ČR: Politika se propadá do stále hlubšího kanálu
14. 10. 2022 / Pavel Veleman
čas čtení
9 minut
Nezlobme
se na obyvatelstvo, když jejich volební hlas je cár papíru,
kterým se nikdo neřídí…
"Vše má své trhliny, to skrze něj proniká světlo"
(Leonard Cohen)
Již několikrát jsem zde popisoval, jak dopad kvalitní nebo
nekvalitní politické práce se projevuje hlavně v náladě
většinového obyvatelstva, která přestává postupně věřit v
liberální (zastupitelskou) demokracii. Jedním z důvodů je jasný
fakt, že jsou lidé opakovaně svědky zneužívání mocenských a politických funkcí uzavřenou partičkou politiků napříč politickými stranami,
kdy jednání a chování připomíná rozdělování drogových plácků v Palermu.
Poslední komunální volby ukázaly, co všechno je v
české kotlině možné a jak i v nynější nesmírné
společenské krizi žijí politici stále svým starým a
spokojeným životem spoléhajícím na zákulisní dohody, intriky, podrazy, osobní
nenávisti…
Nikdo, kdo má zdravý selský rozum nikdy nepochopí, jak je možné,
aby například občané, kteří volí stranu A, tím zvolili fakticky
stranu B (mezi seniory, kam tak často chodím, je strana A velmi
populární, což je chyba stran B, C, D, E, F…, že nejsou vůbec schopny tuto obrovskou skupinu voličů oslovit). Věřte mi, že tito voliči
nejsou hlupáci, nejsou to žádná „putinovská zetka“, jen
chtějí dožít svůj život tak, aby nemuseli jít kácet dříví
do lesa, když se chtějí ohřát.
Je naprosto zásadní, aby pro zachování alespoň minimální
legitimity zastupitelské demokracie nominovaní kandidáti
jednotlivých stran akceptovali nejméně po určitou minimální dobu program
strany, za kterou kandidují, a hlasy, které získali od stoupenců
programu strany, kvůli které byli zvoleni. Pokud stranický program, na jehož základě byli zvoleni, realizovat nechtějí, měli by akceptovat základy zastupitelské demokracie a vzdát se
svého mandátu.
Pakliže však během prvních vyjednávání o koalici jsou tyto
zásady hned popřeny a doslova během několika hodin přejdou zvolení politici se
svým mandátem k největšímu „nepříteli“ svých voličů, má
to větší dopad na politickou kulturu v zemi než cokoli
jiného.
Když zvolení kandidáti a zástupci politických stran přistoupí na nemravnou hru ignorování svého politického programu, zvětšují tímto chováním
počet příznivců neliberální, orbánovské "demokracie" o další a další tisíce podvedených voličů.
Ještě ani nebylo ustanoveno první zastupitelstvo a již na svých
cestách po klientech v tomto týdnu slyším – "hnus,
politická špína, všechno je drahé, už mne nebaví v této situaci
žít a když už se došourám k volbám a zvolím toho, komu
věřím, dopadne to tak, jako bych volil svého největšího
nepřítele.
Pane Velemane, jak je to možné, to přece není žádná
demokracie a nikdo nikdy mne již k žádným volbám nedostane,
to je větší hnus než za komunistů a to jsem komunista nikdy
nebyl…" Neříkám nic, poslouchám a snažím se převést rozhovor
na jiná témata, ale ono se Vám to pořád vrací v těch
sociálních tématech nazpátek, opravdu je v sociální oblasti
obrovské propojení těchto témat, ať děláte, co chcete.
"Politici nám vše zdražují, nepomáhají, již tři měsíce
nemám vyplacen příspěvek na bydlení a já starý blbec jdu o
dvou holích volit ty, kterým věřím a oni za týden přejdou ke
straně, kterou již třicet let nesnáším a vlastně tak volím
svého kata, to je demokracie?"
Poraďte mi, čtenáři, co jim mám
říci?
Jsem apolitický při výkonu své práce, a tak jen nakonec řeknu:
„Pane X, úplně Vás chápu, je to všechno v prdeli…"
"To máte pravdu," zasměje se pan X a alespoň se odlehčí
atmosféra. Společně se zasmějeme naší společné bezmoci a já
jdu asi po tisící urgovat naprosto vysílené ženy a muže na
Úřadech práce ČR, aby se zjistilo, v jaké „banánovce“
leží žádost o příspěvek na bydlení nešťastného pana X.
Žádost může být třeba v Kolíně, Rakovníku, Liberci, u
pana Emila se například našla v Mladé Boleslavi.
A jelikož se
dozvíte skoro od plačící vedoucí oddělení, že na jejím
oddělení Úřadu práce jsou dnes místo 11 tabulkových zaměstnanců
dvě nešťastné (nezaučené) referentky, na které se valí
zástupy občanů, které tam posílá tato skvělá vláda, nemáte
sílu jim cokoliv vyčítat.
