Po zvolení Daniely Kovářové se ve veřejném diskurzu začalo debatovat nejen o tom, jaká je reprezentace žen, ale jestli i větší zastoupení žen bude vždy směřovat k narovnávání nerovností, které ženy zažívají. Po kampani organizace Zakroužkuj ženu se v Poslanecké sněmovně zvýšil poměr žen na 25 %. V senátu je to nyní 18,5 %. Za pokrok jistě můžeme považovat, že nyní u prezidentských voleb najdeme dvě ženské kandidátky (text vznikal v době, kdy Denisa Rohanová kandidovala na prezidentku – pozn.red.) oproti minulým volbám, kde nekandidovala žádná. Jak se profilují? A reflektují ve svém programu nerovnost mužů a žen?

Nejvíce se o feminismu mluví u Danuše Nerudové. Kritika na její osobu často padá z feministických kruhů, protože se vymezuje kvůli kvótám, jako feministka se většinou neoznačuje a prezentuje se ve stereotypních pozicích jako matka, pečovatelka a žena v kuchyni. Sama říká: ,,Pokud feminismus bereme jako zavedení kvót, tak feministkou nejsem, ale pokud feminismus skutečně chápeme jako vytváření rovných příležitostí a tím, že součástí té změny musí být i muži, protože samy ženy té změny nedosáhnou, tak samozřejmě feministka jsem.“ Vzhledem k diskurzu ohledně feminismu v Česku se Nerudová také ve svých vyjádřeních snaží být dost opatrná, což je často interpretováno, jako že genderové problematice nerozumí a nedokáže toto téma vnímat jako potřebnou prioritu. Také povětšinu nereflektuje ekonomické nerovnosti, které s tématem dost souvisí. Nad druhou stranu říká: „Ráda bych podporovala rovné příležitosti. To není jen muži versus ženy, to jsou regiony versus města. To je oblast, kterou v ČR moc neotvíráme. Ale 80 % lidí v ČR žije na venkově. Budu to stavět na rovných příležitostech a je jedno, jestli je to muž, nebo žena,“ Její škola dostala mezinárodní ocenění za vytváření rovných příležitostí pro muže a ženy. Její manžel vyjadřuje důležitost rozdělení domácích prací vyváženě a přistupovat ke vztahu zodpovědně. Jasně se vyjádřila proti domácímu násilí a podpořila demonstraci Bez trestu pro vyšší tresty za sexuální násilí. Výrazně podporuje práva lgbt+ lidí a také se připojila k iniciativě Konsentu – generace K. Posledně zmíním její iniciativu Vyznamenej ženu, kde zdůrazňuje genderovou nerovnost v udělování státních vyznamenání. Sama navrhla, Františku Plamínkovou, Miladu Horákovou, Johanu Nejedlovou z Konsentu nebo Adélu Horákovou z Jsme fér.

Druhá ženská kandidátka je ne tak výrazná Denisa Rohanová. K problematice rovnosti žen se moc nevěnuje možná i kvůli jejímu členství v silně antifemistické straně SPD. Ve věci LGBT+ komunity tvrdí: ,, Neřešme změnu názvu pro manželství. Řešme to, aby tyto páry po sobě mohly dědit, měly právo na informace o svém zdravotním stavu a mohly adoptovat děti svých partnerů v případě, že se něco stane. Podstatnou otázkou adopcí zůstává také přístup ostatních dětí k dětem těchto párů tak, aby tyto děti nebyly šikanovány.“ Dále říká, že chce spojovat rozdělenou českou společnost a vnést do politiky více ženství. Doplnila, že za svůj osobní vzor považuje britskou princeznu Dianu, a to kvůli jejímu boji za lidská práva.

Jak z historie feminismu víme žádná genderová nerovnost nemůže být efektivně řešena bez zapojení mužů. Pokud je ženská otázka jednou z vašich priorit je třeba hledět i na jejich vyjádření a postoje ohledně tohoto tématu. Gender nezaručuje nejlepší zastání žen, proto se pojďme podívat i na jejich vyjádření.

Jeden z nejkontroverznějších kandidátů Andrej Babiš byl kritizován za vedení rady rovnosti žen a mužů, ve svých postojích, ale není pevný a nedává příliš prostoru k realizaci. Babiš u sebe přesdílel video s Jiřinou Bohdalovou, píše: „To musíte vidět, Jiřinku mám rád,“ – její vyjádření je velmi sexistické, transfóbní a homofóbní a vymezuje se proti aktivistům, což jako feministická témata, určitě neukazuje Babišovu podporu. Jeho výroky k LGBT+ se mění z minuty na minutu, což není příznivé a rozhodně ne spolehlivá podpora. Výrazné je například odmítnutí prohlášení lídrů EU reagujících na cenzuru queer lidí. Na druhou stranu je známo, že ve jeho straně ANO je dost prostoru pro angažování žen, obsazují hlavně pozice starostech, ale i vyšších pozic.

