Británie se ráda považuje za kolébku svobody projevu - dokud někdo na ulici nezařve na prince Andrewa
14. 9. 2022
Policie v pondělí v Edinburghu zatkla dvaadvacetiletého muže poté, co zařval na prince Andrewa, když ten kráčel za královninou rakví. "Andrewe," bylo slyšet křik, "jsi zdegenerovaný stařík." Všichni přítomní se na toho chlapce vrhli. Ruku na srdce, už jsem slyšela horší věci, píše Marina Hyde. A jestli princ Andrew je neslyšel, tak určitě uslyší. Peníze, postavení a drazí právníci vás v našem nedokonalém světě mohou izolovat od obrovského množství následků, ale pokud chce nějaký kluk z ulice odhalit vaše císařovy nové šaty, možná to budete muset prostě překousnout.
Ale počkejte. Vlastně nemusíte. Ten muž - vypadá jako chlapec - byl spoután a později obžalován. Pravděpodobně není nijak povzbudivé, že křik na prince může být považován za nezákonný, když vloupání už fakticky není. Na druhou stranu nezapomeňte, že letošní zákon o policii, kriminalitě, trestech a soudech zvýšil minimální trest za různé závažné sexuální útoky na čtyři roky a maximální trest za útok na sochu na deset let. Pokud se mají ženy nechat sexuálně napadat, měli bychom důrazně zvážit, zda to dělat v oblečení živé sochy Winstona Churchilla. Tak se můžeme domáhat plné síly zákona, který se vztahuje na neživé materiály, na rozdíl od mírnějších verzí, které se obvykle nabízejí ženám z masa a kostí.
Takže ano: mravy a kodexy britské společnosti se mohou zdát esoterické - ale přesný návod, jak se chovat při všech příležitostech, najdete v Bumper Book of British Etiquette. Všimněte si, že je určitý vhodný čas a místo pro pokřikování na muže, kteří vyplatili mnoho milionů dolarů - jako princ Andrew - na potlačení případů svých sexuálních útoků, a odborníci říkají, že se na ně nesmí křičet, když kráčejí za rakví své matky vedle některých pozůstalých sourozenců, kteří nevyplatili mnoho milionů dolarů na urovnání svých případů sexuálních útoků. Porušení etikety však není porušením zákona. Kdybychom začali zavírat lidi za to, že se nechovají slušně, náš soudní systém by se zhroutil. Pardon - ještě více by se zhroutil.
Je pravděpodobné, že obrovská a hlasitá antipatie vůči dokonce i podezřelým špatným lidem je základním kamenem Velkého britského způsobu života. Přistupme na to, že rozsáhlé a hlasité antipatie vůči jakémukoli množství věcí jsou základním kamenem Velkého britského způsobu života, a proto by se opravdu mělo předpokládat, že část lidí nebude z celých deseti dnů akcí truchlících za královnu a předávání koruny jejímu synovi tak nadšená a možná se dokonce rozhodne dát k tomuto tématu veřejně najevo svůj názor různými způsoby. Pokud totiž lidé pocítí, že pouze jedna emoce je státem posvěcená, mohou mít daleko větší chuť dát průchod jiným. Mohou být v menšině, vy nebo já s nimi můžeme nesouhlasit a mohou mít dokonce příšerné způsoby - ale co na tom? To, jak jejich protesty řeší policie, je testem nejen její odpovědnosti vůči svým pravomocem, ale i naší demokracie jako takové.
Bohužel jsme teprve pár dní do tohoto oficiálního smutku a různé testy selhávají. Mladý muž v Edinburghu byl sražen na zem dvěma spoluobčany, kteří zřejmě na něho chtěli útočit i dál. Možná by bylo lepší, kdyby si policie místo zatýkání mladíka za jeho slova promluvila s těmi dvěma, kteří ho fyzicky srazili na zem?
Tento ojedinělý incident nebyl ojedinělým incidentem. V Oxfordu byl zatčen a následně odzatčen muž, který při místním vyhlášení nového krále vykřikoval "Kdo ho zvolil?" Ve Westminsteru byl natočen mobilem na video policista, který se dožadoval údajů o muži, který držel prázdný list papíru. Muž (advokát) se zeptal, co by se stalo, kdyby na něj napsal "Tohle není můj král", načež policista požadoval jeho údaje, "protože jste říkal, že na něj napíšete věci, které mohou urazit lidi kolem krále ... může to někoho urazit". Hmmm. Děkuji vám, pane policejní řediteli Supermozku. Představa, že Spojené království je kolébkou svobody projevu, je jednou z těch útěšných historek, které si země ráda namlouvá, když všelijaké věci od zákonů o pomluvě přes pronásledování učitelů až po Daily Mail věnující celou titulní stranu rozhořčení, že nějaký komik zesměšnil Liz Trussovou, říkají něco jiného.
Je zřejmé, že policejní dohled nad Londýnem, kam se sjíždějí statisíce lidí, aby vzdali hold královně, bude složitý. Potlačování nesouhlasu veřejnosti se však může vymstít tak, že to ani ti, kdo mají moc, nemohou předvídat. Jako dvanáctiletý musel princ Harry jít velmi dlouhou cestu za rakví své matky na návrh Tonyho Blaira z Downing Street, který se domníval, že jeho přítomnost poslouží jako živý štít proti lidem, kteří by jinak mohli mít chuť křičet na prince Charlese nepříjemné věci. Zdálo se, že tento plán funguoval jen v tento konkrétní a omezený den - a přesto dítěti způsobil nevýslovnou škodu na mnoho let dopředu. A nikoliv bez souvislosti s tím, že toto dítě posléze způsobilo nevýslovnou škodu samotné monarchii, kterou měl původní plán chránit.
Diskuse