Pobrexitová Británie se potýká s obrovskými skandály a vlnou stávek

24. 1. 2023

čas čtení 9 minut
Zde je přehled stávek kvůli snižování platů v době drahoty, jimiž bude postižena Británie v nadcházejících dnech a týdnech, podle zpravodajství Channel 4 News. Sunaková vláda je neřeší:


Zároveň zápolí Sunakova vláda s korupčními skandály. Nejnověji jde o Nadhima Zahawiho, nynějšího předsedu Konzervativní strany, který jako ministr financí "zapomněl" zaplatit daň několika milionů liber z mnohomilionového prodeje akcií své firmy, a skandál Borise Johnsona, který nechal jmenovat předsedou společnosti BBC člověka, který mu dohodil půjčku ve výši 800 000 liber. (Vždycky, když má Boris Johnson skandál, odcestuje za Zelenským do Kyjeva. Totéž učinil znovu v těchto dnech, bez jakéhokoliv pověření. Angličané na Twitteru se ptají: Proč byla na stole při jeho rozhovoru se Zelenským britská vlajka? Johnson tam Británii nezastupoval.) Citujme z komentáře Polly Toynbee:

Zahawi, Sunak, Johnson: toto je vláda plutokratů. Je to jako zápach, který je každým dnem horší a horší


 
"Povím vám něco o velmi bohatých," napsal kdysi F. Scott Fitzgerald. "Jsou jiní než vy a já... I když vstoupí hluboko do našeho světa nebo klesnou pod nás, pořád si myslí, že jsou lepší než my." Z tohoto důvodu budou ve světě demokratické politiky vždy působit rozpačitě.

Několik posledních dní nám dostatečně připomnělo, co se stane, když se vlády ujmou velmi bohatí lidé. Zápach vycházející z této vlády opakuje poslední dny zkorumpované vlády Johna Majora. Tehdejší sumy peněz však vypadají bídně ve srovnání s mimořádnými finančními prostředky multimilionářů, kteří nyní obsadili toryovské lavice v parlamentě.

Záhadná "chyba" Nadhima Zahawiho, který nezaplatil daň z kapitálových výnosů, mu přinesla obrovskou 30% pokutu; souhlasil s tím, že zaplatí odhadovaných 5 milionů liber, když byl ministrem financí a vybíral daně od všech ostatních občanů. Žádný normální člověk by nemohl být "neopatrný", pokud jde o takovou částku, takže je načase, aby Rishi Sunak vyšel s pravdou ven a řekl, co přesně věděl o Zahawiho daňových záležitostech, když ho jmenoval předsedou strany. Zahawi byl nominován pro státní vyznamenání v novoročním seznamu vyznamenaných, ale po obvyklém prověření se jeho jméno neobjevilo, píše Sun on Sunday.

Mnozí si jistě vzpomenou na jeho překvapivou žádost o proplacení svých osobních výdajů před deseti lety, kdy musel vrátit peníze neoprávněně nárokované za vytápění svých stájí pro koně. Prohlásil, že je "ponížen" touto "chybou" týkající se účtu ve výši 5 000 liber, takže se pravděpodobně cítí tisíckrát více ponížen chybou tisíckrát větší. Protože tvrdí, že daňový úřad charakterizoval jeho neplacení daní za "nedbalost, nikoli úmysl", podívejme se na korespondenci - protože na jeho několikanásobných právních výhrůžkách Danu Neidlovi ze společnosti Tax Policy Associates, která vyšetřovala jeho daňové záležitosti, nebylo nic "nedbalého".

V dobách, kdy byl Major kritizován za korupci, se objevil skandál "peníze za parlamentní interpelace", kdy poslanci brali úplatky v obálkách od Mohameda Al-Fayeda za to, že jim v jeho zájmu při interpelacích v parlamentě položí jeho otázky. Kolik? Pouhých 2 000 liber za jeden dotaz.

V době, kdy Owen Paterson v roce 2021 odstoupil kvůli nevhodnému lobbování - uprostřed parlamentního vyšetřování mu hrozila třicetidenní suspendace -, obdržel za to celkem nejméně 500 000 liber. To však byly drobné ve srovnání s šokujícím zjištěním, že v době, kdy byl Sunak ministrem financí, se jeho manželka Akshata Murty zřejmě vyhnula placení daní ve výši až 20 milionů liber, protože její  trvalé bydliště je mimo Spojené království; Sunak mezitím vlastnil americkou zelenou kartu, z níž vyplývalo, že bude žít v USA.

Pak tu byl bývalý život Sajida Javida jako dodavatele zajištěných dluhových závazků (CDO) u Deutsche Bank, který ročně vydělával 3 miliony liber. V roce 2014 bylo oznámeno, že využíval "tmavě modrou" daňovou mezeru banky na Kajmanských ostrovech, která bankéřům pomáhala vyhnout se zdanění obrovských prémií. Soudce shledal toto schéma  "sofistikovaným pokusem daňového poplatníka Houdiniho uniknout z daňových pout". (Javid tehdy popřel, že by z tohoto schématu získal jakoukoli daňovou výhodu.) Není divu, že jeho oblíbenou knihou je Fontána od Ayn Randové - je to píseň o přežití nejsilnějších, v níž individualismus vítězí nad kolektivismem. A nepřekvapuje ani to, že tento bývalý ministr zdravotnictví nyní vyzývá k debatě o ukončení "bezplatného zdravotnictví" a píše s uznáním, že by se mělo zavést placení za návštěvu praktického lékaře a na pohotovosti.

