ČR: Politika se propadá do stále hlubšího kanálu

14. 10. 2022 / Pavel Veleman

čas čtení 9 minut
Nezlobme se na obyvatelstvo, když jejich volební hlas je cár papíru, kterým se nikdo neřídí…

"Vše má své trhliny, to skrze něj proniká světlo" (Leonard Cohen)

Již několikrát jsem zde popisoval, jak dopad kvalitní nebo nekvalitní politické práce se projevuje hlavně v náladě většinového obyvatelstva, která přestává postupně věřit v liberální (zastupitelskou) demokracii. Jedním z důvodů je jasný fakt, že jsou lidé opakovaně svědky zneužívání mocenských a politických funkcí uzavřenou partičkou politiků napříč politickými stranami, kdy jednání a chování připomíná rozdělování drogových plácků v Palermu.

Poslední komunální volby ukázaly, co všechno je v české kotlině možné a jak i v nynější nesmírné společenské krizi žijí politici stále svým starým a spokojeným životem spoléhajícím na zákulisní dohody, intriky, podrazy, osobní nenávisti…

 Nikdo, kdo má zdravý selský rozum nikdy nepochopí, jak je možné, aby například občané, kteří volí stranu A, tím zvolili fakticky stranu B (mezi seniory, kam tak často chodím, je strana A velmi populární, což je chyba stran B, C, D, E, F…, že nejsou vůbec schopny tuto obrovskou skupinu voličů oslovit). Věřte mi, že tito voliči nejsou hlupáci, nejsou to žádná „putinovská zetka“, jen chtějí dožít svůj život tak, aby nemuseli jít kácet dříví do lesa, když se chtějí ohřát.

Je naprosto zásadní, aby pro zachování alespoň minimální legitimity zastupitelské demokracie nominovaní kandidáti jednotlivých stran akceptovali nejméně po určitou minimální dobu  program strany, za kterou kandidují, a hlasy, které získali od stoupenců programu strany, kvůli které byli zvoleni. Pokud stranický program, na jehož základě byli zvoleni, realizovat nechtějí, měli by akceptovat  základy zastupitelské demokracie a vzdát se svého mandátu.

Pakliže však během prvních vyjednávání o koalici jsou tyto zásady hned popřeny a doslova během několika hodin přejdou zvolení politici se svým mandátem k největšímu „nepříteli“ svých voličů, má to větší dopad na politickou kulturu v zemi než cokoli jiného.

Když zvolení kandidáti a zástupci  politických stran přistoupí na nemravnou hru ignorování svého politického programu, zvětšují tímto chováním počet příznivců neliberální, orbánovské "demokracie" o další a další tisíce podvedených voličů.

Ještě ani nebylo ustanoveno první zastupitelstvo a již na svých cestách po klientech v tomto týdnu slyším – "hnus, politická špína, všechno je drahé, už mne nebaví v této situaci žít a když už se došourám k volbám a zvolím toho, komu věřím, dopadne to tak, jako bych volil svého největšího nepřítele.

Pane Velemane, jak je to možné, to přece není žádná demokracie a nikdo nikdy mne již k žádným volbám nedostane, to je větší hnus než za komunistů a to jsem komunista nikdy nebyl…" Neříkám nic, poslouchám a snažím se převést rozhovor na jiná témata, ale ono se Vám to pořád vrací v těch sociálních tématech nazpátek, opravdu je v sociální oblasti obrovské propojení těchto témat, ať děláte, co chcete.

"Politici nám vše zdražují, nepomáhají, již tři měsíce nemám vyplacen příspěvek na bydlení a já starý blbec jdu o dvou holích volit ty, kterým věřím a oni za týden přejdou ke straně, kterou již třicet let nesnáším a vlastně tak volím svého kata, to je demokracie?"

Poraďte mi, čtenáři, co jim mám říci?

Jsem apolitický při výkonu své práce, a tak jen nakonec řeknu: „Pane X, úplně Vás chápu, je to všechno v prdeli…"

"To máte pravdu," zasměje se pan X a alespoň se odlehčí atmosféra. Společně se zasmějeme naší společné bezmoci a já jdu asi po tisící urgovat naprosto vysílené ženy a muže na Úřadech práce ČR, aby se zjistilo, v jaké „banánovce“ leží žádost o příspěvek na bydlení nešťastného pana X.

Žádost může být třeba v Kolíně, Rakovníku, Liberci, u pana Emila se například našla v Mladé Boleslavi.

A jelikož se dozvíte skoro od plačící vedoucí oddělení, že na jejím oddělení Úřadu práce jsou dnes místo 11 tabulkových zaměstnanců dvě nešťastné (nezaučené) referentky, na které se valí zástupy občanů, které tam posílá tato skvělá vláda, nemáte sílu jim cokoliv vyčítat.

