Rusko zastavilo ukrajinskou protiofenzívu a přešlo do útoku

31. 10. 2023

Letos v létě se Rusko obrátilo na Severní Koreu, aby pomohla vyzbrojit jeho jednotky na Ukrajině. Pro mnoho vládních představitelů – jak v Kyjivě, tak ve Washingtonu – byla skutečnost, že se Vladimir Putin obrátil na jednu z nejchudších zemí světa, důkazem, že ruská armáda je na svém nejnižším bodě. "Rusko je v docela zoufalém stavu a hledá podporu u Severní Koreje," vyjádřila se mluvčí Pentagonu Sabrina Singhová 14. září, což se shodovalo s návštěvou severokorejského vůdce Kim Čong-una v Rusku. Realita je však jiná.

Přední analytici války na Ukrajině dnes potvrzují, že dělostřelecká munice poskytnutá Severní Koreou byla pro Rusko rozhodující pro přechod do útoku z Doněcké fronty na jihovýchodě a z Charkivské fronty na severovýchodě.

Rusku se nejen podařilo zastavit ukrajinskou ofenzivu, ale – opět – postoupilo v klíčových oblastech. V Avdijivce – Ukrajinou kontrolované obci u bran města Doněck (nezákonně anektovaného Ruskem) – se invazní síly pokoušejí oblehnout ukrajinské síly. Na Kupjanské frontě – na východním okraji Charkivské oblasti – Rusové také postoupili a vystavili ukrajinské jednotky pekelné dělostřelecké palbě.

"Munice, která dorazila ze Severní Koreje, byla rozhodující v Avdijivce. A Rusové dostanou mnohem víc, než co už mají," vysvětluje John Helin, člen finské vojenské informační skupiny Black Bird. Ryan Evans a Michael Kofman – experti z vojenské analytické platformy War on the Rocks – s touto analýzou situace souhlasili. V podcastu z 18. října vyjádřili politování nad tím, že se mnozí vysmívali dohodě mezi Putinem a Kimem. "Severní Korea má obrovské množství dělostřelectva - tento krok by mohl být rozhodující," poznamenal Evans.

Ozbrojené síly Ukrajiny jsou v opačné situaci: Trpí vážným nedostatkem personálu a munice. A tento nedostatek není jen krátkodobý, tvrdí experti, které oslovil deník El País. Omezení budou trvat nejméně rok. V roce 2024 jsou tedy – prozatím – vyloučeny velké ukrajinské ofenzívy.

Pesimistické zprávy sdílené mezi analytiky, vyššími veliteli a jednotkami na bojišti jsou na vzestupu. Denis Jaroslavskij – šéf rozvědky ukrajinské armády – v rozhlasovém rozhovoru 24. října varoval, že situace v Kupjansku-Vuzlevji – klíčovém železničním a logistickém uzlu pro Ukrajinu – "je velmi obtížná".

"Každou minutu dochází k nepřátelským útokům a cílem je oblehnout Kupjansk," potvrdil Jaroslavskij. "Rusové utrpěli mnoho ztrát, ale rychle je nahrazují novými jednotkami. Nevidíme, že by jejich síla klesala."

Obrana Avdijivky je hlavním ukrajinským zájmem na doněcké frontě. Situace však není o mnoho lepší ani v nedaleké oblasti Bachmutu, kde byla většina zdrojů z letní ofenzívy spotřebována ve snaze znovu získat kontrolu nad městem. Za více než čtyři měsíce, které uplynuly od zahájení protiofenzívy Ukrajiny, je její armáda stále daleko od toho, aby dokázala město obklíčit, což je součástí strategie, která byla použita k vyhnání útočníka z Bachmutu.

Velitel pěšího praporu Svoboda Petro Kuzyk minulé úterý v deníku Ukrajinska pravda vysvětlil, že nepřítel je předčí "ve všem". "Mají více zbraní a vybavení všeho druhu," řekl. Jedinou výhodou Kyjiva je podle Zukyze to, že ukrajinští vojáci jsou kompetentnější.

Velitel také potvrdil, co se děje podél 2 000 km dlouhé fronty. Připouští, že operace nyní jednoduše odpovídají "poziční válce, protože totální útok je nemožný". Obě strany si podle velitele praporu Svobody vytvořily tolik překážek pomalého postupu (zejména minová pole), že odradily jakoukoli rozsáhlou operaci, která by přinesla jen vysoké ztráty. Výsledkem je stagnující fronta.

Na začátku října EL PAÍS navštívil tři ukrajinské vojenské jednotky z různých složek ozbrojených sil podél záporožské fronty: Speciální jednotky, pěchotu a obrněnou brigádu. Její důstojníci potvrdili, že v září skončily měsíce přímých útoků s cílem prolomit ruskou obranu tanky a mechanizovanou pěchotou, a to kvůli obrovským ztrátám, které utrpěli v minových polích. Prioritou je nyní vyvinout tlak na konkrétní pozice s jednotkami – z nichž každá se skládá ze 6 až 12 mužů – kromě intenzivního používání bezpilotních letounů. Tato taktika ztěžuje dosažení významného pokroku, ale pomáhá snižovat ztráty na životech a vybavení.

