Francie vede vojska v "koalici rozhodných". Jak Macron zvládá novou roli v pomoci Ukrajině

10. 4. 2024

Emmanuel Macron se jako prezident republiky nikdy netajil tím, že chce upevnit své vůdcovství v Evropě, ale tradičně se potýká s problémem při realizaci svých ambicí.

Seznam oblastí, kde se Francie může prohlásit za stát číslo 1 v Evropě, je velmi omezený. I pod vedením Olafa Scholze zůstává Německo objektivně lídrem v mnoha ukazatelích, především ekonomických.

Vojenská pomoc Ukrajině, která vede existenční válku, otevřela Francii jednu z bran, aby se cítila vůdcem, a Macronova ochota jednat nad obvyklý rámec.

Samozřejmě, že Ukrajina se o to nezajímá o nic méně než sám Macron, takže naše zájmy se zde shodují.

Řeč je o Macronově představě o možném rozmístění vojenských jednotek NATO na Ukrajině, která před více než měsícem vyvolala skutečnou bouři a poté zmizela z veřejné diskuse. Paříž se však nevzdala a práce jsou podle četných zdrojů Evropské pravdy v plném proudu.

Aby zjistil, co se děje, navštívil redaktor Europravdy Paříž, kde se konalo Třetí ukrajinsko-francouzské fórum, organizované Centrem Nové Evropy, Francouzským institutem mezinárodních vztahů (IFRI) a ministerstvy zahraničí obou zemí.

Bez nadsázky lze říci, že Ukrajina je v Paříži stále v centru pozornosti.

Ano, ani bez širokého ohlášení by hala IFRI nemohla pojmout všechny. A účastníci zdůraznili, že pomoc Ukrajině má také silnou podporu ve společnosti – což umožňuje francouzským úřadům podnikat kroky mimo obvyklou matici.

Je však třeba upřímně přiznat i problémy, které na této cestě nastaly.

"Nepotřebujeme konsensus!"

V první řadě stojí za to vysvětlit, kde se vzala myšlenka vojsk NATO na Ukrajině. Navíc nyní, když od jejího zveřejnění uplynul více než měsíc, je již možné zveřejnit některé podrobnosti, které ještě nejsou veřejné.

26. února se prezidenti a šéfové vlád asi dvou desítek evropských zemí sešli v Paříži v Elysejském paláci; ostatní evropské metropole, stejně jako Spojené státy, byly zastoupeny na nižší úrovni.

Prezident Macron je shromáždil, aby diskutovali o způsobech, jak pomoci Ukrajině, ale zpočátku od této události neočekávali senzaci. Hlavní pozornost se pak soustředila na tzv. českou iniciativu nákupu granátů mimo EU a NATO, kterou o 10 dní dříve veřejně představil prezident České republiky Petr Pavel.

Vzhledem k tomu, že Francie dříve patřila k odpůrcům výdajů na obranu mimo Evropu a již začala signalizovat svůj ústup od této linie, očekávalo se, že schůzka lídrů v Paříži přinese v této otázce především pokrok.

Ukázalo se ale, že Paříž si pro partnery připravila překvapení.

Není jisté, zda Macron plánoval svou iniciativu zveřejnit už tehdy, nebo zda se ještě museli "dusit" v uzavřených diskusích – ale neměl na výběr.

Slovenský premiér Robert Fico (který je spolu s maďarským Orbánem považován za jednoho ze dvou otevřeně proruských lídrů v EU) okamžitě po schůzce vystoupil v tisku a řekl, že západní země plánují vyslat na Ukrajinu své vojáky.

Tehdy bylo toto prohlášení vnímáno skepticky, bez důvěry (a další vyjednavači v té době nic podobného neříkali). Ukázalo se však, že proruský slovenský vůdce skutečně odhalil, co se říká za zavřenými dveřmi.

Pozdě v noci Ficova slova potvrdil Emmanuel Macron, který přiznal, že to byl jeho návrh. Stala se z toho skutečná senzace. A ve Francii to vyvolalo emotivní diskusi.

Než však vysvětlíme, co se s touto iniciativou nyní děje, stojí za to zdůraznit, že na onom setkání v Paříži to nebyl jen Fico, kdo se proti ní postavil.

Diskuse vedoucích představitelů se nesla ve vzrušeném tónu.

Reakce Olafa Scholze byla prý nejemotivnější.

Pro německého kancléře (stejně jako pro většinu účastníků) byl takový návrh naprostým překvapením, byl rozhořčen a obvinil Macrona, že se "snaží všechny zatáhnout do 3. světové války" a řekl, že rozhovory by měly být zastaveny, protože je proti, a proto neexistuje konsensus. Ale Macron na to byl očividně připraven a tvrdě setřel Scholze s vysvětlením, že jeho hlasování nic nezastaví.

"V této otázce nepotřebujeme konsenzus," řekl francouzský prezident a zdůraznil, že se snaží najít a vést skupinu statečných států, ve kterých nikdo nečekal Německo.

