Konec nadějí pana Janečka a signál justice směrem k panu prezidentovi

14. 12. 2022 / Boris Cvek

čas čtení 1 minuta
30750
Takže pan Karel Janeček je prakticky definitivně „z kola ven“. Volební senát Nejvyššího správního soudu rozhodl v jeho případě ne sice jednomyslně, ale pravomocně. Prezidentské volby se tento „český génius“ nezúčastní. Mnohem zajímavější mi ale přišlo jednomyslné rozhodnutí volebního senátu v případě paní Denisy Rohanové.

Předseda senátu, pan Langášek, to komentoval na tiskové konferenci jasně: některé věci jsou tak samozřejmé, že není třeba je dávat do Ústavy, například princip, podle něhož poslanci nebo senátoři mohou navrhovat kandidáty na prezidenta pouze pro tu volbu, během níž jsou ve funkci. Není možné, aby třeba dnešní poslanci navrhli kandidáty na prezidentskou volbu pět, deset nebo dvacet let dopředu.

Domnívám se, že Nejvyšší správní soud tím dal jasný signál i panu prezidentovi, který nyní veřejně koketuje s myšlenkou, že by jmenoval předsedu Ústavního soudu, ačkoli mandát současného předsedy končí až v srpnu, kdy pan prezident už dávno nebude prezidentem.

V Radiožurnálu to v pondělí komentoval ústavní právník Wintr s tím, že pokud by se snad prezident k tomuto krok, podle Wintra protiústavnímu, opravdu odhodlal, příští prezident může i tak jmenovat předsedu Ústavního soudu, který se pak obrátí na správní justici se svou žalobou.

Lze-li výrok pana předsedy Langáška, který pronesl v souvislosti s rozhodnutím v případu paní Rohanové, zobecnit, pak stejně samozřejmé musí být i to, že pan prezident nemůže jmenovat předsedu Ústavního soudu do budoucnosti, tedy do doby, kdy už sám nebude mít mandát. Samozřejmě nikdo nemůže panu prezidentovi bránit v tom, aby si jmenoval svého předsedu Ústavního soudu, ale není třeba tomu věnovat větší pozornost, než si zaslouží škodolibá hra, typická pro pana prezidenta, se senzacechtivými novináři a zmatenou veřejností.

1
Vytisknout
7060

Diskuse

Obsah vydání | 16. 12. 2022