Ukrajinská protiofenziva: Zázraky do tří dnů nečekejme

7. 6. 2023 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut
V závěru víkendu a v pondělí se na některých úsecích fronty objevilo ukrajinské úsilí, které na rozdíl od nedávných lokálních protiútoků u Bachmutu můžeme považovat za součást širší protiofenzivy.

Pro dosavadní ukrajinské snahy je příznačné, že zatím ke všem pokusům došlo severněji/severovýchodněji od dvou experty předpokládaných hlavních směrů protiútoku: Od Záporožské oblasti a Chersonské oblasti/Krymu. To může znamenat podle okolností různé věci.

Jedna možnost: To, co se zatím odehrálo, má přimět Moskvu k předčasnému nasazení záloh na jiném úseku fronty, než na jakém Kyjiv plánuje hlavní úsilí.

To znamená, že základním účelem protiútoků by bylo vytvořit pocit bezprostřední hrozby a odpoutat pozornost ruských generálů od hlavního útočného směru.

Pokud jde skutečně o toto, nutno dodat, že pocit opravdové hrozby nevznikne za den. Po období, kdy hlavním velitelem okupačních vojsk byl generál Surovikin, zdědili Rusové rozsáhlý fortifikační systém, který poté dále vylepšují. Jak už jsem napsal jinde, nyní už zřejmě neexistuje žádný inherentně slabý úsek ruské fronty, jakým byla vloni Charkivská oblast umožňující bleskovou protiofenzivu.

Znamená to, že ať už Ukrajina útočí na okupanty kdekoliv, naráží na předem připravená přinejmenším polní opevnění (existují ale i nepříliš kvalitní permanentní fortifikace, zejména na chersonském směru). A podle historických zkušeností útočníkovi v podobných případech obvykle trvá přinejmenším týden, než takovou do hloubky členěnou obranu prorazí.

Nečekejme tedy žádné zázraky, přinejmenším ne před víkendem. I kdyby cílem protiútoků v oblasti Donbasu a příhraničních částí Charkivské oblasti bylo jen přimět Moskvu k předčasnému a nemístnému nasazení záloh, svůj účel by nesplnily, dokud nedojde k vytlačení okupantů z připraveného systému polních opevnění.

Velmi medializovaná kauza destrukce přehrady Nová Kachovka není bohužel nikterak překvapivá. Ukrajinská strana dávno opakovaně upozorňovala, že Rusko přehradu podminovalo. Její odpálení bez včasného varování ohrožených ukrajinských obyvatel představuje jistě prvotřídní bezohlednost, ne-li sadismus, nicméně nelze tvrdit, že by tento krok sám o sobě neměl žádné vojenské ospravedlnění.

Ukrajinské síly mohly během protiofenzivy použít přehradní hráz Kachovky jako přechod přes řeku Dněpr, čímž by si ušetřily jednu z nejsložitějších a nejobtížnějších operací, jaké ve vojenství vůbec existují - překonání velkého vodního toku.

Jinak řečeno, Rusové zničením přehradní hráze eliminovali jedno z možných překvapení, které dosud Ukrajinci měli v ruce. Avšak protože nebylo v silách Ukrajinců destrukci přehrady zabránit, mohli samozřejmě s předstihem varovat ohrožené civilní obyvatelstvo. Že to neudělali jen potvrzuje notoricky známé pořadí ruských priorit: Životy lidí v něm bývají na úplně posledním místě.


To že Moskva právě nyní přehradu odpálila také nepřímo ukazuje, jaké poučení si vzala z loňských porážek. Kreml evidentně věří, že hlavní osa protiútoku bude směřovat do Záporoží nebo na Krym, a chová se podle toho. To co se děje na jiných úsecích fronty zatím příliš neřeší, považuje to za klamání. Může mít pravdu, nebo se naopak naprosto plete. To ještě nevíme.

Dění v Charkivské oblasti bychom téměř mohli označit za ukrajinské "vyčišťovací operace", jejichž strategický význam je v každém případě minimální. Pokud zde Ukrajina dosáhne plné kontroly nad mezinárodně uznanou hranicí, pro Rusy bude těžší běžnými dělostřeleckými prostředky dál ničit město Charkiv, neboť by se většina z nich ocitla mimo dostřel. Ale to je také zřejmě vše, čeho lze v této části fronty dosáhnout.

Protiútok na Donbasu má jiné parametry. Za určitých okolností si lze představit, že by Kyjiv právě z něj udělal hlavní útočný směr, s cílem odříznout zde pozemní spojení s okupovaným Krymem. Poté, co si Rusové odpálili hlavní zdroj pitné vody pro Krym, by přerušení pozemních zásobovacích tras a případné zničení Kerčského mostu (které je nepochybně v technických možnostech Ukrajiny) v součtu znamenalo, že se Krym stane pro Moskvu neudržitelným z logistických důvodů - i kdyby nebyl přímo ohrožen vojenským útokem. Jinými slovy, mohlo by se stát, že odsud nakonec odejdou sami, i když je nikdo přímo nevyžene. Přežít bez dostatečných zásob pitné vody by nezvládl ani mytizovaný "sovětský člověk", natožpak dnešní průměrný ruský voják.

Na jakékoliv silné závěry je ovšem v tuto chvíli příliš brzy. Trochu jasněji v tom, co se na frontě doopravdy děje, budeme mít zřejmě až koncem tohoto týdne, možná ještě později.

A každopádně nečekejme zázraky. Metaforicky řečeno, ukrajinská strana si už v této válce svůj "příděl" zázraků vyčerpala. Každý další případný úspěch si budou muset velitelé a vojáci tvrdě odpracovat a zaplatit často cenu nejvyšší. Zda se jim nakonec podaří Rusy nachytat na švestkách zatím nevíme - a můžeme jen držet pěsti.

3
Vytisknout
7313

Diskuse

Obsah vydání | 9. 6. 2023