Na posudkové komisi v obvodu pro 110
000 lidí není žádný lékař, a tak vše řešíte s referenty po
celé republice. Divíte se, že vyřízení příspěvku na péči
trvá v Praze zhruba 10 měsíců a déle? Já tedy vůbec ne…
A to jsem rád, že mám za sebou neskutečně složité komunální
volby jako zapisovatel, kde si sám doplníte dva tři členy do volební
komise, aby ty několikastránkové, šílené plachty Vaše komise
vůbec spočítala a Vy jste měl co zapisovat.
A když po deseti dvanácti hodinách vše odevzdáte a lidé ze statistického úřadu to
zkontrolují, vy máte pocit vítězství jak ve sportovním
zápase. Opravdu na předávacích místech v nočních až
ranních hodinách si každá komise skoro tleská jak basketbalisté
Satoranský s Veselým, když smečují v Barceloně. Máme to
za sebou, hurá!.
To by však nesměli být nad Vámi oni šíleně vstřícní a hodní
politici. Různé politické strany (skoro v celé Praze) Vám do
toho hodí vidle. Prostě je to frustrovaná politická strana, které se
nepovedlo vyjednat koalici, a ta podá poslední možný den
stížnost k soudu. Pochopitelně si vybere zrovna těch několik
nejtěžších okrsků a ty, kde neuspěla tak, jak si myslela. A
pro již tak vysílené ženy a muže na úřadech začíná další
peklo. Panebože, co když jsem udělal chybu?
Politici pochopitelně vědí, že žaloba nejspíše nic nezmění, ale
proč to nezkusit, že? Co je nám do vyčerpaných, vystresovaných
úředníků a zejména do vyčerpaných žen, kteří vše
administrují, chystají a zajišťují neskutečné množství
práce. A pochopitelně až "sadisticky" potrestáme Ty
komise, co hlasy počítaly nejdéle, jelikož jim postupně
odpadali členové komisí (třeba těhotná žena, senioři) a
jsou psychicky z tohoto zážitku nejvyčerpanější.
Dáme je k soudu, byli pomalí jak šneci, řekne nejspíše u
vína naštvaný politický vyjednávací tým, který nakonec nic
nevyjednal. Náš právník to sepíše, co tam ta "netáhla
dělala, určitě zašantročili naše hlasy…" A tak sleduji
naprosto opařené kolegyně a kolegy kolem sebe. Všem je to ale jedno.
Politické "panstvo" má přeci vždy pravdu a co kdyby
náhodou ten jeden „mandátíček“ se povedl, třeba ve čtyři
ráno nějaká důchodkyně na pokraji sil zapomněla
v několikastránkové plachtě odškrtnout nějaký ten křížek.
V této situaci nejde mlčet a pravda musí být vyslovena:
Členové komisí a celý personál, který tuto těžkou
logistickou operaci zajišťuje v obvodu, který má 110 000
obyvatel, jsou pro velkou skupinu politiků jen jejich poskoci za pár
drobných, pracující obsluha jejich mocenskosti a zhrzených
politických ambicí…
Přitom sami všechny politické strany mohou mít ve
volebních komisích své zástupce, pochopitelně nemohou tam
sedět samotní kandidáti. Mohou tam však mít své zletilé děti,
manžele, manželky, tety a strýce, čiperné babičky a dědy,
chytré rodiče, milenky a milence a hlavně své skvělé straníky,
ty vymazlené kamarády a kamarádky, prostě celou tu svojí
sociální bublinu, která je strašně, ale strašně happy na
sociálních sítích… Jít však do komise za ty peníze?
Vlastně je úřední aparát na
tom velmi podobně jako ti občané, kteří volí Spartu proti
Slavii, netušíce, že dva hráči ze Sparty hrají za Slavii a
dávají vlastnímu klubu góly. Ponížit dokáží politici opravdu
všechny.
A potom se divte, že tuto práci nechce nikdo dělat. Teď například
běží v parlamentu děsivá interpelace k vládě –
skoro třetina tabulkových míst na OSPODECH je neobsazených, nejsou to jen Úřady práce, ale i sociální odbory jsou často na pokraji zkázy.
A já musím opakovat –
s úděsem sleduji vyprázdnění politiky a odchod občanů od zastupitelské demokracie…Viníci jsou jsou pochopitelně jen oni, že. Nechápou složitost politiky…Je
opravdu zle!
Naštěstí zvoní budík,
budím se úplně zpocený. Jaká úleva…Byl to jen sen,
hurá do práce…Díky politici a političky, že se takto
nechováte jak v tomto mém strašném snu...❤️
12418
Diskuse