O děsivém jednání na České správě sociálního zabezpečení - Jurečko!!

15. 9. 2022

čas čtení 3 minuty

Před několika dny jsem absolvovala jeden otřesný rozhovor na Okresní správě sociálního zabezpečení v jistém okresním městě. Přítelkyně, která mě tam laskavě dovezla, šla se mnou a asistovala při jednání. Podařilo se jí pracovnici tohoto úřadu přesvědčit, aby se mnou sepsala novou žádost o důchod. Protože ano, ta stará žádost podávaná v roce 2012, která byla zamítnutá kvůli nedostatečně dlouhé době pojištění (jen necelých 22 roků) neplatí a musí se sepisovat nová, píše Barbora Knobloch.

Z hodiny a půl času tam stráveného jsem se dostala až k těžce potlačovaným slzám a obnovenému poznání, že správa veřejných věcí je v této zemi v rukou lidí, kteří za použití předpisů a prováděcích předpisů zpotvořených zákonů, které dala dohromady buď skupina lumpů, nebo úplných idiotů, vyšlechtila systém veřejné správy, kterým mistrovsky týrají své spoluobčany.

Co moje přítelkyně interpretovala jako “ona se nám snažila pomoci” jsem já vnímala jako “udělala všechno proto, aby mě přesvědčila, že moje zákonné nároky jsou chiméra, já jsem miniaturní zrnko prachu a nemám v téhle zemi vůbec žádná práva”. První věta od ní byla, že mám jen 7 a půl roku pojištěni (jen na své v Československu narozené 4 děti mám v systému ČSSZ přes 11 let pojištění), pak že se se mnou nebude bavit, dokud nepřinesu všechny papíry a potvrzení a bumážky znovu (které samozřejmě mají dávno v systému a ke kterým se nakonec tím systémem i propracovala), a tak to pokračovalo tak dlouho, že být tam sama, tak jsem nevydržela ani prvních patnáct minut.

Opravdu jsem měla potíž po témeř hodině zadržet slzy. 

Že mi moje rodná zem, kde mám, jak nakonec ta milá zaměstnankyně přiznala, opravdu záznam 22 let důchodového pojištění, (ale chybí tam celý rok mé střední školy, což musel v tom systému někdo účelově vymazat, nebo to spíš nezaznamenat), odpírá v mých 69 letech přiznat nárok na důchod, když jsem splnila i tu nehoráznou podmínku, že se se mnou jedná, jako kdybych neměla děti žádné, a neonemocněla rakovinou, (kdy jsem měla právo na invalidní důchod, o který jsem nezažádala), a tedy mám právo na starobní důchod až ve věku o pět let vyšším, než muž stejného data narození (tedy před 15 měsíci). To je síla. 

Obludnost systému, ve kterém tu lidé žijí, je monumentální. Nejhorší na tom je fakt, že si to ani objekty (ČSSZ) ani subjekty (lidé, kteří potřebují uplatnit zákonný nárok) neuvědomují! 

Čecha, žijícího v zahraničí považují za exota, o kterého je jistě tam kdesi daleko dobře postaráno. Žádné povědomí o tom, že má i takový jedinec zákonná práva v zemi svého původu, že je to také “jen” starší spoluobčan, přesto, že se odstěhoval do jiného státu. Věci se řeší osobně a nic na tom nezmění fakt, že jste nemocní, nebo letenka stojí v přepočtu přes 20 tis. Kč a opravdu si nemůžete dovolit tohle řešit osobně na místě. Zastupitelský úřad ČR v zemi, kde žiji, je 800 km daleko. 

Všechno, co jsme tam probírali, slyšelo neurčené množství úplně cizích jedinců, kterým po tom vůbec nic není, neb úprava vnitřních prostor úřadu, ač moderní, nezaručuje vůbec žádné soukromí. 

0
Vytisknout
6191

Diskuse

Obsah vydání | 20. 9. 2022