Poslední z třech kandidátů s největšími šancemi je Petr Pavel, který rovnost žen a mužů ve své kampani prakticky vůbec netématizuje. Je proti kvótám, ale to bohužel nepřekvapivě všichni kandidáti. Na mezinárodní žen proti násilí na ženách zveřejnil na svém Twitteru: ,,Na mezinárodní den proti násilím na ženách: Při své práci jsem měl možnost pracovat s řadou skvělých profesionálek a takové jsou se mnou i v kampaňovém týmu. Na každé pozici jsem prosazoval respekt a rovný přístup. Proto odsuzuji jakékoli formy psychického nebo fyzického násilí.“

Je proti kvótám, ale to bohužel nepřekvapivě všichni kandidáti.

V genderových tématech se i mnoho mluví i Pavlu Fischerovi, který sice feminismus nijak nezmiňuje, ale minimálně problematické jsou jeho výroky ohledně lgbt+ komunity, takže je právem zde feministickou komunitou silně kritizován. Jediným jeho výrazným vyjádřením ve věci diskriminace žen je jeho angažovanost v současné situaci v Íránu, na Twitteru zmiňuje: ,,Režim dnes raději zhasl internet, aby policejní násilí mohlo v klidu pokračovat. Protesty v reakci na ubití 22leté #MahsaAmini se šíří po celé zemi. Odsuzuji hrubé násilí proti ženám v Íránu. #MahsaAmini #مهسا_امینی #IranProtests.“

Femististy a feministkami je pozitivněji vnímám vedoucí odborů Josef Středula. Angažuje se v odborovém Výboru pro rovné příležitosti žen a mužů, který považuje za klíčový. Témata nyní řešená jsou odstraňování rozdílů v odměňování a a slaďování profesního, rodinného a soukromého života. Aktivní podporovatel je i v rovnosti pro lgbt+ lidí. Vyzdvihuje i problematiku celospolečenských ekonomických nerovností. Zmiňuje také, jak chudoba dopadá výrazněji na ženy, a potřebu zvednutí rodičovské příspěvku v době inflace. O jeho typickém tématu gender pay gapu navrhuje dvě hlavní řešení: ,,1. Pokud se někdo vrací po rodičovské, jedno jestli muž nebo žena, měl by mít garantováno, že se může vrátit na místo, které vykonával předtím, nejen na to, které určuje pracovní smlouva. 2. A navíc po tomto návratu by se měl zavést valorizační automat, který zaručí stejnou mzdu výšenou o inflaci. Pokud kdokoliv vychovává děti, nesmí být trestán ještě zhoršenými podmínkami po návratu do práce.“

Aktivismem proslulý Marek Hilšer o feminismu říká: ,,Myslím si, že je potřeba o tomto pojmu hovořit a vysvětlovat, co to je.“ Mluví o tom, že feminismus by neměl být takový strašák a oceňuje Františku Plamínkovou. Téma většinou sám od sebe nezmiňuje, ale potvrzuje důležitost platové rovnosti a potřebě více oceňovat ve státních vyznamenáních ženy.

Když vyhledáte slova feminismus a Tomáš Zima, najdete překvapivě mnoho odkazů. Zmiňuje důležitost vymezování se proti genderovým stereotypům zvlášť ve zdravotnictví a pracovním prostředí. O feminismu tvrdí: ,, Nemám s tím problém a každý ismus něco přináší.“ Pro potřebu zlepšení situace zmiňuje dostupné vzdělání. Velmi kontroverzní jsou ale jeho ostrá vymezení proti feministickému průvodů na UK. Sám kdysi hodnotil v objektivizující soutěži Miss UK. Vymezil se vůči transparentu: ,,Mrtvej šovinista, dobrej šovinista.“ s tvrzení, že se musí vyjádřit k takovýmto násilním výzvám. Spolek a další media se ale vymezila, protože jde o zjednodušování významu protestu. Také považují za špatně tvrdit, že aktivní feminismus na Karlovu univerzitu nepatří.

Poslední kandidát je Jaroslav Bašta nominovaný SPD, kde je tedy opět potřeba zdůraznit silné antifeministické a queerfobní tendence. Sám se o rovnosti žen zmiňuje jen, když se mu to hodí, především v rámci kritiky Islámu.

Na závěr je vhodné se zamyslet i nad tím, na co hledí voličky. Demografický údajů ohledně postavení genderu ve volbám moc není, dost možná je to také způsobeno tím, že rozdílů není mnoho, poměr žen ku mužům se ve volební účastni ani konkrétnímu směrování stran se pravděpodobně neliší. Ženy potřebují reprezentaci žen v politice, ale při volbě na to hledí i feministé muži. Politoložka Lenka Hrbková říká: ,,Z pohledu je to tak, že v tom, jaká témata v kampaních nebo i celkově v politické kariéře upřednostňují ženy a muži nemusí být rozdíl. Rozdíl je spíše v tom, co obecně veřejnost považuje za typicky ženské a za typicky mužské. Ženám automaticky přisuzuje větší kompetence v tématech tradičně přisuzovaných ženám (rodina, školství, zdravotnictví, péče) a mužům v typicky mužských tématech (bezpečnost, obrana, ekonomika atd.). Jako kandidát/ka se ale můžete věnovat klidně i kontrastereotypním tématům. Z výzkumu vyplývá, že v tom není moc velký rozdíl, i když se žena zabývá typicky ženským tématem, nemusí ji to nutně penalizovat.“