Proč se ke kontrole jaderného zbrojení hned tak nevrátíme

20. 3. 2023

čas čtení 7 minut
Oznámení Vladimira Putina z 21. února, že Rusko pozastavuje svou účast v nové smlouvě START, bylo nečekané, ale nepřekvapující. Vzhledem k tomu, že se vztahy mezi Spojenými státy a Ruskem zhoršují v důsledku ruské invaze na Ukrajinu, ruské oznámení, že již nebude omezovat svůj jaderný arzenál, nikoho nešokovalo. Ve skutečnosti to bylo jen poslední ze série oznámení Moskvy nebo Washingtonu za poslední dvě desetiletí, že jedna ze dvou stran odstupuje od smluv o kontrole zbrojení, píše Robert Peters.

V roce 2020 Spojené státy odstoupily od Smlouvy o otevřeném nebi kvůli tomu, že Rusko opakovaně omezovalo přístup k přeletům do Kaliningradu, Moskvy a rusko-gruzínské hranice. V roce 2019 Spojené státy odstoupily od Smlouvy o jaderných silách středního doletu kvůli opakovanému nedodržení smlouvy Ruskem tím, že rozmístilo přesně ty typy jaderných zbraní, které smlouva zakazovala. V roce 2015 Rusko dále odstoupilo a pozastavilo veškerou účast na smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě a označilo ji za anachronickou.

Blížící se zánik nové smlouvy START znamená, že (kromě Smlouvy o nešíření jaderných zbraní) vstupujeme do světa bez dohod o kontrole jaderných zbraní – a to se pravděpodobně v dohledné době nezmění. Zatímco v komunitě kontroly zbrojení existovaly naděje, že smlouva následující po nové smlouvě START bude možná v roce 2026, nyní je těžké tomu uvěřit.

Proč takový pesimismus? Existuje malá důvěra, velké nepřátelství a rozdílnost tužeb a zájmů ohledně toho, co vyjednávat mezi Spojenými státy a Ruskem. Rozšíření čínského jaderného arzenálu také dává Spojeným státům zvláštní důvod trvat na čínském začlenění do budoucí smlouvy.

Po letech, kdy obě strany tvrdily, že ta druhá smlouvy o kontrole zbraní nedodržuje tím, že blokuje inspekční a ověřovací úsilí nebo rozmisťuje systémy, které porušují ducha i literu smlouvy (přičemž Spojené státy důsledně předkládají lepší argumenty), existuje ve Washingtonu nebo Moskvě jen malá důvěra v protistranu.

Dále je těžké přecenit nepřátelství, které obě strany chovají, kvůli různým přehlížením v posledních dvou desetiletích, od Putinova projevu na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007 přes ruskou invazi do Gruzie v roce 2008 až po obavy z ruského vměšování a dezinformačních kampaní během amerických voleb. Toto nepřátelství s invazí na Ukrajinu v roce 2022 dosáhlo bodu varu.

Vše nasvědčuje tomu, že zlá krev existuje nejen mezi politickou třídou, ale i po celé zemi. Samolepky na náraznících, cedule na dvorech a trička s ukrajinskou vlajkou jsou k vidění nejen na Capitol Hill a v severní Virginii, ale i ve městech po celé zemi. Když Rusové napadli Ukrajinu, překročili také červenou čáru v psychice amerického lidu. Tato akce upevnila jejich obraz "zlých hochů" v americkém povědomí.

A co je nejdůležitější, existují skutečné rozdíly v zájmech budoucího režimu kontroly zbrojení. Spojené státy jsou znepokojeny odhadovanými více než 2000 nestrategickými jadernými zbraněmi v ruském arzenálu – což je číslo výrazně vyšší než přibližně 200. Je těžké si představit, že by se Spojené státy zapojily do další smlouvy o kontrole jaderných zbraní, která by nebrala v úvahu nestrategické jaderné zbraně (NSJZ) – zejména vzhledem k tomu, že mnohé z těchto zbraní jsou zbraně, které ohrožují Evropu.

