"Pokud se nás bojí, tak nás respektují": Proč Rusové masově podporují Putinovu válku

15. 8. 2022

čas čtení 11 minut
Lidé v Rusku  jsou šťastní a pozitivní: Všechno nějak dopadne, protože Rusko je tak tvrdé sousto, že se před ním třese celý svět.


Alexej Levinson o tom, proč se většina Rusů po pěti měsících války ohledně budoucnosti své země cítí optimisticky.

Červencový průzkum veřejného mínění provedený centrem Levada (v Rusku uváděným jako "zahraniční agent") odhalil, že navzdory probíhající "zvláštní vojenské operaci" na Ukrajině a sankcím uvaleným na Rusko více než dvě třetiny Rusů (68 %) věří, že "země je na dobré cestě", zatímco 22 % respondentů (jedna třetina tolik) si myslí opak. Pro srovnání, v únoru, před invazí, byla tato čísla 50 %, respektive 39 %.

Mnoho našich čtenářů může v tuto chvíli prožívat bolestné emoce. Bohužel je musíme zklamat, protože jsou v Rusku v menšině. Tato menšinová skupina se zmenšuje, jak se rozvíjejí vojenské akce. V únoru představovala celkem 27 % a do července toto číslo kleslo na 21 %, zatímco většina, která tvrdí, že se cítí "dobře" a "pozitivně", se rozrostla.

Nedostatečně zastoupená menšina by se mohla ptát, zda většina pociťuje podobné emoce. Má je, někde hluboko. Důležitější je však pro ni euforie, nebo alespoň spokojenost, která je menšině cizí. (Kromě toho je uklidňující být "jako všichni ostatní".)

Víme, že ti, kteří nadále pociťují úzkost, stud, rozhořčení a podobné pocity, pronesli mnoho hořkých slov o těch, kteří se se situací "smířili", kteří ji považují za "normalizovanou". Při vší úctě k jejich bolesti se pokusíme odpovědět na jejich otázku: Proč v době, která by měla být považována za tragickou, převažují a šíří se mezi většinou Rusů pozitivní pocity a nálady?

Výše uvedené odpovědi týkající se "být na správné cestě" a "cítím se dobře" korespondují s rostoucím počtem kladných odpovědí poskytnutých respondenty na otázku týkající se ekonomické situace země. Zatímco na konci roku 2021, rok před válkou, 48 % respondentů hodnotilo ekonomickou situaci Ruska jako "průměrnou"; 41 %, jako "špatnou"; a pouhých 9 %, jako "dobrou", se čtyři měsíce po zahájení speciálního režimu a spuštění všech druhů sankcí snížil podíl negativních odpovědí a zvýšil se podíl kladných odpovědí. Většina (57 %) je nyní ve svém hodnocení umírněná: Ekonomickou situaci země vnímají jako "průměrnou". A co je nejdůležitější, 40 % Rusů věří, že za rok bude život v Rusku "lepší než nyní". Méně respondentů (27 %) si myslí, že to zůstane "tak, jak je to teď", a ještě méně skeptiků (18 %) očekává, že život bude "horší než nyní". Ruský export se zmenšuje, zatímco 55 % očekává za rok "zlepšení ekonomiky". Navzdory negativnímu postoji mnoha zemí k ruské politice je 47 % přesvědčeno, že Rusko za rok zaznamená "určité zlepšení politického života", zatímco dalších 13 % věří ve "výrazné zlepšení". (V obou skupinách drtivá většina schvaluje Putinův avanturismus.)

Nelze předpokládat, že tito lidé zastávají takové názory, protože nevědí nic o tom, co se děje na Ukrajině. 56 % procent respondentů tvrdí, že situaci na Ukrajině "pozorně" sledují. 81 % respondentů je "znepokojeno současným děním tam (na Ukrajině)". Optimismus většiny nelze spojovat ani s očekáváním, že speciální operace brzy skončí. Ne více než polovina respondentů si myslí, že skončí do jednoho roku nebo dříve, zatímco zbytek očekává, že to bude trvat déle než rok, nebo je pro ně obtížné vůbec určit datum ukončení.

