Tichý svědek

18. 10. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 9 minut
 

O Českém Krumlově se často hovoří jako o turistickém a kulturním centru jižních Čech. A není divu, neboť v minulosti byl známým sídelním městem mnoha českých rodů, Vítkovců, pánu z Krumlova, Rožmberků, Eggenbergů a Schwarzenbergů, kteří díky cílené péči o jeho výstavbu a reprezentativní charakter zachovaly zdejšího genia loci, jenž do tohoto města každoročně přitahuje řady tuzemských i zahraničních návštěvníků. Také se zde koná i řada festivalů, z nichž tím nejznámějším je i Mezinárodní hudební festival, jehož jednatřicátý ročník proběhl o letošním červenci. Mezi účinkujícími byl i známý ženský vokální soubor Tiburtina Ensemble, o němž se odborná kritika vyjadřuje pouze v superlativech. Koncert tohoto souboru proběhl v kostele sv. Mikuláše v Boleticích, jenž se tímto stal tichým svědkem provedení Jistebnického kancionálu v jeho sedmičlenném podání. Jeho uměleckou vedoucí je Barbora Kabátková, o níž je známo, že hudbou žije již od svého dětství. Přes hodiny klavíru pod vedením Marie Štajnochové a dlouholeté působení v Kühnově dětském sboru pod vedením Jiřího Chvály, ji jeji láska k hudbě po absolvování gymnázia přivedla až ke studiu Sbormistrovství chrámové hudby na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a studiu Hudební vědy na Filosofické fakultě téže univerzity, kde nyní pokračuje jako doktorand se specializací na gregoriánský chorál.

Paní Kabátková, jak hodně hlasově náročné je takové studium gregoriánského chorálu?

 

Na takovou otázku se těžko odpovídá, protože v podstatě neexistuje obor zpěv se zaměřením na gregoriánský chorál. V Praze se v této chvíli tento obor nevyučuje vůbec, pouze na Filosofické fakultě se můžete v rámci studia Hudební vědy ve vyšších ročnících specializovat na teorii gregoriánského chorálu. Jako zpěvák se můžete zdokonalovat v rámci občasných specializovaných interpretačních kurzů. Podle mě je zpěv gregoriánského chorálu lékem pro hlas. Jeho interpretace si žádá absolutní volnost, práci s dechem, dokonalé legato. To vše dělá hlasivkám pohodlí.

O v úvodu již zmíněném Jistebnickém kancionálu, jenž je dokladem české liturgie z doby husitské, se často hovoří jako o velmi náročném díle k nastudování. Jak dlouho jste na něm se souborem pracovala?

Neřekla bych, že jde v rámci daného repertoáru o něco vybočujícího. Možná spíše opačným směrem. To, že studujete repertoár v rodném jazyce, ač v jeho archaické verzi, je vlastně jednodušší, než studovat repertoár např. v latině, occitánštině, galicijské portugalštině či v jiných komplikovaných a vymřelých jazycích středověku. Srozumitelnost textu rozhodně usnadňuje interpretaci. Vyhnete se nelehkému překládání. Jistebnický kancionál může být považovaný za náročný v jeho uchopení a pochopení dobového kontextu. To je podle mě ale problém tak nějak celkově v pojetí husitství a období, které mu explicitně předcházelo.

Dramaturgii programu a nahrávky s repertoárem z Jistebnického kancionálu jsem připravovala zhruba pět měsíců. Hudební nastudování pak proběhlo tři dny před začátkem samotného nahrávání CD. Předpokladem pro to, aby vše dobře dopadlo, samozřejmě byla pečlivá domácí příprava každé z nás. Na to se ale u svých kolegyň vždy můžu spolehnout.

Váš soubor vznikl v roce 2008, a od té doby se věnuje kromě gregoriánského chorálu i interpretaci, středověkého vícehlasu a soudobé hudby, ale nebrání se ani netradičním projektům. Pracujete i v současné době na nějakém takovém projektu?

Momentálně nepřipravuji v tomto směru nic nového, ale ne kvůli tomu, že bych neměla nápady, ale především kvůli tomu, že jsme nedávno jeden takový projekt - skladbu Trobairitz současného autora Michala Nejtka v rámci Pražského jara - uvedly. Nyní uvažujeme o jeho zaznamenání na CD . Mezi takovými projekty potřebuji vždy časový odstup :)

Jak se vám podařilo najít tak stejně naladěné kolegyně, jichž je i s vámi celkem deset?

Tiburtina momentálně funguje ve stálém obsazení osmi zpěvaček. To, že jsme se potkaly ve správný čas, byla zřejmě náhoda, osud, Boží vůle, těžko říct! Nehledaly jsme se, prostě jsme najednou byly spolu.

Tak to je krásné...To byla opravdu Boží vůle!!!

Na jednotlivých koncertech, ale vystupujete se střídavým počtem interpretek, znamená to tedy, že pro různé typy skladeb je potřeba méně či více hlasů?