Evans tuto situaci potvrdil ve své analýze pro War on the Rocks. Varoval také, že Ukrajině zbývají dva týdny na to, aby dosáhla nějakého hmatatelného výsledku, než počasí na podzim a v zimě – déšť a poté zima – drasticky zpomalí vojenské operace. Ruští vojenští analytici předpokládají, že v příštích dvou týdnech dojde k dalšímu ukrajinskému pokusu o prolomení druhé obranné linie na záporožské frontě ve snaze dosáhnout obce Tokmak.

Kuzyk v deníku Ukrajinská pravda vysvětlil, že jeho největší obavou je drastické snížení zásob munice, které se v posledních týdnech ještě zhoršilo. Dospěl také k závěru, že buď je problém nedostatku arzenálu mimořádně vážný, nebo si ukrajinský generální štáb rezervuje střelivo pro velkou operaci.

Původním cílem protiofenzívy bylo přerušit logistické linie, které spojují Rusko s Krymem podél pobřeží Azovského moře. Způsobem, jak toho dosáhnout, bylo osvobodit město Melitopol. Během měsíců ofenzívy však Ukrajinci postoupili jen asi o 10 km, zatímco Melitopol je od ukrajinské pěchoty vzdálen více zhruba 80 km.

Kyjiv na konci léta změnil cíl: Tokmak – důležitý logistický bod – se náhle stal novou baštou, kterou je třeba v roce 2023 dobýt. Ale ukrajinské síly jsou stále 20 km daleko od Tokmaku, stejně jako v srpnu. V dokumentu zveřejněném 19. října Royal United Services Institute – hlavním centrem bezpečnostní analýzy ve Spojeném království – výzkumník Jack Watling považoval za "vysoce nepravděpodobné, že by v roce 2023 došlo k postupu směrem na Tokmak".

Tři obranné linie, které útočník buduje od loňského léta, se ukázaly jako nedobytné. John Helin ze skupiny Black Bird zdůrazňuje, že ani úspěch při překonání první linie – ve městě Robotyne – není jistý, protože Rusové tlačí na křídla. Finský expert také vylučuje, že by ukrajinská armáda mohla dosáhnout Tokmaku ve zbytku roku. Místo toho se domnívá, že Ukrajinci by měli nejprve rozšířit úzký pruh, kterým postupují – jen šest mil široký – aby se vyhnuli riziku, že budou odříznuti na křídlech.

Cíle, kterých chtěla protiofenzíva dosáhnout před zimou, se s přibývajícími měsíci stávaly stále méně reálnými. Dobytí Tokmaku je jedním z nich, zatímco druhým je osvobození Bachmutu, jak 12. října poznamenal Kyrylo Budanov, šéf Hlavního ředitelství rozvědky Ukrajiny. Málokdo dnes věří, že je to možné.

Na druhou stranu Petro Burkovskyj – výkonný ředitel Nadace demokratických iniciativ Ilka Kučeriva, ukrajinského think-tanku se sídlem v Kyjivě – je jedním z mála těch, kdo doufají, že je to stále možné, jak vysvětlil v telefonickém rozhovoru pro El País. "Musíme věřit v tyto cíle, abychom pozvedli morálku našich lidí... Ale pokud to nelze udělat za několik týdnů, stane se to za 20 týdnů. To určí budoucí ofenzivní tažení."

Chybějící letecká převaha

Burkovskyj zdůrazňuje, že čas jakékoli vojenské operace nezávisí na kalendáři, ale na dostupných zdrojích. Naznačuje, že v budoucnu musí dorazit nové zbraně, jako jsou stíhačky F-16 slíbené Spojenými státy. Slabost ukrajinského letectva byla jednou z hlavních překážek Kyjiva v jeho pokusech o znovuzískání území. Pokud jde o pesimistické zprávy o ukrajinských zdrojích, ředitel think-tanku připomíná, že čínský stratég Sun-Tzu kdysi před více než dvěma tisíciletími napsal, že jednou ze strategií ve válce je zmást nepřítele.

Helin varuje, že Ukrajina musí přestat věřit v "zázračné zbraně", které mohou změnit směr války. Příchod německých tanků Leopard nebyl rozhodující, naznačuje, stejně jako F-16 nebo nedávné začlenění amerických raket s kazetovou municí ATACMS.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj opakovaně požadoval, aby mu byly poskytnuty rakety dlouhého doletu ATACMS. Nedávné bombardování ruské vrtulníkové základny v Berďansku touto zbraní ukrajinské úřady oslavily jako velký úspěch. Helin však žádá o opatrnost, protože počet obdržených jednotek je malý. A především, rakety jsou středního doletu (max. 190 km) a staré.

