Když jsou slova vnímána jako zbraně: od Salmana Rushdieho až po Jordana Petersona

13. 8. 2022 / Fabiano Golgo

čas čtení 9 minut
 
Když jsme se dozvěděli, že v laboratorní budově na Floridské univerzitě se provádějí hrůzné testy na zvířatech, neváhali jsme: pojďme to tam vyhodit do povětří. S písní Pearl Jam hrající v pozadí začala naše skupina veganských studentů vysoké školy plná adrenalinového nadšení mládí a spravedlnosti Johanky D'Arc kreslit podrobný plán, jak zničit to zlé místo, kde se mučí zvířata.

Salman Rushdie je už desítky let terčem útoků extremistických muslimských dogmatiků, kteří chtějí, aby jeho slova byla zakázána. Poselství zní: jeho zraňující projev je ekvivalentem násilí vůči islámu, tudíž si zaslouží násilí na oplátku. 

 
Protesty harvardských studentů proti jídlu, které dostávali, v roce 1638 a poté proti špatnému máslu podávanému na kampusu v roce 1766 byly prvními příklady kolektivních akcí studentů na amerických univerzitách. Od protestů proti válce ve Vietnamu nebo ve prospěch hnutí za občanská práva se univerzitní studenti úspěšně zasazovali o společenské změny ve Spojených státech i jinde. Studentským aktivistům se podařilo prosadit lepší podmínky pro menšiny a upozornit na politické a sociální problémy. První protesty na univerzitní půdě proti válce ve Vietnamu začaly v roce 1963, tedy ještě před odvodem a dokonce před vysláním amerických vojáků do Vietnamu. V roce 1965 zorganizovali studenti v Berkeley pochod 15 tisíc mladých lidí proti válce ve Vietnamu a v následujících několika letech se studenti stali protagonisty obrovských a pro historii určujících protestů na Chicagské univerzitě, Wisconsinské univerzitě, Cornellově univerzitě a desítkách dalších. V roce 1970 se studenti na více než 1500 univerzitách zúčastnili prvního Dne Země, čímž se ekologie dostala do popředí zájmu veřejnosti.

V 80. a 90. letech 20. století se hnutí na kampusech zaměřila na konkrétní problémy, jako jsou kyselé deště, znečištění životního prostředí a těžba dřeva. V našem století pomohl studentský aktivismus k růstu hnutí Black Lives Matter po jeho založení v roce 2013. V roce 2015 se studenti postavili proti nedostatečné reakci Missourské univerzity na rasové urážky na kampusu a úspěšně tlačili na rektora univerzity Tima Wolfa, aby odstoupil. V témže roce se protestujícím na Georgetownské univerzitě podařilo přejmenovat dvě budovy, které připomínaly bývalé rektory koleje, kteří prodávali otroky, aby splatili dluhy školy.

V různých obdobích si studenti vybírali různé cíle: Pentagon, války, práva žen, diskriminaci LGBTQIA+, jaderné elektrárny. V současnosti však mladé lidi aktivizuje jiná forma protestu: jsou proti určitým typům myšlenek. Většinou proti těm, které se nehodí do téměř fašistického kodexu politické korektnosti, který je v akademických kruzích populární. Přednášejícím, kteří jdou proti přísnému a stále se rozšiřujícímu seznamu zakázaných slov, výrazů a témat, je bráněno v projevech na univerzitách. V sedmdesátých letech minulého století byl mužský šovinistický (ale nepochybně skvělý) spisovatel Norman Mailer vypískán, ale účast na veřejných přednáškách mu zakázána nebyla, stejně tak ani jeho nemesis, jízlivému homosexuálnímu spisovateli Goreu Vidalovi, který s ním neodmítl sdílet debatní stůl.

V 21. století však převládla nová přecitlivělost vůči síle slova. Určitá témata byla označena za nepřípustná k diskusi a na univerzitních půdách nezbyl prostor pro odlišné  nebo nepopulární myšlenky. Jako západní verze netolerance a extremismu ortodoxnějších muslimských ideologů odrážejí univerzitní studenti a takzvané hnutí "woke" toto mylné chápání, že určité myšlenky by neměly být akceptovány, aby byly vůbec veřejně vysloveny.

Moderní protest obvykle začíná stížností na sociálních sítích na budoucího přednášejícího, kterého univerzita pozvala, aby prezentoval své názory (k diskusi, nikoli k indoktrinaci). Studenti reagují nejprve proti vedení, že nevytvořilo dostatečně bezpečné prostředí. Pokud univerzita nereaguje a "urážlivého" přednášejícího nezruší, organizují se skupiny, které přednášejícímu s "nenávistnými projevy" fyzicky znemožní vystoupení.  

Sigmund Freud v roce 1893 upozornil, že "člověk, který jako první hodil po nepříteli místo kopí nadávku, byl zakladatelem civilizace".

