Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Národ v sobě, národ v hrobě

13. 1. 2023 / Petr Haraším

čas čtení 6 minut

Po pondělním napínavém, protahovaném až vousatém rozuzlení thrilleru „Babiš si staví z dotací Hnízdo“ jsme se znovu ocitli ve věku nevinnosti. Jedni se utvrdili v přesvědčení, že náš podvodník, dobrý podvodník, může být soudem svatořečen jako svatý muž a druzí mají prostě povinnou smůlu.

Bylo by záhodno až nutno udělat mnohá a velmi důkladná opatření, aby i ta mrcha spravedlnost dostala zase někdy šanci. Ač… proč vlastně něco dělat? Vždyť se nám v tom tak líbí.

Vláda politické změny za rok prostopášného vládnutí nepřišla s žádnou pozitivní strategií proti ustrašenému státnímu žalování, ohledně dotací pro miliardově majetné nikde nic a vše při starém, a tak tedy hurá křičme nevinen v plném rozsahu dotačních a finančních škubáren.

Žijeme tady v našem voňavém hnízdečku „kostliny“ české už 30 let beze změny. Pod vlivem opakovaných knockoutů politických „hnilosmradlopachů“ různě hrůzných a stejně rozdílných politických stran bojujeme proti všem.

Dva kroky vpřed, tři vzad, dva doleva a deset doprava.

Jako motání v kruhu dobrý, jako cíl rozvoje státu špatný. Minimální mzdy směšné, důchody ani k přežití, daně nesrovnatelně nízké a státní dluh roste, roste a roste.

Čest práci a oligarchům mír.

Postkomunističtí politici, co sotva převlékli kabát z Národní fronty, vytvořili systém zákonů, pravidel, programů, protivah protivah, nařízení a postupů tak, aby zloděj mohl krást, podvodník podvádět a soud nemusel, nebo ani nemohl lapku omylem přistiženého s rancem bankovek na zádech či „chrbáte“ potrestat.

Jeden výstřel do doktora Ratha a druhý do pandura Dalíka se fakt nemůže počítat jako úspěch.

Už dávno u nás funguje Trumpova doktrína, že vybrané oligarchy by neodsoudili ani za vraždu v přímém přenosu vlastní televize či vlastních novin.

Ať žije Bečva a DEZA.

Za 30 let se státní zástupci, policisté a ani soudci příliš nepřetrhli při páchání státních povinností, tak proč se dnes divit, že pověstný chmaták-únosce-čáp z hnízda estébího neprchá ze soudní síně s ostudou jako hrom.

Ano, i ve výše uvedených státních postech najdeme příklady tuhé odvahy a čestného boje proti rohlíkovým mokrým banditům, kdy za rohlík z pícky Babišovy je jeden rok bez odmlouvání natvrdo, ale klec pro surikaty, opulentní středisko pro papaláše a čtvrť miliardové daňové zkratky ze státního se hodnotí jako dobrý skutek dobrého hocha, dobrého premiéra a dobrého prezidenta.

Národ už nadšeně smířen očekával, že bandita Bureš půjde minimálně na podmínku s peněžním malusem, čekal také superkňů, co přeřve i trouby od Jericha. Přívrženci spravedlnosti, poctivosti a morálky doufali, že soudce nevyslyší podivného hlemýždě Šarocha a nasází Babišovi pár tvrdých let v levném chládku. No a věrní hnutí jednoho gestébáka, věrně věrni udavačovu krédu stáli za vyvoleným, věřili a víra jejich byla soudním systémem dokonale vyslyšena.

Spustil se kvikot, ba ryk z podpalubí a potvrdil rarity českého typu právního státu podporovaného dojmem morálky a spravedlnosti utvořené v ryzích devadesátkách.

Jedna i druhá strana soudní mince se vzácně shodla, že je nutno respektovat dobrou práci policie, státních zástupců a soudců, protože tak praví pravý právní stát. Naplnilo se tak ono pověstné „padouch, nebo hrdina, my jsme česká rodina“.

Soudci se kritizovat nesmějí, ale státní žalobci se kritizovat smějí a policisté se kritizovat musí? Není to tak nějak trochu divné? Copak nemáme u nás Ústavou zaručenou rovnost kritizování, svobodu naříkání a možnost očividného nesouhlasu nad soudním procesem s lumpem číslo jedna?

Vizionář Babiš, znaje odněkud ze skrytých koutů Akáše výsledky soudního nalíčení, si dávno předem dojednal spanilou jízdu do Francie za prezidentem Macronem. Možná si dojel pro prezidentské pomazání, když už je ten zřec. Vůbec nevěřím tomu, že by prezident Francie klesl tak nízko, nizoučko, že by obcoval s odsouzeným zločincem kandidátem Babišem. Ono titulek „Macron se fotí v obětí se soudně trestaným majitelem jedné bezvýznamné politické strany trapné země někde z Východu“ by znělo prazvláštně.

Ovšem ani vláda nespí na soudních vavřínech a podporuje kandidaturu Babiše každým coulem. Nedostatek léků, slibování nadstandardů nikoli platových, zdražení léků, vody a piva, rovněž alkoholu, tabáku a benzínu, svědčí o promyšlené taktice vládního křídla ODS.

Vypadá to tak, že se máme na co těšit. Soudruh Zeman si dělá a dělal z Ústavy trhací kalendář, tláčou pak zmastil preambuli, zatímco ovárkem pobryndal hlavu nejen vlastní a becherem zalil zbytky zbytečného cáru papíru.

Babiš je ovšem tuze větší kabrňák. Ústavu bez jakýchkoli rozpaků spláchne do záchodu, a ještě ji cestou do spleti potrubí se slzou v oku po gestébácku zamává. Stejně nečetl ani Švejka, Čapka nezná a proč by pak měl číst Ústavu, natož se jí řídit. Ve Vodňanské kuřecí nič také nemajú a jak mu to sype.

Zeman si přivedl na Hrad groteskní trio Mynář, Nejedlý, Ovčáček. Fakt nechci vidět ani slyšet, co si tam dotáhne udavač a zasloužilý gestébák Babiš. Pražáci by měli dostát textu jedné z písní a Hrad raději zbourat, než by ho měl na věčnost věků zneuctít Babiš.

Proces volby vypadá nadmíru dobře. Fischer und Hilšer pochopili svou roli v dějinách a pilně slouží Hnutí. Baštu Babiš s Okamurou vymění za další „vilí“ tubusy a místo v příští vládě národní hanby. Na Petra Pavla nasadil agent Bureš Nerudovou Danuši s nůši titulů pro dobře platící dobrodruhy.

Gestébácké praktiky se nemění a opět přinesou České republice klid a mír na práci. Vládní pravice požere zbytky v podhradí a Hrad si už pohlídá soudruh prezident Bureš se svým hnutím. Národ bude dál rozdělený a posléze i nicotný.

Haraším Petr Orlau

Pohledem nevidomého z veřejných zdrojů