Cynická šachová hra války

22. 2. 2023

čas čtení 5 minut
Jak velká by měla být vojenská pomoc? Měly by být dodány zbraně pro remízu mezi Ukrajinou a Ruskem? Nebo pro vítězství?, táže se Müller-Funk.

Jak je dobře známo, šachy debutovaly jako vznešená hra války. Věže tak v bitvě působily jako váleční sloni a rolníci jako prostí vojáci. Zvláštnost šachu lze pochopit jejich strategickými výpočty, protože jde o neutralizaci soupeře, jeho vyšachování, rozhodování hry pro sebe. Ruská agresivní válka se liší od předmoderní válečné hry pouze tím, že byla jednostranně vyhlášena, že zahrnuje více než dvě nerovné strany a cíle nejsou vždy jasně definovány.

Současný světový řád chce programově řešit konflikty mírovou cestou, nemá k tomu žádné mocenské prostředky. Nedílnou součástí tohoto uspořádání hry není válka na šachovnici, ale dobrovolné nenásilné řešení konfliktů, dodržování pravidel hry a uznání hranic. Válka není "primární", ale ultima ratio. V evropském kontextu se dlouho používala KBSE (později OBSE) a více či méně se k ní hlásily i komunistické diktatury.

Tento řád byl nevratně zničen nejen ruskou "speciální operací". Rusko Vladimira Putina již dříve porušilo územní celistvost sousedních zemí, nejen Ukrajiny, ale také Moldavska a Gruzie. Svým agresivním revizionismem iniciovalo návrat ke staré územní válce.

Zápas o remízu

Od té doby se šachy hrají vzhůru nohama. Západ dlouho váhal, zda se posadit k šachovnici. Obě strany se mýlily. Putin předpokládal, že Západ bude tolerovat jeho válečné hry ve vlastní sféře vlivu, stejně jako dříve. Mnoho evropských vlád na druhé straně předpokládalo, že Putin Ukrajinu nenapadne. Obě strany nepočítaly s obrannou silou napadené země. A tak se po chvíli šoku neuskutečnilo to, čeho se všichni od začátku ruské invaze obávali: Rychlé obsazení Ukrajiny v bleskové válce, doprovázené západním rozhořčením.

První týdny nerovné války potvrdily hodnocení pruského stratéga Carla von Clausewitze, podle kterého má obránce nad agresorem určité výhody. Moskva a Kyjiv mají na mysli rozpoznatelné válečné cíle. Putin a jeho stratégové si uvědomili, že nemohou dát mat sousední zemi pouhým stisknutím tlačítka, a proto změnili svůj válečný cíl. Hrají o remízu, což samozřejmě znamená, že by si ponechali svou válečnou kořist a zničení evropského mírového řádu by bylo upevněno. Ukrajina, politicky a vojensky nezlomená navzdory územním ztrátám, má také jasný cíl: Obnovení statusu před rokem 2014 a – po vzoru dalších zemí střední a východní Evropy – dosud odmítaný vstup do Evropské unie a záruk západního obranného systému.

Válka s "nulovým významem"

Západní cíle jsou méně jasné a jednotné. Statečný ukrajinský odpor zmařil appeasement. Když Volodymyr Zelenskij mluví o ohroženém sousedovi EU a Rusku, který brání západní hodnoty proti postkomunistické a neoimperiální moci, není to jen politická rétorika. Od rozpadu Sovětského svazu se rozdělený Západ snažil uniknout všem konfliktům spojeným s jeho zhroucením.

Jen málo lidí v této zemi myslí na násilné války po rozpadu Jugoslávie. I zde nebyly evropské státy dlouho schopny čelit agresi útočné války Slobodana Miloševiće. Tehdy stejně jako dnes tento levicový a pravicový pacifismus, rozšířený zejména v německy mluvících zemích, pro něž válka nemá ultimátní, ale nulový význam, neúmyslně hrál do rukou násilných válečných štváčů.

Západní státy stojí na křižovatce: Měly by vsadit na remízu, jak navrhuje plán bývalého amerického ministra zahraničí Henryho Kissingera, a vojensky podporovat Ukrajinu jen do té míry, do jaké Putinova armáda nedokáže absorbovat celou zemi, anebo vyzbrojit dlouho trpící zemi, aby obnovila status quo ante, který kdysi garantovala Ruská federace? Západní státy, vedené bezmocnou německou vládou, jsou hnány do této nechutné, nedůstojné a cynické hry. Nemálo z nich stále chce uniknout skutečnosti, že jsou součástí akce, což je důvod, proč se každá ukrajinská žádost o účinné zbraně nejprve setkává s odmítnutím, váháním a pak opožděným schválením. Putinova hrozba použitím jaderných zbraní je účinným prostředkem, jak zabránit Ukrajině, aby donutila agresora k ústupu.

Zničení Ukrajiny by bylo pro Evropu obrovskou, dokonce humánní katastrofou – je třeba počítat s genocidou. Systematické znovuvyzbrojování Ukrajiny je pravděpodobně jediným způsobem, jak ukončit strašlivou válku a zabránit tomu, aby se východní Evropa stala trvalou krizovou oblastí na jejím prahu. Je možné, že USA, které jsou ve srovnání s EU vojensky vyzbrojeny, vyřknou hlavní slovo. Politické zájmy EU, která jde ve stopách svého velkého bratra, přitom zaostanou. V každém případě se intelektuálům doporučuje, aby se postavili za hodnoty, které sami reprezentují.

Celý článek v němčině: ZDE

1
Vytisknout
4027

Diskuse

Obsah vydání | 24. 2. 2023