Vzhledem k trapně špatným výsledkům Ruska na Ukrajině může Moskva věřit, že se nyní musí ještě více spoléhat na svůj arzenál NSJZ, aby odradila vnímanou hrozbu ze strany NATO. Pokud by obě strany nějakým způsobem dokázaly překonat vzájemné nepřátelství a věřit, že druhá strana bude dodržovat smluvní závazky a dodržovat smluvní inspekční a ověřovací opatření (k tomu všemu musí dojít ještě předtím, než by jednání vůbec mohla začít), co by byly Spojené státy ochotny položit na stůl, aby přiměly Rusko, aby zvážilo vzdání se svých NSJZ?

Na tuto otázku je těžké odpovědět, ale téměř jistě by zahrnovala nějakou kombinaci snížené přítomnosti amerických sil v Evropě a NATO, hlubokých škrtů v přesně naváděné munici americké armády a potenciálních schopností ve vesmíru. Tyto škrty by nejen podkopaly schopnost Ameriky odstrašit další ruskou agresi, ale nepochybně by omezily schopnost globálně projektovat moc.

Je těžké uvěřit, že by jakákoliv americká administrativa, republikánská nebo demokratická, souhlasila se smlouvou o kontrole jaderných zbraní, která by provedla významné škrty v těchto kapacitách výměnou za pochybné sliby Moskvy, že omezí ruské NSJZ, zejména vzhledem k její zálibě v podvádění ohledně zbrojních smluv.

I kdyby administrativa dosáhla dohody s Rusy o kontrole jaderných zbraní, která by mohla vyžadovat, aby Amerika vzdala některých možností a schopností a přiměla tím Rusko demontovat drtivou většinu svého arzenálu NSJZ, jak by tato administrativa našla šedesát sedm senátorů potřebných k ratifikaci této smlouvy? Přesvědčit dva ze tří senátorů, aby takovou smlouvu podpořili, by se ukázalo jako skličující úsilí.

Někdo by sice mohl namítnout, že multilaterální kontrola zbrojení je lepším místem pro komplexnější snížení globálních arzenálů, avšak Číňané jakékoliv diskuse o kontrole jaderného zbrojení jednoznačně odmítají.

A konečně, dokud nebude v Moskvě nový režim, který by byl skutečně odlišný, ochotný spolupracovat se Západem a nebyl to jen režim "Putin 2.0", je jakákoli dohoda o kontrole jaderných zbraní nepravděpodobná.

To však neznamená, že je se vším konec. Zatímco kontrola zbrojení může být užitečným nástrojem, zejména pro posílení strategické stability – není cílem sama o sobě. Proto, dokud nedojde ke změně režimu v Moskvě, Spojené státy by měly vyvinout smysluplné úsilí k pochopení důsledků světa bez kontroly jaderného zbrojení.

Spojené státy musejí zvážit důsledky světa bez kontroly zbrojení pro spojenecké záruky. Co takový svět znamená pro situaci amerických ozbrojených sil, konvenčních i jaderných, v Indo-Pacifiku a v Evropě? Jak by měl vypadat americký strategický (a nestrategický) jaderný arzenál?

Pochopení těchto otázek je kriticky důležité, protože Spojené státy vstupují do vleklého období globální nestability a výzev pro mezinárodní řád vedený Američany. V takovém světě si člověk musí položit otázku, zda je kontrola zbrojení vůbec moudrá. Možná je lepší věnovat se budování účinného odstrašujícího prostředku, a to jak strategického, tak nestrategického, než se pokoušet položit základy smlouvy následující po nové smlouvě START.

Představa, že existuje nějaká cesta, na níž mohou Spojené státy přivést Putina zpět k jednacímu stolu, aby vyjednal vzájemně výhodnou smlouvu o jaderných zbraních, je přinejlepším donkichotská.

Národ má naléhavější problémy, které je třeba řešit.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
3019

Diskuse

Obsah vydání | 21. 3. 2023