Jak se Macron sklonil před Čínou

21. 4. 2023

čas čtení 8 minut
Respektovaný německý pozorovatel americko-evropských vztahů Josef Joffe poznamenal: "Závist je motivem zášti... s Amerikou ztělesňující moc a slávu, kterou Evropa již nemá, a proto předstírá, že jí pohrdá", píše William R. Hawkins.

"Předstírání" je klíčovým slovem, zejména pokud jde o Francii, hrdou zemi, která si pamatuje dobu, kdy byla nejen nejmocnější zemí v Evropě (před sjednocením Německa v roce 1870), ale druhou po Velké Británii jako globální impérium. Je stále aktivní ve svých bývalých afrických koloniích a má námořní eskadru, která chrání její državy v Asii. Když letadlo, ve kterém jsem seděl, přistálo na Maledivách, aby doplnilo palivo, zahlédl jsem francouzskou vrtulníkovou loď a její doprovodnou fregatu, jejíž posádky si užívaly dovolenou na pobřeží v tomto letovisku v Indickém oceánu.

Zdá se, že francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno nahrál do karet Číně tím, že ukázal "strategickou autonomii" na americkém vedení, k čemuž Peking dlouho Evropany vyzýval - a to nejen pokud jde o opuštění Tchaj-wanu, ale i spolupráci s Ruskem. Macronova návštěva poskytla Pekingu jen půl porce toho, co chtěl. Možná nevidí francouzský zájem o Tchaj-wan, ale vidí ho na Ukrajině. Geografie a ekonomika jsou klíčové. Paříž může upřednostnit byznys před bezpečností, když jedná s mocností na druhém konci planety, ale ne s mocností na druhé straně kontinentu, s níž se Francie musí potýkat po staletí. Macron spolu s německým kancléřem Olafem Scholzem a italským premiérem Mariem Draghim navštívili loni v červnu Kyjiv, aby ukázali jednotnou evropskou podporu obraně Ukrajiny proti brutální ruské invazi. V říjnu Macron prohlásil, že mír nemůže být "uchvácen ruskou mocí". Mělo by být na Ukrajině, aby se rozhodla, kdy bude jednat o míru, a v tu chvíli "tam bude mezinárodní společenství". Bohužel se zdá, že Macron si myslí, že Čína bude součástí tohoto procesu a bude jednat tak, aby omezila ruské ambice, což je naděje bez vážného základu.

16. dubna se čínský ministr národní obrany Li Šang-fu setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a ministrem obrany Sergejem Šojguem v Moskvě. Podle čínských státních médií "Čína a Rusko mají mocnou vojenskou sílu a významný strategický vliv na celém světě a jsou klíčovými mocnostmi k zadržování a odstrašování hegemonie". Hegemonie je termín používaný k popisu americké politiky. "Čína a Rusko již v posledních letech pořádají společné hlídky a společná cvičení, přičemž armády, námořnictvo a letectvo obou zemí se navzájem spojují v námořních hlídkách v Tichém oceánu, leteckých hlídkách v Japonském moři, Východočínském moři a Tichém oceánu," chlubí se čínský tisk. Zmíněno bylo i společné cvičení s Íránem (Teherán poskytuje zbraně Rusku na Ukrajině). Čína podporuje ruskou ekonomiku a obranný průmysl, ale byla odrazena od posílání těžkých zbraní kvůli námitkám USA a NATO.

Macron je centrista, který má stále naivní názory na Čínu, které USA překonaly, když se vzpamatovaly z euforie po studené válce a fantazií o konci historie. Francie drží méně než dvě procenta čínského trhu. Luxusní zboží (móda a vína) jsou hlavním vývozním artiklem. Naopak dováží stroje a elektroniku podporující strategická odvětví čínského průmyslu. Pomáhá také rozvíjet jaderný průmysl Pekingu a otevírá druhou montážní linku na výrobu letadel Airbus v Číně. Největší dohoda oznámená od Macronovy návštěvy Pekingu je francouzská objednávka na 18 kontejnerových lodí z čínských loděnic. Vzhledem k obchodnímu deficitu Francie s Čínou budou tyto lodě přepravovat více zboží do Evropy než do Asie. Některé francouzské firmy profitují z toho, že svou zemi proměnily v tributní stát Pekingu. Tím, že jim Macron naslouchá, dokazuje, že je pouze politikem, nikoli národním lídrem.