Průzkumy veřejného mínění obsahují mnoho dalších důkazů tohoto výjimečného stavu ruského masového vědomí. Lze vyvodit paralely s tím, co bylo pozorováno v letech 2008 a 2014. V obou případech Putinova popularita vyletěla na 88 %. Už pět měsíců v řadě je na 83 %, což je pro Putina také výrazně nadprůměr. Jak v případě prosazování míru v Gruzii, tak v případě Krymu však většina Rusů vnímala události jako vítězství a Putin byl považován za jeho strůjce. Pokud jde o výsledek současné speciální operace, 73 % věří v ruské vítězství, ale nikdo z dotázaných si nemyslí, že tohoto výsledku již bylo dosaženo. Rozdíl je v tom, že tyto konflikty byly vyřešeny během několika dní, zatímco speciální operace se vleče měsíce.

Člověk by měl být také skeptický ohledně rozšířeného odůvodnění, že tento stav ruského vědomí je výhradně výsledkem propagandy. Propaganda dokáže hodně, ale má své meze. Propaganda pouze formalizuje a artikuluje významové konfigurace, které se formují v masovém vědomí vlivem vnitřních a vnějších faktorů; propaganda je jen jednou z nich. Tyto masové vjemy jsou dlouho zakořeněné. Představují komplexní výsledek transformace představ o ruském poslání, které se v ruské vládnoucí třídě vyvíjely po několik staletí a které tuto třídu přežily. Tyto myšlenky byly nevědomě přijaty ruskými vítěznými novými elitami, které si představovaly, že Rusko provádí osvobozování lidstva. Pak byl cíl osvobození zapomenut, ale myšlenka stát v čele poloviny světa, ne-li celého světa, zůstala. Mnohým dnešním Rusům se zdá, že Stalinovi se to podařilo; to byl výsledek 2. světové války. A právě tento výsledek, jak se mnohým současným Rusům zdá, byl zmařen a vynulován Gorbačovem.

V myslích některých Rusů existuje myšlenka Ruska jako nejvyššího vůdce poloviny planety jako romantický národní mýtus, nic víc, ale jsou tací, kteří si mysleli, že by se tato myšlenka mohla zhmotnit právě teď, když se síla spojí s uhlazenou politikou. Bez ohledu na cíl zvláštní operace vyjádřený propagandou věřili, že kauza zahájená 24. února 2022 (nebo ještě dříve, na jaře 2014) je splněním této historické mise.

Je pozoruhodné, že když v březnu ruští respondenti popisovali své pocity z vojenské akce na Ukrajině, nejčastější odpovědí (51 %) byl pocit "hrdosti na Rusko". V té době nebyly žádné zprávy o vítězstvích. Na co byli ruští krajané hrdí?

Podle průzkumů byli respondenti hrdí na to, že 24. února Rusko vyzvalo svého hlavního rivala a protivníka (Spojené státy, NATO a Západ jsou v tomto případě synonyma). Opět je to stejná kolektivní odpověď, jakou jsme viděli v roce 2008 a v roce 2014. Rusové byli tehdy hrdí a jsou hrdí i nyní, že jejich země jedná v rozporu s mezinárodními pravidly a zákony (jak se domnívají, zavedenými Západem). A jsou hrdí, protože to v jejich očích znamená, že Rusko se opět chová jako velmoc. Skutečnost, že jde o velmoc, která může beztrestně opovrhovat mezinárodním právem, vyplývá z případu "Amerika bombardovala Jugoslávii". A Amerika je jednoznačně velmoc, věří Rusové.