Macron tedy pokračoval v prezentaci své myšlenky a vysvětlil to, co je nyní veřejné: Nejde o vyslání jednotek NATO přímo na linii dotyku. Cílem je veřejně opustit červenou čáru vojenské přítomnosti zemí NATO na Ukrajině a vytvořit pro Rusko situaci "strategické nejistoty".

A na formátu a cílech případného kontingentu je možné se dohodnout později.

Na této schůzce v Elysejském paláci se nehlasovalo, protože lídři potřebovali čas na přemýšlení o ohromujícím nápadu. A Macron stál před výzvou – diskuzí se svou společností.

Nemůžete mluvit o Ukrajině bez Ukrajiny

Poté, co se tato informace ze setkání v Elysejském paláci dostala do médií, vznikl mezi ukrajinskými novináři, kteří před časem zaslechli narážky na mimořádný význam setkání s francouzským lídrem a jeho očekávanou návštěvou Ukrajiny, pocit prohlédnutí.

A dokonce i prezident Zelenskyj, který nakonec v polovině února navštívil Paříž, se nezdržel prohlášení, že Macron připravuje něco "zásadně nového", ale podrobnosti tajil, dokud nebyly oficiálně zveřejněny.

Faktem je, že nemá smysl mluvit o nějakém směřování zahraničního kontingentu, pokud není koordinován se samotnou Ukrajinou – takže oficiální Kyjev byl prvním z partnerů Francie, který se o tom dozvěděl. Přinejmenším to bylo předmětem diskuse na schůzce vedoucích představitelů v Paříži a možná to bylo sděleno dříve.

Francie se svědomitě drží pravidla "nic o Ukrajině bez Ukrajiny".

Další pokrok se však zastavil.

Macron, který veřejně slíbil, že přijede do Kyjeva k podrobnější diskusi o této myšlence a dokonce uvedl možná data návštěvy, ji nikdy neuskutečnil. Nyní neexistují žádné pevné plány.

Jedním z důvodů byla samozřejmě smíšená reakce ve francouzské společnosti. A o tom se v Paříži veřejně diskutuje. "Tato iniciativa prezidenta Macrona vyvolala ve společnosti kontroverzi. Jeho slova byla vytržena z kontextu, a to i ze strany opozice – i když ve skutečnosti pouze řekl, že nic není vyloučeno," vysvětlil na fóru Benjamin Adad, poslanec Národního shromáždění.

Existuje však ještě jeden důvod – nejasnosti ohledně postoje Ukrajiny.

Přestože je Macronova iniciativa již veřejná, Kyjev je z ní jen málo nadšený. Účastníci fóra navíc soukromě přiznali, že z Ukrajiny slyšeli určitou skepsi. "Na schůzkách s ukrajinskými kolegy slyším, že nepotřebují tuto pomoc, ale zbraně," připustil jeden z francouzských představitelů v rozhovoru s EP v Paříži.

Dodávky zbraní jsou pro ozbrojené síly Ukrajiny absolutní prioritou, ale tyto oblasti se navzájem nepodkopávají. "Signál z Kyjeva, že prezidentův nápad je pro Ukrajinu užitečný, by byl užitečný," uvedl další zdroj. EuroPravda v článku "Macron bez červených čar" vysvětlila, proč je i symbolické vyslání vojsk Francie a dalších zemí NATO na Ukrajinu opravdu důležité.

Je však možné, že jsme zde v posledních dnech měli pozitivní změny situace.

Koneckonců, šéf ukrajinského ministerstva zahraničí Dmytro Kuleba uzavřel fórum, prolomil mlčení ze strany Kyjeva a veřejně podpořil francouzskou iniciativu "posunout červené čáry". "Opravdu chci, aby celá Evropa slyšela, co prezident Macron říká," řekl.

Zatím není známo, zda se mu dostalo i podrobnější podpory na schůzce ministrů zahraničí NATO, která se konala současně v Bruselu.

Myšlenka rozhodně není pohřbena

Navzdory dlouhé pauze a navzdory náznakům partnerů o nedostatečné komunikaci je však hlavním výsledkem diskusí na toto téma na okraji ukrajinsko-francouzského fóra to, že Macronova myšlenka je živá.

V současné době probíhá diskuse na úrovni generálního štábu mezi zeměmi, které mají zájem, podle několika partnerů. A zatímco ve francouzské společnosti byly reakce na tuto myšlenku poměrně smíšené, v armádě se setkala s pozitivními ohlasy. Náčelník generálního štábu francouzské armády Pierre Scheille dokonce vyšel na veřejnost s velmi ambiciózním programovým článkem o připravenosti francouzské armády zajít dále, než navrhuje Macron.

"Francie je schopna do třiceti dnů přesunout (v případě potřeby na Ukrajinu) koaliční divizi, tedy asi 20 000 vojáků," trvá na svém. "Místo toho, abychom byli pobouřeni výroky francouzského prezidenta, je důležité být připraven na nejhorší," vysvětluje šéf generálního štábu.

Diskuse pokračuje i v odborné komunitě.

A nejde o to, zda to stojí za to, ale o to, kdy přesně bude vojenská účast oprávněná.