Francie je součástí G7 (s USA, Velkou Británií, Německem, Itálií, Kanadou a Japonskem) a musela souhlasit s jejím prohlášením z 3. dubna o čínských hrozbách vůči Tchaj-wanu. Ministři zahraničních věcí zemí G7 prohlásili: "Jsme znepokojeni nedávnými a oznámenými výhrůžnými akcemi Čínské lidové republiky (ČLR), zejména cvičením s ostrými střelbami a ekonomickým nátlakem... Eskalační reakce ČLR riskuje zvýšení napětí a destabilizaci regionu. Vyzýváme ČLR, aby jednostranně neměnila status quo v regionu silou." Takový byl vždy postoj USA. Status quo je nezávislý "samosprávný" Tchaj-wan. Tento status může být změněn pouze silou, protože lidé na Tchaj-wanu jsou odhodláni zůstat svobodní. Tváří v tvář agresivnímu Pekingu může být mír udržován pouze odstrašováním, které vyžaduje pevný postoj USA a jejich spojenců. Peking musí pochopit, že jakýkoli útok na Tchaj-wan nejenže způsobí Číně zničující náklady, ale že selže.

Francie je také členem NATO (i když v dřívějším záchvatu chvástání v letech 1966 až 2009 se stáhla ze struktury vojenského velení NATO). Zpráva NATO 2030: United for a New Era (vydaná 25. listopadu 2020 a ukazující vliv Národní bezpečnostní strategie prezidenta Donalda Trumpa) uvádí: "NATO musí věnovat mnohem více času, politických zdrojů a akcí bezpečnostním výzvám, které představuje Čína – na základě posouzení jejích národních schopností, ekonomické váhy a deklarovaných ideologických cílů svých vůdců." Bruselský summit v červnu 2021 šel ještě dále: "Deklarované ambice a asertivní chování Číny představují systémové výzvy pro mezinárodní řád založený na pravidlech a pro oblasti relevantní pro bezpečnost Aliance... Spolupracuje také vojensky s Ruskem."

Británie se ujala vedení projektování síly do Indo-Pacifiku sedmiměsíční (květen-prosinec 2021) plavbou britské útočné skupiny letadlových lodí 21 založené na nové letadlové lodi HMS Queen Elizabeth a jejím doprovodu dvou torpédoborců Royal Navy, dvou fregat, dvou podpůrných lodí a jaderné ponorky. Ale bylo to také spojenecké úsilí. Operační skupina zahrnovala torpédoborec amerického námořnictva a eskadru americké námořní pěchoty operující z britské letadlové lodi. Byla zde také fregata Nizozemského královského námořnictva. Skupina provedla cvičení s indickým, australským a japonským námořnictvem, na kterém se shodlo NATO a Quad (proti čemuž protestovala Čína).

Na cestě na konferenci ministrů zahraničí G7 v Japonsku se německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková zastavila v Číně, kde řekla, že EU a Německo "nemohou být lhostejné" k eskalaci napětí mezi Čínou a Tchaj-wanem a že "vojenská eskalace v Tchajwanském průlivu... by byl celosvětově nejhorší scénář." Vyzvala také Peking, aby naléhal na Moskvu, aby zastavila válku na Ukrajině.

Japonsko bylo vhodným místem pro toto setkání G7, protože Tokio vidí globální spojenectví proti agresi. 21. března přijel premiér Fumio Kišida do Kyjiva, aby "ukázal úctu k odvaze a trpělivosti ukrajinského lidu, který se staví na obranu své vlasti... a projevil solidaritu a neochvějnou podporu Ukrajině." Na svém setkání ministři zahraničí G7 "co nejdůrazněji odsuzují ruskou agresivní válku proti Ukrajině" a "nezodpovědnou jadernou rétoriku Ruska". Navíc "nemůže existovat žádná beztrestnost za válečné zločiny a další zvěrstva, jako jsou ruské útoky proti civilistům a kritické civilní infrastruktuře."

Pokud jde o Čínu, závěrečné komuniké uvádělo: "Jsme silně proti jakýmkoli jednostranným pokusům změnit status quo silou nebo nátlakem. Neexistuje žádný právní základ pro expanzivní námořní nároky Číny v Jihočínském moři a my jsme proti čínským militarizačním aktivitám v regionu." Čínská politika vynucování "nelegitimního přenosu technologií nebo zveřejňování dat výměnou za přístup na trh" byla také odsouzena.

Všechny národy budou hodnotit světové události z hlediska svých vlastních zájmů. Dokonce i v rámci trvalých aliancí budovaných Spojenými státy, které zahrnují nejvyspělejší civilizace naší doby, budou existovat nuance i v těch nejcentrálnějších politikách. Úkolem diplomacie je shromáždit koalice ochotných jednat, nejen mluvit. Jak řekl Winston Churchill: "Jediná věc, která je horší než boj se spojenci, je bojovat bez spojenců."

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4127

Diskuse

Obsah vydání | 25. 4. 2023