu přidávají ty každodenní náklady, si to lidé prostě nemohou dovolit, a to je prostě překlopí na hranu chudoby.

Rozhodně, a víme, že jsme minulý měsíc přišli o nějaký výzkum, který zjistil, že ve Velké Británii ročně umírá 90 000 lidí v chudobě.

Pokud jste v produktivním věku, máte dvakrát vyšší pravděpodobnost, že zemřete pod hranicí chudoby, než důchodci. Zahájili jsme novou kampaň a petici, v níž vyzýváme vládu, aby  zavedla řadu opatření, která by se pokusila pomoci nevyléčitelně nemocným lidem, kteří se potýkají s náklady na konci života, včetně toho, aby lidé, kteří umírají v produktivním věku, měli včasný přístup ke státnímu důchodu. Lidé by o něj neměli být připraveni, protože měli tu smůlu, že zemřeli předčasně, měli by mít k němu přístup. A my máme připravenou a spuštěnou petici, která vede kampaň proti vládě.

Jsme téměř na 20 000 podpisech, ale rádi bychom získali až 90 000 podpisů, abychom zastupovali každého z těch jednotlivých lidí, kteří umírají v chudobě.
/od minuty 11.44, registrace)