Opět platí, že speciální operace není v podstatě považována za konflikt s Ukrajinou, ale s velmocí Spojených států. Tato konfrontace není o poražení Ameriky a následném dobytí nebo zničení. Cíl, jak se mnozí Rusové domnívají, je jiný. V tomto střetu musí Amerika pocítit a uznat, že Rusko je jí rovné. Stejné ve vojenské síle, ale co je nejdůležitější, stejné ve svém postavení hlavní světové velmoci. Rusové si dále představují krásný nový svět, navždy rozdělený na dvě části Amerikou a Ruskem. (Čína je na tomto obrázku vynechána.)

Způsob, jakým se Amerika chová, je v souladu s očekáváním Rusů. Zvedla rukavici, což je dobře; v tomto konfliktu se chová zdrženlivě, protože se bojí "nás" (Ruska, Putina); proto nás respektuje, vidí nás jako sobě rovné. Sebevnímání Rusů jako poddaných velmoci v čele s mezinárodně uznávaným vůdcem bylo posíleno.

Musíme mít na paměti, že zde nehovoříme o masovém vědomí Rusů v jeho celistvosti, ale spíše o jeho stavu, který byl aktivován a mobilizován účastí v situaci, jako je rozhovor se zástupcem sociologické agentury. Řekněme rovnou, že nejde o to, aby se lidé báli, že tazatel je možný informátor nebo provokatér. Ani tazatel není vnímán jako zástupce úřadů. Pohovor je situace, ve které se běžný člověk necítí v klidu, odpovídá na otázky jako občan/subjekt státu, velmoci. Proto reakce respondentů na symbolické události patřící do této vznešené kategorie ovlivňují jejich reakce na všední aspekty každodenního života, běžného života s jeho ekonomickými, každodenními problémy. V takové situaci se spustí paradoxní mechanismus: Čím horší situace, tím větší touha utěšovat se úspěchy tam nahoře. Jak jsme poznamenali, hlavní věcí zde není vojenský úspěch, ale samotný fakt, že Rusko vystoupilo, odhodilo rukavici a ta byla zvednuta. Je samozřejmě možné, že v budoucnu uvedená čísla porostou ještě více, pokud si propagandisté ​​vytvoří vynikající vítězství na straně Ruska, nebo klesnou, pokud se budou široce šířit nějaké odrazující zprávy. Ale zatím Rusové společně zažívají pocit zadostiučinění, že svět byl uveden do pořádku, po kterém dlouho toužili. V takové euforické náladě nikdo nepřemýšlí o tom, jak země nebo jejich rodina přežije, o své práci nebo platu. Lidé jsou šťastní a pozitivní: Všechno nějak dopadne, protože Rusko je tak tvrdé sousto, že se před ním třese celý svět.

Nemůžeme předpovědět, zda takový mentální rámec vydrží dlouho. Působí velmi roztřeseně i přes svou velkolepost. Nezapomínejme však, že podobný rámec zajistil po více než dvě desetiletí souhlas s Putinem ve funkci prezidenta Ruské federace nejméně 60 %. Postupem času režim objevil, jak efektivně zapojit ruské masové vědomí, a buduje svou zahraniční politiku v souladu s určitým masovým vnímáním a stereotypy. V masovém vědomí existují další sémantické jednotky, které by mohly sloužit jako základy pro velmi odlišnou politiku. Putin ale použil ty, které jsou také v souladu se zájmy elit, kterými se obklopil.

Čtenáře, kteří si již uvědomují nebo tuší vše, co zde bylo řečeno, náš příběh nepotěší. Ruští intelektuálové museli nejednou truchlit, když zjistili, že jsou "na hony vzdáleni lidem". Ale víme jistě – jak z historie, tak z našeho výzkumu – že přijde čas, kdy se masové vědomí obrátí k ideálům, které se tito nedostatečně zastoupení čtenáři nyní snaží zachovat.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
2797

Diskuse

Obsah vydání | 17. 8. 2022