Kenneth Roth: Snaha Izraele zničit Unrwu je součástí jeho strategie vyhladovění lidí v Gaze

27. 3. 2024

  

V lednu 2024 izraelská vláda uvedla, že se útoku ze 7. října zúčastnilo 12 zaměstnanců Unrwy. Ačkoli Izrael předkládal důkazy jen velmi pomalu, Unrwa okamžitě propustila 10 z 12 členů (další dva byli údajně mrtví) a slíbila, že požene k odpovědnosti každého, kdo se na útoku podílel. OSN rovněž zahájila vyšetřování. Tyto kroky jsou přesně tím, co by měla odpovědná agentura podniknout.

Izraelská vláda však viděla širší příležitost. Rozeslala "zpravodajské zprávy", které údajně ukazovaly, že 10 % zaměstnanců Unrwy má blíže nespecifikované "vazby" na islamistické militantní skupiny v Gaze. Izrael poté naléhal na vlády, aby pozastavily financování Unrwy, což mnohé z nich učinily, včetně Spojených států, největšího sponzora Unrwy, a Velké Británie. Některé z těchto vlád, včetně vlád EU, Kanady a Austrálie, nyní financování alespoň částečně obnovily. Británie a další země čekají na zprávu o vnitřním vyšetřování OSN. Rozpočtová dohoda ze začátku tohoto měsíce, která zachovala financování vlády USA do konce září, zakázala jakékoli financování Unrwa ze strany USA po dobu jednoho roku. (Americká vojenská pomoc a prodej zbraní Izraeli pokračují, i když Izrael bombarduje a vyhladověl palestinské civilisty.)

Tento útok na Unrwa nemohl přijít pro palestinské civilisty v Gaze v horší dobu. Jak již bylo široce oznámeno, v Gaze je rozšířený hlad, a pokud bude současný trend pokračovat, očekává se, že do května nastane na severu země hladomor.

Izrael sice povolil tolik propagované letecké a námořní dodávky potravin, ale ty představují jen nepatrný zlomek toho, co je potřeba. Pouze pozemní dodávky mohou zajistit potřebný rozsah potravin. Dodávkový systém Unrwa je pro tyto dodávky nepostradatelný.

Pozemní dodávka, kterou Izrael zorganizoval bez Unrwy v únoru, skončila katastrofou, při níž zahynulo více než 100 lidí a stovky dalších byly zraněny, když izraelské jednotky zahájily palbu na hladové lidi zoufale shánějící potraviny, což přispělo k panice. V době, kdy některé vlády obnovily financování Unrwa a odvrátily tak možné zastavení činnosti agentury, Izrael prohlásil, že zabrání Unrwa v dodávkách pomoci do severní části Gazy, kde je vzhledem k tomu, že je nejvzdálenější od dvou otevřených jižních vstupů, potřeba nejvážnější. Generální ředitel Světové zdravotnické organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus uvedl, že Izrael "upírá hladovějícím lidem možnost přežít".

Izraelské obstrukce jsou v rozporu s požadavkem Rady bezpečnosti OSN, aby odstranil "všechny překážky bránící poskytování humanitární pomoci v dostatečném rozsahu". Toto blokování je válečným zločinem, jak varoval žalobce Mezinárodního trestního soudu Karim Khan. Je také v rozporu s příkazem mezinárodního soudního dvora v předběžném rozhodnutí o genocidě, které, což ještě více podněcuje nepřátelství Izraele, se částečně opírá o důkazy poskytnuté Unrwa.

Izrael doufá ve zničení Unrwy také proto, že se vláda naivně domnívá, že palestinští uprchlíci pak jaksi zapomenou, že jsou palestinskými uprchlíky, a přestanou trvat na právu na návrat. Mnozí by tohoto práva nevyužili, ale jiní ano. Izrael popírá toto právo nejen na návrat do Izraele v jeho hranicích z roku 1967, ale také na návrat na okupované palestinské území - do Palestiny.

Izraelští straníci naznačují, že uplynutí času od roku 1948 by nás mělo vést k odpuštění a zapomenutí jeho zločinné nucené deportace, že palestinští uprchlíci by se měli přesídlit jinam a vzdát se naděje na návrat. Ale i Moše Dajan, legendární izraelský generál, si uvědomoval, že "Palestinci nikdy nezapomenou na nakbu a nepřestanou snít o návratu do svých domovů".

Aby ospravedlnili své odmítání palestinských uprchlíků, uvádějí izraelští aktivisté různé nepodložené argumenty. Tvrdí, že za uprchlíky by měli být považováni pouze lidé, kteří byli v roce 1948 vyhnáni z Izraele - z nichž jen málokterý ještě žije -, nikoli jejich potomci.

Izraelští aktivisté si také stěžují, že palestinští uprchlíci by měli být přesídleni jinam tak, jako jsou přesídlováni někteří jiní uprchlíci. Většina uprchlíků však utíká před probíhajícím pronásledováním nebo válkou a nechce se vrátit; pro ně je přesídlení nejlepší možností. Mnoho palestinských uprchlíků se však vrátit chce. Vidí své krajany v Izraeli a Palestině a chtějí se k nim připojit. Brání jim v tom pouze izraelská vláda. Status uprchlíka by měl maximalizovat blaho uprchlíků, nikoli sloužit jako nástroj, kterým se vlády zbavují nechtěného obyvatelstva.

Navíc není nijak bezprecedentní, že uprchlíci hledají dočasné, ale nikoli trvalé útočiště. Právě o to nyní usiluje mnoho ukrajinských uprchlíků.

Útok na Unrwu lze nejlépe chápat jako součást snahy Izraele o změnu demografického složení země, kterou se snaží ovládnout. Obyvatelstvo území od řeky Jordán ke Středozemnímu moři je v současnosti rozděleno zhruba rovným dílem mezi židy a Palestince. Zřejmým způsobem, jak by si Izrael mohl zachovat židovskou většinu, by bylo umožnit vznik palestinského státu, ale Netanjahu se tomu brání. Izrael by mohl i nadále vládnout tím, že bude miliony Palestinců na okupovaném území potlačovat a zbavovat je občanských práv, ale to bylo právem odsouzeno jako apartheid a vyvolalo to výzvy k rovným právům pro všechny v tom, co se stalo "realitou jednoho státu".

Někteří izraelští představitelé vidí ošklivé třetí východisko z této hádanky - snížení počtu Palestinců. Zdá se, že Netanjahu chce hladověním Palestinců v Gaze a zničením velké části obydlí a infrastruktury učinit Gazu neobyvatelnou. To by odpovídalo výzvám jeho pravicových ministrů k masové deportaci z Gazy - snaze vymazat 2,2 milionu Palestinců z demografické bilance.

Netanjahu jistě nechce zhoršit demografickou situaci tím, že by nabídl jakoukoli potravinovou podporu palestinským uprchlíkům, kteří by se chtěli vrátit - třeba i do Palestiny. Zničení Unrwy je součástí tohoto strašného plánu. Žádný sponzor by se k němu neměl připojit.