Neutralita Rakousko neochrání

22. 2. 2023

čas čtení 5 minut
Co když se Vladimír Putin chová agresivně vůči naší zemi? Malá, doufejme zcela nerealistická myšlenková hra ohledně možné bezmoci, uvádí text Veita Denglera a Rainera Nowaka.

"V Evropě neexistují žádné bloky, mezi nimiž byste mohli být neutrální," říkají spoluzakladatel Neos Veit Dengler a publicista Rainer Nowak ve svém komentáři. Vyzývají k široké diskusi o možných rozhodnutích Rakouska v oblasti bezpečnostní politiky.

Vladimir Putin si nezaslouží žádnou shovívavost. Vladimir Putin si nezaslouží žádné sympatie, žádnou relativizaci. Nicméně musíme jednat s Vladimirem Putinem, agresorem. Ruská hlava státu je stále rozhodující osobou, pokud jde o válku na Ukrajině.

Obtížná situace

Nemusíte být teoretikem hry, abyste pochopili, že Putin je ve strategicky obtížné situaci. Před rokem zahájil dlouholetý ruský prezident "zvláštní operaci" proti Ukrajině a podle všeho, co víme, věřil, že během několika dnů až týdnů srazí zemi na kolena. Plán selhal, Rusko je ve špinavé zákopové a opotřebovací válce proti vojenskému protivníkovi, jehož sílu a vytrvalost masivně podcenilo.

Putinovy možnosti jsou zřejmé: Nemůže se vzdát, výsledkem by byla hanba a potupa, stejně jako jeho politický konec. Vítězství je daleko. Naopak, státy NATO dodávají stále více zbraní a časový faktor nemusí nutně mluvit o Putinových šancích navzdory nebo možná kvůli náboru dalších a dalších vojáků. Jaderná eskalace směrem k NATO by Putina možná zbavila emocí, ale rozum mu říká, že by to mělo malou šanci na úspěch.

Paradoxní zásah

Co tedy dělat? Paradoxní zásah Kremlu? Signál, že Putin je připraven eskalovat, že zůstává nepředvídatelný; pokoušet se politicky rozdělit Evropu, prolomit frontu proti Rusku beze strachu z přímé vojenské intervence NATO? Proč bolestně nezasáhnout zemi, která není členem NATO, ale přesto patří do falangy sankcí a je členem EU. Rakousko by se nabídlo samo. Putin dlouho považoval tuto zemi za tajného spojence. Od spolkového prezidenta dolů se mu dvořila téměř celá politická elita, ministryně zahraničí před ním doslova klečela, více červeného koberce, alkoholu a otroctví lásky nebylo možné. Ale proběhl útok na Ukrajině, rakouská vláda podporuje sankce, je také rétoricky jasně na straně pobouřené světové veřejnosti.

O to silnější signál, pokud by se Putin rozhodl, že balistická raketa na cestě na Ukrajinu se "ztratí" v Rakousku – s civilními oběťmi v naší zemi, které jsou jednoduše akceptovány, dokonce plánovány. Signál by byl jasný: Putin je připraven nejen pokračovat ve válce na Ukrajině, ale také ji rozšířit. Co by se stalo? Vzrušení by bylo obrovské, rozhořčení západní politiky nepochybné. Politické spory v zemích jako Německo a Francie by se rychle staly toxickými. Skupina "vyjednávání za každou cenu" by se cítila posílena. Ale jinak? Vojenská odveta? Rakousko by nemohlo vojensky, přátelé NATO by nemuseli politicky. Nebyl by to důvod aktivovat alianci.

Neutralita nechrání, pokud není vojensky tak vážná a silná jako ta švýcarská. Neutralita Rakouska je symbolická a rétorická. Popsaný scénář může být přitažený za vlasy a nerealistický, ale na rozdíl od zákazu debaty Karla Nehammera by to mohla být příležitost zamyslet se nad postojem Rakouska k nedostatku solidarity a otevřeně o něm diskutovat. To je také obava vyjádřená v otevřeném dopise, který jsme podepsali společně s dalšími napříč politickým spektrem.

Nové bloky

Skutečnost, že se do ozbrojených sil investuje více peněz, zní nadějně, ale zatím to bylo oznámení. Na zásadní reorganizaci armády s ohledem na novou situaci s hrozbou se však stále čeká. Není také jasné, k čemu musí být spolkové ozbrojené síly vybaveny: Bránit území Rakouska všemi složkami zbraní, což neutrální Švýcarsko s více než dvojnásobným obranným rozpočtem sotva zvládne, nebo jako součást větší bezpečnostní sítě – EU, NATO? Vážnost situace si zaslouží, abychom diskutovali o možných rozhodnutích v oblasti bezpečnostní politiky. Neutralita pramení z doby, kdy byl kontinent rozdělen, uprostřed něj Rakousko. O 70 let později je Evropa politicky sjednocená, téměř výhradně na území NATO.

V rámci Evropy neexistují žádné bloky, mezi nimiž by bylo možné být neutrální. Před 40 lety se země EU podílely na světovém hrubém domácím produktu více než 30 %, dnes je to méně než 15 %. Svět, včetně Ruska, nerozlišuje mezi jednotlivými zeměmi EU. Neutralita mezi novými bloky vedenými USA a Čínou není pro člena EU pravděpodobná ani žádoucí.

Žádné obranné schopnosti

EU by byla přirozeným útočištěm pro bezpečnostní politiku, kterou již právně je, i když rakouští politici se o ní zdráhají mluvit. Sama EU nemá žádné nezávislé obranné kapacity a spoléhá na USA a jejich ochranný deštník prostřednictvím NATO. NATO by bylo dalším přirozeným útočištěm, do kterého by nyní vstoupily i ostatní neutrální země, Finsko a Švédsko. Zatím však není jasné, zda izolacionismus administrativy bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa byl dočasným jevem, nebo zda jako trend přitvrdí a NATO se de facto vrátí k evropské alianci.

Bez ohledu na to, kam vede cesta, pokračovat v trápení se jako předtím je nezodpovědné. I ostrov požehnaných musí být možné bránit.

Celý článek v němčině: ZDE

1
Vytisknout
4780

Diskuse

Obsah vydání | 24. 2. 2023