Protestující překřikují ty, s nimiž nesouhlasí, a požadují ochranu před názory, které považují za urážlivé. Blbci se už před univerzitními studenty nesmějí vystavit posměchu . Lidé jako Jordan Peterson nebo Milo Yiannopolous jsou neustále nuceni rušit své projevy poté, co jim hordy rozzuřených studentů brání sdílet s nimi své idiotské myšlenky.

Australská feministka Germaine Greerová, autorka Harryho Pottera J. K. Rowlingová, homosexuální diva Bette Midlerová nebo ikonická tenistka Martina Navrátilová byly "zrušeny" bojovníky na sociálních sítích z armády konedčných, věčně platných pravd, protože si dovolily tvrdit, že je rozdíl mezi tím, když se někdo narodil a žil  jako žena, a transsexuální zkušeností,  která začala mužskými orgány a vnější identitou, nehledě na vnitřní vnímání sebe sama. Takový názor je v současnosti považován za hrdelní zločin, protože může zranit již tak zraněné duše těch, kteří se narodili s tělem s jiným pohlavím, nežjak to vnímá jejich mysl.

Nedávný výzkum provedený na všech špičkových amerických univerzitách ukázal, že téměř 25 % studentů neodsuzuje násilí jako nástroj boje proti řečníkovi, jehož poselství považují za škodlivé pro společnost. To znamená, že téměř každý čtvrtý student uvádí určitou míru souhlasu s násilím k zastavení projevu, s nímž nesouhlasí. 

Oficiální průkazka New York University je opatřena telefonním seznamem čísel, na která mohou potřebovat zavolat, vytištěným na zadní straně, například na tísňovou linku pro případ sexuálního obtěžování nebo na děkanát. Na tomto seznamu je uvedena i "horká linka pro hlášení předsudků" - číslo, na které jse má zavolat, kdykoli se student cítí uražen myšlenkou, slovem nebo výrazem, který použil někdo na univerzitě.

Ve Velké Británii 86 % vysokoškolských studentů v nedávném průzkumu uvedlo, že chtějí takzvaná "trigger warning", varování před tím, než budou vedeni ke čtení určitých "urážlivých" pasáží mimo jiné z her Williama Shakespeara! 36 % z nich uvedlo, že chtějí, aby profesoři, kteří řeknou něco urážlivého, byli propuštěni. 79 % studentů se domnívá, že "studenti, kteří se cítí ohroženi, by měli mít vždy své požadavky na bezpečnost respektovány". 35 % souhlasí s tím, že "pokud se diskutuje o problému, jako je sexismus nebo rasismus, činí se přijatelným".   You-cant-say-that-What-students-really-think-of-free-speech-on-campus.pdf (hepi.ac.uk)

Zastánci toho, aby se na urážlivé projevy pohlíželo jako na formu násilí, mají tendenci se domnívat, že by se tím společnost zlepšila. Nevnímají je jako projevy násilí, ale jako projevy sebeobrany. Nelíbí se nám a neschvalujeme myšlenku, že někteří muslimové se mohou uchýlit k násilí, když se rouhají Mohamedovi, ale když jde o to, aby komik Dave Chapelle nevtipkoval o homosexuálech nebo Chris Rock o alopecii, pak je férové považovat  fyzické násilí proti nim za férové.

Empatie: vcítění se do situace někoho jiného. Jak můžeme porozumět konzervativcům a neofašistům, když jim nedovolíme, aby se s námi podělili o to, co je vede k tomu, že přemýšlejí tak, jak přemýšlejí? A jak je můžeme konfrontovat mimo jejich vše akceptující bubliny s nesrovnalostmi či rozpory jejich myšlenek, když jim nedovolíme se s námi stýkat?

Moje skupina revolučních spolužáků už strávila noc ve vězení za rozbití několika laviček na univerzitním náměstí, kde protestovali proti první americké válce proti Iráku. Nyní jsme byli připraveni obětovat své svobody za životy těch ubohých opic, králíků, žab a myší, o kterých nám bylo řečeno, že trpí nevýslovnými bolestmi z chemických testů zaměřených na zlepšení kosmetiky. Takový hluboký nedostatek lidskosti jistě ospravedlňuje náš extremistický čin, souhlasili jsme. Byla to naše morální povinnost, náš odznak dobrých občanů. Proti našemu záměru zachránit tyto nevinné bezbranné bytosti nemohl nikdo předložit žádný přijatelný argument...

Ale počkat: "Ale když tu laboratoř vyhodíme do povětří, nezabijeme tím všechna zvířata, která chceme zachránit?", zeptala se Jeanine, naše kolegyně z umělecké školy. "A nejspíš i nočního hlídače," dodal Matt, student ekonomie. Rozhodli jsme se tedy, že se svého donkichotského podniku vzdáme, a začali jsme bojkotovat všechny druhy kosmetiky pro případ, že by byly testovány na zvířatech. Brzy jsme si našli jinou věc, na kterou jsme se zaměřili, a nikdy jsme nezjistili, zda je pravda, že v té podezřelé budově se při laboratorních testech používala zvířata...

2
Vytisknout
4503

Diskuse

Obsah vydání | 16. 8. 2022