Základní skutečnosti ohledně rusko-ukrajinské války

22. 2. 2023

Takže jsem si myslel, že je rozumný nápad sepsat základy velmi jasným a poněkud stručným způsobem:

(1) Prakticky všechny země světa, včetně Sovětského svazu a tím i jeho nástupce, Ruské federace, podepsaly Chartu Organizace spojených národů. Tato charta je nejdůležitějším mezinárodním právním dokumentem týkajícím se toho, zda země uplatňuje proti jiné zemi právní násilí, nebo nikoliv.

V článku 2 se mimo jiné píše:

1. Všichni Členové budou urovnávat své mezinárodní spory mírovou cestou, to znamená takovým způsobem, že mezinárodní mír a bezpečnost a spravedlnost nejsou ohroženy.
2. Všichni Členové se ve svých mezinárodních vztazích zdrží hrozby silou nebo použití síly proti územní celistvosti, nebo politické nezávislosti jakéhokoli státu nebo jakýmkoli jiným způsobem nekonzistentní s cíli Organizace spojených národů.

Je tedy špatné útočit na jinou zemi bez jasného souhlasu OSN nebo bez uplatnění práva na sebeobranu.

(2) V roce 1991 se konalo referendum o nezávislosti Ukrajiny. Každý jednotlivý region dnešní Ukrajiny si zvolil nezávislost jakožto Ukrajina (řízená z Kyjiva) místo toho, aby zůstal součástí SSSR (byla řízena z Moskvy). Ano, Donbas a Krym stály na straně Ukrajiny jako národního státu.

Později se v žádném regionu nekonalo žádné referendum ani volby, které by to zvrátily. Byly tam podvody, které něco předstíraly, ale od té doby neproběhlo žádné skutečné referendum nebo volby o odtržení nebo anexi ukrajinského území. Neexistuje tedy žádný právní základ a obecně žádný spolehlivý základ pro tvrzení, že odtržení nebo anexe ukrajinského území je výrazem práva lidu na sebeurčení.

(3) Ruská federace uznala svrchovanost Ukrajiny přímo i nepřímo mnohokrát, včetně podpisu Budapešťského memoranda, ve kterém Ruská federace dokonce zaručuje svrchovanost Ukrajiny.

(4) Rusko je říše budovaná podrobením, kolonizací a do jisté míry asimilací cizích národů po staletí. Pouze kolonizovali většinou sousední země (výjimkou byla dočasná kolonizace Aljašky) na dvou kontinentech, spíše než v zámoří. Je to existující koloniální říše, která předstírá, že žádná její část sama o sobě není kolonií, stejně jako Francouzi předstírali v roce 1950, že pobřežní Alžírsko není kolonií.

(5) Žádná země nemá právo na sousedství bez ohrožení nebo na nárazníkovou zónu vůči potenciálním hrozbám. Mezinárodní právo může fungovat pouze tehdy, je-li stejné pro všechny země, a tudíž citlivost žádné země nemůže narušit suverenitu jiné země. Jakékoliv požadavky na neutrální nárazníkové zóny, sféry vlivu a podobně jsou nelegitimní a nemají jako argumenty žádnou váhu.

(6) Pokud jiné země jednají špatně, nenapravují žádnou křivdu spáchanou Ruskem, ani to Rusku nedává žádná další práva.

(7) NATO nikdy neslíbilo Sovětskému svazu nebo Ruské federaci, že nepřijme východoevropské země jako nové členy. Existují tvrzení o nepsaném slibu, ale ta jsou zpochybňována (mimo jiné zesnulým Gorbačovem) a nemají žádnou váhu v mezinárodním právu. SSSR nebo Ruská federace mohly trvat na písemné, podepsané a ratifikované formě takového slibu, ale neudělaly to.

(8) Důvodem rozšiřování NATO není záměr NATO připravit se na agresi proti Rusku, ale noví členové, kteří hledají bezpečí před ruskou agresí.

(9) Program "Partnerství pro mír" nebyl dodatečným obklíčením/pronikáním Západu do sféry Ruské federace, jak bylo naznačeno v některých propagandistických prohlášeních: Ruská federace sama byla součástí "Partnerství pro mír".

(10) I kdyby každý jednotlivý Ukrajinec byl zkorumpovaný antidemokratický nacista s hákovým křížem vytetovaným na čele, stejně by to žádné zemi neposkytlo žádné ospravedlnění k jedinému výstřelu na Ukrajinu nebo uvnitř Ukrajiny.

(11) tvrzení ruské propagandy o nacismu a fašismu na Ukrajině jsou stejně směšná, protože (a) Ruská federace pod Putinovým vedením sama splňuje všechna políčka na fašistickém testu, (b) ruská vláda toleruje různé velké fašistické skupiny v Rusku a (c) ruský vládní žargon identifikuje každého Ukrajince jako "fašistu", který je pro nezávislou Ukrajinu, čímž zaměňuje vlastenectví s fašismem. Celá útočná linie ruských "fašistů" je propagandistickým blábolem, bez ohledu na pravdivé anekdoty o několika lidech na Ukrajině, zemi s asi 43 miliony obyvatel.

(12) Ruští vojáci vtrhli na Ukrajinu v roce 2014, kdy byl okupován Krym.

(13) Pravidelní ruští vojáci vtrhli na Ukrajinu do oblasti Donbasu v roce 2014 a Rusko od té doby také dotuje a vybavuje separatisty. Mnozí z těchto separatistů se na Donbasu nenarodili a před invazí tam nežili.

