8. 6. 2023 / Boris Cvek
Všímám si v poslední době, že se zase začíná hovořit o České straně sociálně demokratické. Dokonce její neviditelný předseda Šmarda se nedávno objevil ve Dvaceti minutách Radiožurnálu. Už dlouho tvrdím – a je to v zásadě banální fakt – že bývalý elektorát ČSSD nyní volí Babiše a že pokud se chce tato strana vrátit k moci, musí se utkat s Babišem.
Pád téměř na dno potkal svého času také ODS, dokonce i její voliči z velké části odešli v létě 2013 právě k Babišovi, jehož výborný volební výsledek na podzim šokoval snad i jej samého. ČSSD už tehdy začala propadat, největší krach ale zažila na jaře 2017, z čehož lze také dobře pochopit, proč vlastně její voliči odešli právě k Babišovi.
V té době se totiž nechal Bohuslav Sobotka zatáhnout zejména Kalouskovou TO09 do tlaku na Babiše, aby odešel z postu ministra financí. To vyvolalo pro sociální demokracii velmi kontraproduktivní konstelaci, kdy na jedné straně stál Sobota a Kalousek proti Babišovi a Zemanovi. Právě to byl konec sociální demokracie. Agónie začala ovšem už lánským pučem a snahou lidí jako Hašek, Škromach, Chovanec udělat ze sociální demokracie stranu, která se identifikuje s odmítáním uprchlíků, EU, Západu, pokroku, mládeže a inteligence.
ODS na to šla po svém krachu jinak: do svého čela si zvolila univerzitního profesora, který umí mluvit i psát, dokáže vyvolat dojem, že je prozápadní, ba dokonce občas to vypadá i tak, že stojí na straně inteligence a městských pokrokových vrstev. Postupně se jí podařilo stát se opět lídrem české pravice a dokonce vytvořit takový koaliční potenciál, který umožnil spojení s lidovci a TOP09, ba pak na vládní úrovni dokonce i s piráty.
Naopak levicový prostor zůstal prázdný. Ethanol české levice Miloš Zeman se nejen fakticky, ale dokonce explicitně přihlásil ke krajní pravici: zbraně, cigarety, podpora exekucí. Nový předseda ČSSD Šmarda je ve veřejném prostoru neviditelný, ale zdaleka nejen on. Levicová témata nejsou zvedána prakticky nikým z českých politiků, a to v době, kdy by se to mělo dařit vlastně samo a kdy je to také v nejvyšším zájmu české společnosti jako takové.
Potřebujeme západní debatu mezi pravicí a levicí. Když vláda mírně zvedá korporátní daně, pak majitel strany, u které jsou shromážděni levicoví voliči, volá, že on daně vrátí zpět, jakmile se dostane k moci. Představte si to v nějaké civilizované zemi. To je přece vrchol absurdity.
Jenže kdo vrátí tyto Babišovy voliče zpátky do levicového proudu? A byli tam vůbec někdy (přece jen bych dobu, kdy ČSSD bez ztráty popularity dokázala nasadit Jiřího Dientsbiera do prezidentské volby proti Zemanovi, považoval za dobu, kdy byla levicovou stranou)? V každém případě střet s Babišem, sám o sobě velmi těžký úkol pro kohokoli, koho si dnes vůbec spojujeme s ČSSD, bude vyžadovat pečlivé manévrování, aby se nevytvořil dojem, že sociální demokraté v opozici k Babišovi splývají s TOP09 a ODS.
Bez ohledu na politiku a zisk nebo ztrátu voličů by ale levicové myšlenky měly ve veřejném prostoru jasně zaznít, mít přesvědčivé, inteligentní zastánce i formulace. A mělo by se poukazovat na to, že levice je na Západě něco zcela normálního, že její zástupci dlouho vládli nebo vládnou ve Vídni, Curychu, Mnichově, Ženevě a vlastně v každém větším západním městě, dokonce i ve velkých městech v Texasu. Proč? Protože západní levice má na své straně velkou část mládeže a inteligence.
Diskuse