Zejména uznávaný francouzský bezpečnostní expert Pierre Ararche vidí scénáře, ve kterých může být nutné vyslat na Ukrajinu skutečně významný vojenský kontingent, pokud se situace na bojišti změní natolik, že se porážka Ukrajiny stane možným scénářem.

"Musíme být připraveni na další kroky, pokud nastane situace, kdy může všechno selhat," vysvětlil s odkazem na jednu z hypotetických situací. – Například, pokud se Ukrajina někdy rozhodne, že by měly být zastaveny nepřátelské akce, pak se naše jednotky mohou stát zárukou, že to nepovede k porážce Ukrajiny.

Nasazení vojsk pak bude způsobem, jak podpořit Ukrajinu ve vyjednávacím procesu."

Nyní je však hlavní možností, kterou slyšíme od francouzských představitelů, a to i v rozhovorech mimo záznam, možná účast omezeného kontingentu na cvičeních na Ukrajině nebo na akcích souvisejících s obnovou poškozené vojenské techniky.

A veřejně ministerstvo zahraničí říká, že cílem je vytvořit pro Rusko situaci, kdy nebude vědět, zda se jednotky NATO brzy objeví na ukrajinském území.

"Prezident navrhuje přidat nejistotu," vysvětlil na fóru Brice Roquefoy, ředitel pro kontinentální Evropu na francouzském ministerstvu zahraničí, a zároveň varoval před přehnanými očekáváními.

"Tento proces bude pokračovat, přenese se na další instituce. Nebude však "game changerem", protože neexistuje jediný krok, který by změnil pravidla hry ve válce. A nejdůležitější je poskytnout Ukrajině všechny zbraně, které teď potřebuje," řekl diplomat.

Koalice rozhodných

V každém případě musíme připustit, že Francie se v této diskusi skutečně stala evropským lídrem.

A to nejen na pozadí superopatrného Scholze.

Podle Oleksandra Suška, ředitele Nadace Renaissance, provedla Francie ze všech zemí EU za poslední desetiletí nejúžasnější změny ve své strategické vizi světa a Evropy. A ve prospěch Ukrajiny. "A i když tyto změny byly způsobeny mimořádnými okolnostmi, jsou to trvalé, nikoli situační změny ve světonázoru," řekl.

A na fóru zazněl výstižný termín, který okamžitě zapustil kořeny a sjednotil neformální skupinu zemí, jejímž motorem je iniciativa Francie.

"Francie vstoupila do fáze odvahy. Nyní se formuje 'koalice rozhodných' a Francie ji může vést," řekla při zahájení fóra vedoucí Centra Nové Evropy Aljona Getmančuk.

Jak ostatně bylo zmíněno na začátku článku, Francie se nesnaží dosáhnout nerealistického konsensu o svých revolučních myšlenkách ani v Alianci (to není možné, protože Bidenova administrativa je nervózní z pouhé zmínky o tom), ani v její evropské části (vzpomeňte si na Scholze a ještě více na Orbána a Fica).

Místo toho bylo v Paříži cílem sjednotit ty, kteří jsou připraveni k odvážným krokům.

Velikost této "koalice rozhodných" se pomalu rozrůstá.

Ano, Česko se proti tomu nejprve veřejně postavilo, ale teď slyšíme, že svůj postoj pomalu zmírňuje. Norsko bylo zpočátku skeptické a po ministerské schůzce v Bruselu tento týden norský ministr řekl, že nevylučuje vojenskou misi.

Francouzské vůdčí ambice tedy zafungovaly.

A partnery k akci tlačí i pochopení, že situace na Ukrajině je opravdu složitá. A jednodušší to nebude. Ukrajinsko-francouzské fórum bylo další příležitostí k vysvětlení této situace v Paříži.

Nejupřímnější projev přednesl Mychajlo Hončar, prezident Centra pro globální studia "Strategie XXI".

"Rusko provádí operaci Aleppo v Charkově, kdy bylo toto město dlouho ničeno, aniž by se rozlišovalo mezi civilní a vojenskou infrastrukturou. V Charkově tedy nálety již zničily systém zásobování energií a teplem, nelze jej obnovit a je nemožné postavit nový v období zbývajícím do začátku topné sezóny. Rusko ostřeluje Charkov, protože pro Aleppo a Mariupol nic nemělo. Dalšími městy z 'popravčího seznamu' jsou Oděsa, Záporoží, Dnipro, Kryvyj Rih," vysvětlil Hončar francouzským úředníkům a odborníkům.

Je zřejmé, že tyto akce Ruské federace nelze zastavit plánovaným zavedením výcvikové mise nebo jiného typu vojenského kontingentu.

Je však také jasné, že je nepřijatelné pokračovat v dodávkách zbraní současným tempem.

Události vyžadují, abychom přemýšleli o změně paradigmatu. "Rozostření červené čáry" vojenské účasti zemí NATO je jedním z prvků této změny. Bude to ale také znamení, že v Evropě skutečně existuje koalice odhodlaných států, které chápou cenu porážky Ukrajiny a jsou připraveny podniknout odvážné kroky, aby jí zabránily.

Podrobnosti v ukrajinštině: ZDE