Vyhýbání se daním je legální, ale řady superbohatých politiků nikdy nepochopí, že standardy občanské ctnosti pro politiky jsou mnohem vyšší než to, co je pouze "legální". Stejně jako Majorův "návrat k základům" si Sunak koledoval o potíže, když se zavázal: "Tato vláda bude mít integritu, profesionalitu a odpovědnost na všech úrovních." Váhání nad vyhazovem Zahawiho ukazuje, že netuší, co to znamená: velmi bohatí jsou opravdu jiní.

Myslela jsem si, že už nás nic o Borisi Johnsonovi nemůže šokovat, ale odhalení, že navrhl Richarda Sharpa na post předsedy BBC jen několik týdnů poté, co Sharp pomohl zařídit záruku za půjčku ve výši 800 000 liber, bere dech. Na jiném místě "byl policii nahlášen vysoce postavený poslanec toryů kvůli tvrzení o podvodech s výdaji", které se týkaly bydlení, píše Sun.

Tato vlna peněz, která se točí kolem toryovských lavic, zamořuje celou politiku. A tak bylo dobré slyšet labouristku Rachel Reevesovou, jak říká Lauře Kuenssbergové z BBC, že labouristická vláda "vyčistí tento nepořádek, vysuší bažinu, protože upřímně řečeno, smrdí". Toto oživení špíny je pro labouristy pokynem k vyčištění všech daňových úniků pro bohaté, politickou licencí k uzavření mezer v zákonech a všech šmejdů, které jsou dostupné bohatým lidem, ale ne občanům, kteří platí daně. Strana by se měla chopit příkladu těchto zillionářských toryů, kteří se vyhýbají placení daní, a ukázat, proč by kapitálové zisky a nezasloužené příjmy měly být zdaněny stejnou sazbou jako těžce vydělané mzdy;  labouristé by měli zatrhnout vše, co se týká daňových rájů, všem veřejným funkcionářům nebo společnostem, které mají státní zakázky.

Důkazy o daňových deformacích, z nichž mají prospěch pouze bohatí, přibývají každým týdnem. TaxLab Institutu pro fiskální studie uvádí celou řadu nehospodárných daňových úlev. Nejnovější příklad pochází z thinktanku Resolution Foundation, který identifikoval "pět neuvřitelných daňových úlev", které využívá pouhých 70 000 jednotlivců a které připravují veřejnou sféru o 4 miliardy liber.

Upozorňuje, že "nesčetné daňové úlevy ve Spojeném království jsou nesmírně nákladné, a přesto se jen zřídka hodnotí jejich efektivita nebo poměr mezi kvalitou a cenou". Daňové úlevy budou v letech 2020-21 stát dohromady 195 miliard liber. Pokud jde o pět nejasných daňových úlev, které se týkají dědictví v oblasti podnikání a zemědělství: "Existuje jen málo důkazů o tom, že tyto politiky podnítily více lidí k úsporám, a přesvědčivé důkazy o tom, že lví podíl na nich získali bohatí jednotlivci." Tax Justice UK navrhuje následující reformy: zrovnoprávnění kapitálových výnosů s daní z příjmu, čímž by se získalo 14 miliard liber ročně; uplatnění národního pojištění na nezasloužené příjmy, čímž by se získalo 8,6 miliardy liber ročně; zdanění majetku nad 10 milionů liber 1 %, čímž by se získalo 10 miliard liber ročně; a omezení mezer v dědické dani, čímž by se získalo 1,4 miliardy liber. Labouristy slibované zrušení úlev pro osoby bez zdanění by přineslo 3,2 miliardy liber.

Volání po zdanění bohatství sílí: Joseph Stiglitz, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, je posledním, kdo se vyslovil pro 70% horní sazbu daně pro superbohaté a 2-3% sazbu pro hyperbohaté (více než 50 milionů dolarů) po skončení boomu bohatství v období po covidu. Prohlubující se nerovnosti se zhoršují ve společnosti, kde se dědictví, nikoliv talent, stává hlavní cestou k superbohatství v tom, co nazývá "spermatickou loterií". Oxfam minulý týden oznámil, že dvě třetiny nového postpandemického nárůstu bohatství připadly 1 % nejbohatších.

To vše dává labouristům důvod, proč je třeba, až se dostanou k moci, z jejich prvního rozpočtu odstranit ty nejhorší daňové úlevy. Nejednalo by se o "zvyšování daní", ale o prosté uvedení systému do pořádku a očištění památky na vládu plutokratů v této zemi.

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
1878

Diskuse

Obsah vydání | 26. 1. 2023