"Ukrajina musí prodávat optimismus a výsledky, protože se obává, že svět na tuto válku zapomene, stejně jako zapomněla na tu na Donbasu (proti "separatistům" na východě Ukrajiny) v roce 2014. Pokud k tomu dojde, Ukrajina bude nakonec nucena podepsat dohodu s Ruskem, jako jsou minské dohody z roku 2014," uzavírá Helin.

Další rok bez velkých záloh

Mezinárodní i národní pozorovatelé se shodují na tom, že Ukrajina má vážný problém: Nedostatek munice. "Máme obrovský nedostatek munice nejen na Ukrajině, ale po celém světě," přiznal minulý čtvrtek ve Financial Times ukrajinský premiér Denys Šmyhal. "Chápeme, že bychom to měli vyrábět tady na Ukrajině, protože po celém světě je to hotové, je to vyčerpané. Všechny sklady jsou prázdné."

Vojenský průmysl zemí NATO neuspokojuje ukrajinskou poptávku. Jack Watling z Royal United Services Institute odhaduje, že Ukrajina každý měsíc vypálí v průměru 200 000 dělostřeleckých granátů, což je stejné množství, jaké Spojené státy vyrobí za 10 měsíců. Mykola Bjeljeskov – výzkumný pracovník Národního institutu pro strategická studia v Kyjivě – to řekl hrubě ve zprávě pro Atlantickou radu z 16. října. "Je nepravděpodobné, že by předpokládaná výroba (zbraní) pokryla potřeby Ukrajiny dříve než ve druhé polovině roku 2024 nebo začátkem roku 2025," řekl. "Očekávané výpadky v dodávkách klíčové munice budou pravděpodobně formovat strategické uvažování Ukrajiny pro jarní a letní sezónu tažení v příštím roce."

Bjeljeskov v podstatě předpovídá, že v roce 2024 nebude Ukrajina schopna provádět operace, které změní směr války. Na druhé straně Rusko má svůj zbrojní průmysl, který znásobuje výrobu téměř ve všech oblastech, jak vysvětlují Evans a Watling. "Spojené státy a Evropa mohou ukrajinské síly udržet, ale není jasné, zda mohou dostatečně přispět k budoucí ofenzivě na jaře 2024," řekl Evans.

Helin je otevřenější ohledně nadcházejícího roku, kterému bude Ukrajina čelit: "V příštích 12 měsících pro nás bude obtížné vidět rozsáhlou ofenzívu, jako byla ta, kterou jsme viděli v létě. Útok na několika frontách – od Bachmutu až po řeku Dněpr – nebude možný."

Watling zdůrazňuje, že situace je pro Ukrajinu obzvláště složitá, protože musí plnit dvě protichůdné mise: Na jedné straně musí vojenské velení dát odpočinek jednotkám, které bojují měsíce, a vycvičit nové vojáky. Současně je zde potřeba udržovat tlak na invazní síly. Evans zdůrazňuje druhou nutnost, protože jinak se bude opakovat to, co se děje v Avdijivce. "Ruská taktika v Avdijivce – velké dělostřelecké útoky následované útoky pěchoty, to vše podporované letectvem – je hrozbou, které bude Ukrajina čelit v roce 2024," řekl Evans. "To je důvod, proč (Ukrajinci) nemohou selhat v udržování tlaku na frontě."

Experti uznávají, že ruské lidské a materiální ztráty v Avdijivce jsou obrovské, ale jedná se o oběti, které Rusko již přineslo v jiných fázích války. Burkovskij je přesvědčen, že obě armády potřebují přestávku v bojích, aby znovu získaly sílu – myslí si, že ruskou strategií v Avdijivce je vyčerpat ukrajinské vojáky, aby si vynutili zmíněnou pauzu. Zima může být optimálním obdobím pro snížení intenzity na frontě, ale ozbrojené síly Ukrajiny se domnívají, že Moskva hromadí rakety, aby mohla zahájit bombardovací kampaň proti energetické síti, která by – opět – zanechala miliony lidí bez elektřiny, vody nebo tepla.

Analytici, jako je Evans, považují nedostatek raket protivzdušné obrany za "ještě znepokojivější". Konflikt na Blízkém východě dále sníží množství munice, kterou má Ukrajina k dispozici, protože Spojené státy nyní posílají zbraně Izraelcům a chrání své základny v regionu.

"Dlouhodobá budoucnost pro Ukrajinu nevypadá dobře," řekl Kofman během podcastu s War on the Rocks s odkazem na americké vyzbrojování Izraelců a Tchajwanců a také na odpor Republikánské strany k poskytnutí vojenské pomoci Kyjivu. Dodal, že jediným řešením, které vidí, je, aby Německo převzalo vedení v konfrontaci s Ruskem, což by Spojeným státům umožnilo udělat krok zpět.

Celý článek v angličtině: ZDE