Schyluje se skutečně k porážce Ruska na Ukrajině?
13. 10. 2022
/
Daniel Veselý
čas čtení
5 minut
Ruské údery na
civilní infrastrukturu v řadě ukrajinských měst bych charakterizoval jako
další příčku pověstného „eskalačního“ žebříku. I
když mohu souhlasit s některými komentátory, že tyto kriminální útoky
symbolizují bezradnost, anebo spíše zoufalství ze zbabrané
„speciální vojenské operace“, nemusí jít nutně o předzvěst hořkého konce Kremlu
v ukrajinském kotli.
Nelíčenou radost
ukrajinských představitelů z výbuchu na Kerčském
mostě vystřídalo obrovské pobouření nad odvetnými ruskými nálety, jejichž cílem
byla městská infrastruktura. Přitom Moskva se nikdy
netajila tím, co bude následovat po ukrajinském triumfu v poli, jakož i po úderech na symbolické cíle, které Rusko považuje za své území, za nimiž
nejspíše stojí
ukrajinská tajná služba. Putin svou
okamžitou odvetou proti „měkkým cílům“ chtěl patrně vyjít vstříc svým kritikům
mezi hard-linery,
kteří vedení Kremlu otevřeně kritizují a kteří by se nezdráhali sáhnout
k taktickým jaderným zbraním.
(Pozn. red. Pondělní ruské útoky na ukrajinská města byly organizovány už od 3. října, tedy dlouho před atentátem na kerčský most, Putinův zločinný režim páchá zvěrstva bez ohledu na to, co dělají Ukrajinci. )
Musíme si uvědomit,
že přes personifikaci veškerého zla v osobě ruského prezidenta, by se
k moci mohl dostat ještě někdo
horší. Jestliže úspěšná ukrajinská protiofenziva, jež by se
neobešla bez západních zbraní a zpravodajských
operací, pro mnohé představuje morální zadostiučinění,
v Rusku to ultranacionalisté vnímají jako ponížení a prohru, za kterou
nese odpovědnost Vladmir Putin.
A spekulace o přežití Putina ve funkci se
v těchto dnech jen množí. Jenže v této chvíli by bylo hluboce naivní
se domnívat, že by otěže moci po Putinovi převzal
Západu
nakloněný politik. Nový šéf Kremlu by se v případě
pokračující spanilé jízdy Ukrajinců nemusel zdráhat nasadit jadernou zbraň
a prolomit letité tabu. Je to věru šílená situace, kdy je ale zapotřebí hrát
s kartami, které máme k dispozici.
Pokud Vladimir
Putin anexí dalšího ukrajinského území podstatně
ztížil možnost obnovit diplomatická jednání, Zelenského
dekret zakazující rozhovory se stávající hlavou Kremlu tuto skutečnost jen stvrzuje.
Totéž platí i pro oficiální doktrínu Bílého domu definovanou
ministrem obrany Austinem Lloydem,
podle níž musí být Rusko zásadně oslabeno, a to prostřednictvím ekonomické strangulace, zásilkami zbraní a vojenskými zásilkami za
desítky miliard dolarů Kyjivu, jakož i skrze
operativce CIA a americké vojenské poradce koordinující
ukrajinskou vojenskou strategii.
Máme tedy na
vybranou: pokračovat v nastalém kurzu eskalačního
cyklu úderů a odvet, kdy úspěchy ukrajinské armády ohrozí nadcházející zima a
možné politické změny ve Washingtonu, anebo se pokusit o průlom
v diplomatických jednáních, jakkoliv se situace může zdát být nepříznivá.
Požadavky těch, kdo soudí, že válka může skončit jedině stažením ruské okupační
armády z celého ukrajinského území a zaplacením válečných reparací, jsou –
třebaže jsou morálně opodstatněné – značně naivní, neboť v takovém případě
by v Kremlu získali navrch ke všemu odhodlaní ultranacionalisté.
Představu
o konečném vítězství Ukrajiny přitom nesdílejí ani američtí představitelé
citovaní listem Washington
Post, kteří nevěří v jednoznačné vítězství ani jedné
strany. Tito činitelé zároveň vyloučili, že by Ukrajinu tlačili
k jednacímu stolu. Bílému domu tedy zjevně vyhovuje dlouhá opotřebovávací
válka na Ukrajině, jejímž cílem je sražení Ruska na kolena, nehledě na možné
katastrofické následky. Pokud se však o navázání diplomatických jednání dříve
nebo později nepokusíme, budeme dál nezodpovědně stoupat po eskalačním
žebříku, na jehož konci je terminální jaderná válka.
V úterý šéf
ruské diplomacie Sergej Lavrov
prohlásil,
že Rusko je otevřené rozhovorům se Spojenými státy, pokud přijdou se seriózní
nabídkou jednání. Avšak USA Lavrovův komentář odmítly,
jelikož jej nepovažují za „konstruktivní a legitimní“ nabídku. Nikdy
nezjistíme, zda byla Lavrovova poznámka
„konstruktivní a legitimní“, či falešnou vábničkou, protože jsme ji okamžitě
smetli ze stolu. Mám za to, že v situaci, kdy se v médiích běžně
rozebírají scénáře
jaderného konfliktu kvůli Ukrajině, je nezbytné jakoukoli podobnou příležitost
k diplomacii přinejmenším zvážit, a nikoli apriori odmítnout. Vždyť apely
na mírové řešení konfliktu zaznívají
nejen v různých státech
a na stránkách předních
amerických periodik, ale i z úst známých osobností,
včetně bývalého šéfa amerického sboru náčelníků Mikea Mullena
varujícího před Damoklovým mečem v podobně atomové války.
A přestože se názory
na míru rizika jaderného střetu liší, neexistuje žádný důvod, proč se na tomto
riziku podílet. Zároveň je pošetilé spoléhat se na porážku Ruské federace na
Ukrajině, když Kreml slabiny v konvenčních silách může v nejzazším
případě kompenzovat jaderným arzenálem, zvláště když se k moci dostane hard-liner horší Putina.
11677
Diskuse