(14) Rusové tvrdí, že Ukrajinci pravidelně stříleli na civilisty na Donbasu. I když je to v některých případech pravda, stalo se to jen kvůli ruské agresi. Navíc chování Ruska při cílení na civilisty, včetně škol a nemocnic v Sýrii a na Ukrajině, snímá z takových ruských obvinění veškerou morální váhu.

(15) Ukrajina má nyní zákonné a legitimní právo zabít jakéhokoliv ruského bojovníka. Rusko stále nemá zákonné právo nebo legitimitu střílet na kohokoliv nebo něco na Ukrajině, protože je to agresor. Pro Rusy neexistují žádné legitimní cíle, dokonce ani ukrajinská armáda není legitimním cílem, na který by se střílelo, pro ruské ozbrojené síly a jejich žoldáky.

(16) Ukrajinci svrhli prezidenta nakloněného Moskvě v revoluci. Volby od té doby byly demokratické a poskytly ukrajinskému politickému vedení plnou legitimitu a zákonnost. Provést revoluci nedává žádné jiné zemi právo útočit. Je to tak jednoduché a jakýkoli ruský názor na tuto záležitost má nulovou váhu, protože pouze ukrajinské názory ohledně toho, kdo by měl na Ukrajině vládnout, jsou důležité.

(17) Dotlačit Ukrajinu k jednáním o příměří se rovná pomoci ruským agresorům. Ukrajinská vláda je přesvědčena, že takový odklad by prospěl ruským agresorům více než ukrajinským obráncům.

(18) Dotlačit Ukrajinu k mírovým jednáním se rovná pomoci ruským agresorům. Rusko nemá žádný právní ani legitimní nárok na to, aby od Ukrajiny dostalo něco, co by mohlo být vyjednávacím trumfem v takové mírové smlouvě. Rusko je agresor. Ukrajinská vláda odmítá Rusku cokoliv ukrajinského udělit. Průzkumy veřejného mínění naznačují, že se na svobodné Ukrajině těší drtivé podpoře veřejnosti.

(19) Jediní, kdo mají vyjednávací trumfy, které by mohly být Rusku dány výměnou za mír, jsou jiné země, zejména USA a země EU. Možným trumfem při vyjednávání by mohlo být zmrazení ruských aktiv a zrušení sankcí, zatímco odevzdání části ukrajinské suverenity agresorovi je pro Ukrajinu nepřijatelné a odměňovalo by agresi, čímž by vyvolalo další agrese. Pokusy západních vlád dosáhnout míru pro Ukrajinu prostřednictvím diplomacie byly ruskou vládou odmítnuty, takže prozatím zjevně neexistuje žádná přijatelná cesta k míru prostřednictvím jednání.

(20) Nyní již není rozumných pochyb o tom, že ruská vláda měla v úmyslu anektovat celou Ukrajinu. Obnovený útok na Ukrajinu v únoru 2022 byl míněn jako dobyvačná válka. Fakticky diktátorská ruská vláda si chtěla podrobit ukrajinský lid.

(21) Ruská federace narušuje svrchovanost i jiných zemí, zejména Moldavska a Gruzie. V obou případech zajišťuje separatistické loutkové režimy pravidelnými ruskými ozbrojenými silami (v Moldavsku, v Gruzii).

(22) Žádný člen NATO není "špatným" spojencem kvůli dodávkám zbraní Ukrajině nebo proto, že tak nečiní. V Severoatlantické smlouvě ani v přístupových protokolech o tom prostě nic není.

(23) Je to válka. Ve skutečnosti jsou Ruská federace a Ukrajina ve válce již od roku 2014.

(24) Konflikt je zaslouženě nazýván rusko-ukrajinská válka, protože agresor je obvykle zmiňován jako první.

(25) Korupce v zemi v žádném případě nedává žádné jiné zemi právo útočit. To je také v zájmu Ruské federace, která je oligarchickou kleptokracií s de facto diktaturou.

(26) Nezákonná nebo nelegitimní vláda obecně nezmocňuje žádnou jinou zemi k invazi. To není ani zdaleka omluva pro invazi, ani částečná výmluva.

(27) Krym není ruským územím. Na ruském názoru na to nezáleží.

(28) Donbaská oblast s Doněckem a Luhanskem není ruským územím. Na ruském názoru na to nezáleží.

(29) Je nepřijatelným konceptem požadovat, aby se země napadená jadernou mocností vzdala agresorovi, aby se vyhnula jaderné válce. Tímto způsobem by si jaderné mocnosti světa mohly podrobit všechny ostatní země.

(30) Dodávky zbraní a střeliva nejsou aktivní účastí v konfliktu. Nerovná se to "být ve válce". Máme staletí historie z pěti kontinentů, abychom to podpořili.

(31) Postavit se proti dodávkám zbraní na Ukrajinu je legitimní postoj (svoboda názoru, svoboda projevu), ale ve skutečnosti to není "promírový" nebo "protiválečný" postoj. Je to především postoj "pro podrobení Ukrajiny". "Promírový/protiválečný" postoj by musel vzít v úvahu, že úspěšná dobyvačná válka by mohla vyvolat více takových válek. Ti kdo sabotují ruské úsilí o podrobení Ukrajiny mají lepší důvody nazývat se "pro-mírovými"/"protiválečnými".

(32) Války se velmi často rozhodují na bojišti. Někdy mír vybojovaný vítězstvím v tažení vede k následné válce, ale velmi často tomu tak není. Mezitím války, které byly zastaveny kvazitrvalým příměřím, velmi často vedou k chladným konfliktům přetrvávajícím po generace, které pomalu otravují vztahy, kulturu a vlády (příklady Korea, Bosna, Blízký východ, částečně také Kypr a Čína).

Celý článek v angličtině: ZDE