V hudbě, které se věnujeme, je obsazení poměrně variabilní, ale já se snažím připravovat programy vždy pro plné obsazení. Jsem přesvědčená, že v osmi zpěvačkách zní gregoriánský chorál nejkompaktněji a barva našeho zvuku je nejzajímavější. Jsou to zejména ekonomické důvody, které s nutí obsazení variovat, ale samozřejmě také ne vždy se všechny shodneme na termínu a nebo je někdo nemocný a nemůže vystupovat.

Čím si vás získala Tiburtinská Sibyla, která je uctívaná v Tiburu jako bohyně, že jste zvolila její jméno pro název vašeho souboru?

K této raně křesťanské prorokyni jsem se dostala skrze Hildegardu z Bingenu, která její proroctví ve svém literárním díle velmi často citovala. Zaujalo mě to a celkově se nám líbil i zvuk slova Tiburtina.

Ano. To máte pravdiu, ten zvuk zní uchu velmi lahodně a jemně…

Jako soubor máte na svém kontě už sedm CD, a to: Flos Inter Spinas, Apokalypsis, Ego sum homo, Vidi Speciosam, Cor Europae, Jistebnický kancionál a Paradise porte. A určitě nezůstane jen u nich?

Jak jsem se již zmínila, ráda bych uskutečnila nahrávku skladby Michala Nejtka. Tento projekt má teď největší prioritu. Nápadů a programů, které by si zasloužily zaznamenat, je ale spousta. Vzhledem k tomu, že nahrávání stojí spoustu času a peněz, vybírám projekty velmi pečlivě a rozvážně.

Společně se soubory Tiburtina Ensemble, Capella Marianna, Collegium Marianum a Musica Florea, koncertujete po celém světě. Je nějaká země, do níž jezdíte koncertovat pravidelně?

Velmi často jezdíme do Německa, Francie, Španělska a zejména pak Belgie a Holandska. V těchto zemích je u posluchačů stará hudba velmi oblíbená a žádaná. Mimo to mě letos čeká Kanada s Cappellou Marianou, příští rok dvě turné Tiburtiny do USA.

Tak to je nádherné, to už asi začínáte ladit repertoár?

S Tiburtinou připravujeme koncertní programy s hudbou Hildegardy z Bingenu a s Cappellou Marianou program, jehož hlavním tématem je putování Kryštofa Haranta do Svaté země a to ve spolupráci s kanadským instrumentálním souborem Constantinople.

Já jen dodávám, že sv. Hildegarda z Bingenu (1098-1179) byla abatyše, bylinkářka a léčitelka, básnířka a hudební skladatelka...

Kromě toho vystupujete i s řadou belgických souborů jako jsou Collegium Vocale Gent, Ricercar Consort, Gardelino a také britský Taverner Consort a italský La Fonte Musica. Jak to všechno stíháte?

Vzhledem k tomu, že je většina mých projektů momentálně v zahraničí a se zahraničními soubory a jsem maminkou dvou malých chlapečků, není to organizačně jednoduché. Ale je to moje zaměstnání, musím pečlivě plánovat. Už jsem se smíříla s tím, že nemohu dělat vše, co se nabízí. Některá odmítnutí projektů jsou nepříjemná, ale obav, že už taková nabídka nepřijde, jsem se dávno zbavila. Co má být, to bude. Těch souborů, se kterými spolupracuji je ještě mnohem víc. Často jde o jeden projekt ročně, ale spolupráce trvá, což je potěšující. Bez manžela, mojí maminky a kamarádky Markéty bych to nikdy nezvládla a nemohla dělat práci, bez které bych si těžko život dovedla představit.

A jak vaši synové, zpívají si s vámi?

Oba dva synové jsou muzikální, zvlášť ten mladší se více projevuje tímto směrem, ale zpívat s ním prý může jen paní učitelka ze školky.

Vystupujete na nejrůznějších místech od hradů, zámků až po chrámy, zahrady a barokní scény. Kde jste se setkaly s nejlepší akustikou?

Kostelů s krásnou akustikou bych musela jmenovat spoustu, ale co se týče koncertních sálů, tak mezi moje nejoblíbenější patří londýnská Wigmore hall, komorní sál Berlínské filharmonie, Tonhalle v Curychu a v neposlední řadě Dvořákova síň pražského Rudolfina.

Ano. V Rudolfinu koncertujete často...

Ale sólově se nebráníte ani jiným hudebním žánrům, o čemž svědčí i vaše spoluúčinkování s Bratry Ebeny na jejich poslední desce Čas holin (píseň Routa).

Zůstane jen u této písně nebo bude i další?

Myslím, že tato spolupráce byla jedinečná a ani nepočítám s tím, že by se na ni mělo nějak navázat. Ráda bych si s Bratry Ebeny zase zazpívala na živo, ale v termínech jsem se, až na pár provedení těsně po vydání desky, neprotnuli. Snad to někdy vyjde!

Děkuji za rozhovor.

0
Vytisknout
3991

Diskuse

Obsah vydání | 20. 10. 2022