Na posudkové komisi v obvodu pro 110 000 lidí není žádný lékař, a tak vše řešíte s referenty po celé republice. Divíte se, že vyřízení příspěvku na péči trvá v Praze zhruba 10 měsíců a déle? Já tedy vůbec ne…

A to jsem rád, že mám za sebou neskutečně složité komunální volby jako zapisovatel, kde si sám doplníte dva tři členy do volební komise, aby ty několikastránkové, šílené plachty Vaše komise vůbec spočítala a Vy jste měl co zapisovat.

A když  po deseti dvanácti hodinách vše odevzdáte a lidé ze statistického úřadu to zkontrolují, vy máte pocit vítězství jak ve sportovním zápase. Opravdu na předávacích místech v nočních až ranních hodinách si každá komise skoro tleská jak basketbalisté Satoranský s Veselým, když smečují v Barceloně. Máme to za sebou, hurá!.

To by však nesměli být nad Vámi  oni šíleně vstřícní a hodní politici. Různé politické strany  (skoro v celé Praze) Vám do toho hodí vidle. Prostě je to frustrovaná politická strana, které se nepovedlo vyjednat koalici, a ta podá poslední možný den stížnost k soudu. Pochopitelně si vybere zrovna těch několik nejtěžších okrsků a ty, kde neuspěla tak, jak si myslela. A pro již tak vysílené ženy a muže na úřadech začíná další peklo. Panebože, co když jsem udělal chybu?

Politici pochopitelně vědí, že žaloba nejspíše nic nezmění, ale proč to nezkusit, že? Co je nám do vyčerpaných, vystresovaných úředníků a zejména do vyčerpaných žen, kteří vše administrují, chystají a zajišťují neskutečné množství práce. A pochopitelně až "sadisticky" potrestáme Ty komise, co hlasy počítaly nejdéle, jelikož jim postupně odpadali členové komisí (třeba těhotná žena, senioři) a jsou psychicky z tohoto zážitku nejvyčerpanější.

Dáme je k soudu, byli pomalí jak šneci, řekne nejspíše u vína naštvaný politický vyjednávací tým, který nakonec nic nevyjednal. Náš právník to sepíše, co tam ta "netáhla dělala, určitě zašantročili naše hlasy…" A tak  sleduji naprosto opařené kolegyně a kolegy kolem sebe. Všem je to ale jedno.

Politické "panstvo" má přeci vždy pravdu a co kdyby náhodou ten jeden „mandátíček“ se povedl, třeba ve čtyři ráno nějaká důchodkyně na pokraji sil zapomněla v několikastránkové plachtě odškrtnout nějaký ten křížek. V této situaci nejde mlčet a pravda musí být vyslovena:

Členové komisí a celý personál, který tuto těžkou logistickou operaci zajišťuje v obvodu, který má 110 000 obyvatel,  jsou pro velkou skupinu politiků jen jejich poskoci za pár drobných, pracující obsluha jejich mocenskosti a zhrzených politických ambicí…

Přitom sami všechny politické strany mohou mít ve volebních komisích své zástupce, pochopitelně nemohou tam sedět samotní kandidáti. Mohou tam však mít své zletilé děti, manžele, manželky, tety a strýce, čiperné babičky a dědy, chytré rodiče, milenky a milence a hlavně své skvělé straníky, ty vymazlené kamarády a kamarádky, prostě celou tu svojí sociální bublinu, která je strašně, ale strašně happy na sociálních sítích… Jít však do komise za ty peníze?

Vlastně je úřední aparát na tom velmi podobně jako ti občané, kteří volí Spartu proti Slavii, netušíce, že dva hráči ze Sparty hrají za Slavii a dávají vlastnímu klubu góly. Ponížit dokáží politici opravdu všechny.

A potom se divte, že tuto práci nechce nikdo dělat. Teď například běží v parlamentu děsivá interpelace k vládě – skoro třetina tabulkových míst na OSPODECH je neobsazených, nejsou to jen Úřady práce, ale i sociální odbory jsou často na pokraji zkázy.

A já musím opakovat – s úděsem sleduji  vyprázdnění politiky  a odchod občanů od zastupitelské demokracie…Viníci jsou jsou pochopitelně jen oni, že. Nechápou složitost politiky…Je opravdu zle!

Naštěstí zvoní budík, budím se úplně zpocený. Jaká úleva…Byl to jen sen, hurá do práce…Díky politici a političky, že se takto nechováte jak v tomto mém strašném snu...❤️

1
Vytisknout
10278

Diskuse

Obsah vydání | 18. 10. 2022